Vlčí srdce

Pouto

Stál tam Marek, absolutně šokovaný přítomností Davida u mně doma, a ještě k tomu v jeho tričku. David z něj taky nebyl zrovna nadšený. Opatrně jsem Davida odsunula od dveří.

-"Ahoj co potřebuješ?" Pousmála jsem se na Marka. Ten si ale nepřestával prohlížet Davida.

-"No už asi nic. Nerad bych vás rušil." Naštvaně pronesl. David protočil oči.

-"Ty vole Marku fakt mě s tím už sereš. Chápeš to, že to děláš všechno jen horší? Už jsi jí ztratil jako holku a teď v tom dál pokračuješ, chceš jí snad ztratit i jako kamarádku? Musíš jí konečně nechat, udělala svůj výběr tak se s tím smiř." Vybouchl David, ale ještě stále byl pod kontrolou. Naštvaně jsem se na něj podívala, ale měl vlastně pravdu. Ale stejně mu to neměl takhle říkat. Markův výraz se nedal popsat. 

-"Já jí znám celý svůj život. Ty jí neznáš ani týden a budeš mi tvrdit něco o tom, že se s tím mám smířit? Ta jejich hádka mi fakt začínala lézt na nervy.

-"A dost už ale! Okamžitě s tím přestanete nebo skončím s váma oběma." Naštvaně jsem je oba napomenula.

-"Nemá si začínat." Arogantně pronesl David a vyšel nahoru po schodech. Vyšla jsem ven a zavřela dveře do baráku.

-"Chtěl jsi se mnou o něčem mluvit?" Už jsem byla klidná.

-"Jo... vlastně jsem přemýšlel o tom, jak moc mi chybíš a jak jsem tě mohl ztratit, vždycky jsme si rozuměli a to co cítím k tobě už nebudu cítit k žádný jiný."

-"Marku..." Snažila jsem se ho přerušit ale nenechal mě.

-"Proto jsem se rozhodl, že se nikam stěhovat nebudu a zůstanu tu s tebou a budu o tebe bojovat tak dlouho, jak bude zapotřebí." Proč mi to dělá.

-"Marku ale já jsem s Davidem. A u nás dvou už stejně nic nevýjde." Snažila jsem se ho přesvědčit.

-"Ale prosim tebe, takovýhle typy kluků jsi vždycky odsuzovala. Jsi s ním, protože je tu nový a je pro tebe zajímavý. Za chvíli se stejně rozhádate. Vždyť tě znám jsi úlně jiná než on." 

-"Ale ty ho vůbec neznáš!" Teď štval i mě.

-"Ale ty taky ne! Vždyť ho neznáš ani týden" Oponoval Marek.

-"Ale příjde mi jako kdybych ho znala celý svůj život. Podívej ty jsi dobrý kámoš, mám tě opravdu moc ráda a nechci tě ztratit. Ale s Davidem je to jiný, já jsem s ním jiná. Otevírá mi jiný pohled na život, s ním jsem živá, s ním jsem sama sebou, zapomínám s ním na všechny problémy. Máš pravdu je úplně jiný než já, ale on mě doplňuje." Doufala jsem, že ho to přesvědčí. On jen přikývl, otočil se, a odešel. Zase ta bolest. Nebavilo mě mu furt takhle ubližovat ale co jsem mohla dělat? Šla jsem dovnitř. Vyšla jsem schody a vešla do pokoje. David ležel na posteli se založenýma rukama pod hlavou, na kterých ležel. Zvědavě si mě prohlížel.

-"Tak co?" Zeptal se.

-"Rozhodl se, že zůstane tu a nikam neodjede." 

-"Super..." Ironicky pronesl.

-"Nebuď na něj tak zlý. Je to hodný kluk a nemůže za to." Sedla jsem si na kraj postele.

-"Já vím. Jen mi to už lezlo na nervy. Časem si ale zvykne" Tím mi připomněl Angelicu.

-"Hele a co jsi udělal vlastně s tou Angelicou? Odešla zpátky do Virginie nebo ne?"

-"Ne, je ještě furt někde tady a něco plánuje, nevím co od ní můžeme očekávat. Při boji utekla ale dala mi jasně najevo, že se toho jen tak nevzdá.... by si s Markem rozuměli bych je mohl seznámit." Při tom se usmál.

-"Proč jsi odešel ze své smečky?" Najednou mě napadlo. David se přestal usmívat a najednou byl vážný.

-"Protože mě přestalo bavit, dělat to co mi bylo řečeno. A na víc v tomle městě jsou odpovědi na všechny moje otázky."

-"Jak to myslíš? Na jaké otázky." Vůbec mi to nedocházelo.

-"Chci vědět jak jsem se stal vlkodlakem. Poslední co si pamatuju je, že jsem byl v tomhle městě. Nevím ale proč ani co jsem tu dělal. Potom už si jen pamatuju, že jsem se probral u vodopádu, který je v tomhle lese. Ale nejdivnější na tom všem je, že si myslím, že ty s tím nějak souvisíš." Tak teď mě to dostalo.

-"Já?? Proč si to myslíš? A jak?" 

-"Nejdřív jsem si myslel, že je to jenom náhoda, že jsem tě ten večer v tom lese potkal, ale pak, když jsi mě vyléčila a potom nás k sobě neustále tak táhlo, i teď to musíš určitě pociťovat, tak jsem si zcela jistý, že to něco znamená, a že se musíme držet spolu." Byla jsem z toho všeho hrozně zmatená a nechápala jsem to. David se ale jako vždy tvářil klidně. A musím říct, že jeho prohlášení, že se musíme držet spolu bylo teď to nejlepší co jsem od něj mohla slyšet. Protože život bez něj jsem si už nedokázala představit.  A to, že se navzájem hrozně přitahujem to měl taky pravdu, protože v jeho blízkosti se vždy jen ztěžka udržím.  Přiblížila jsem se k němu a políbila ho. Šlo vidět, že musí mít chutě sto krát silnější než já, protože se musel fakt hodně ovládat aby nešel rovnou na věc.

Doufám, že se líbí. Vudu ráda za vote a vaše názory ohledně příběhu :) Kdyby se vám něco nelíbilo tak mi to též můžete psát :)) Díky