Vlčí srdce

Rod Palsonů

Seděla jsem v obývaku na gauči zachumlaná do deky a usínala. Byla jsem hrozně unavená po dnešní noci. David se ještě neprobral, možná tím líp. Aspoň mám chvíli klidu. Katarína seděla na křesle blízko Davida a něco si dělala na mobilu. Najednou se rozrazili dveře a do domu vešla Angelica, smála se a za ní prošel mladý kluk. Otočila jsem se na něj a mně se zatajil dech. Ten pocit už jsem znala, přesně takový jako, když jsem poprvé spatřila Davida... v lidské podobě. Měla jsem motýli v břiše a cítiila jsem jak se celá chvěju. Jeho úsměv byl totožný s tim Davidovim. Byl vysoký a mohutný. Přes jeho uplé tričko se rýsovaly namakané buchtičky. Jeho smích se rozléhal celým domem a nesl sebou neuvěřitelnou, pozitivní atmosféru, dokázala bych to poslouchat hodinami. Jeho hlas byl melodický, mužný a neskutečně přitažlivý. Na jeho rukou se napínaly obrovské svaly a já si tak přála být teď v jeho objetích a aby se mě ty ruce dotýkaly po celém těle. Vůbec nechápu kde se to ve mně bere. Jeho obličej byl velmi podobný Davidovi, ale narozdíl od něj šlo vidět, že je Robin o něco mladší. Jeho obočí nebylo tak husté a tmavé, ale bylo neméně přitažlivé a vytvářelo mu neméně svůdný a šibalský pohled jako u Davida. Jeho oči byli medové a tak přatelské. Jeho pohled se teď upřel na mně. Cítila jsem jak se červenám a pohledem jsem uhla. Ihned jsem zahnala všechny své myšlenky o něm. Nemohla jsem pochopit co se se mnou děje. To neni možný... přitahuje mě mladší bratr mého kluka. Znovu jsem se na Robina podívala. Ještě furt se na mě koukal a teď si prohrábl svoje hnědé vlasy s medovým odleskem. Zkousl si ret a usmál se. Úsměv jsem mu automaticky opětovala. Asi celá rodina Palsonů vypadá naprosto božsky, aspoň po mužské straně určitě. 

-"Ahoj holky." Pozdravil nás s Katarínou. A při tom se zase okouzlujíci usmál. Já z něj přímo teču, to snad neni možný. Přišel ke mně a podal mi ruku.

-"Já jsem Robin." Krásně se usmál a já mu také podala ruku. Lehce ji stiskl a chvíli mi jí držel.

-"Andy. Těší mě." Při jeho doteku mi naskočila husí kůže. 

-"Potěšení je na mé straně." Takový galantní... Pak se otočil na Katarínu a v tom si všiml Davida na gauči.

-"Proboha co mu je?" Starostlivě se k němu naklonil. S Katarínou jsme se na sebe podívaly a pak i na Angelicu.  

-"Co všechno ti řekla Angelica?" Zeptala se Katarína.

-"Nic jen, že potřebujete pomoc a týká se to Davida." Nespouštěl z něj oči.

-"Neříkala jsem mu nic, to jsem radši nechala na vás." Sedla si na gauč. Katarína se hluboce nadechla. 

-"Víš co se s Davidem dělo poslední půl rok?" Začala. 

-"Ne, byl jsem pryč v zahraničí takže...." Zamumlal.

-"Jde o to, že David má teď takové období, že no... je to složitý, má něco jako depresi a je mu teď všechno jedno... je zkrátka psychicky nestabilní, protože má krizi a..." Zarazila se, protože jí evidentně došla slovní zásoba blbostí, který právě mlela. Robin svráštil čelo a nechápavě na ní koukal. My s Angelicou jsme se po sobě taky podívaly a povytáhly obočí. Asi to Katarína nemá moc promyšlený co se týče uvedení Robina do našeho plánu. Bylo zcela jasné, že o Davidovi nic neví, takže bylo zapotřebí mu to vysvětlit nějakou rozumnou formou, kterou by pochopil. Což se jí teď zrovna moc nepovedlo.

-"No sice jsem to moc nepochopil, a ani si nejsem jistý, že jsi sama pochopila co jsi právě řekla, ale budíž. Furt to ještě nevysvětluje proč leží v bezvědomí s monoklem na gauči." Povytáhl obočí. 

-"Tak trochu jsme ho sejmuly pánvičkou..." Špitla jsem. Robin se na mě otočil a jeho starostlivý výraz nahradil široký úsměv. 

-"Cože?" Ztěžka zadržoval svůj záchvat smíchu. 

-"Byl...agresivní." Mikla jsem rameny. 

-"Aha... já jen, že pánvička je zajímavý výběr jak ho usměrnit. Já být váma tak zvolím jiné místo kam a jak ho fláknout."  Všichni jsme se rozesmáli. 

-"No tak dobře. Co teda chcete po mně? Jak vám můžu pomoct?" Sedl si na gauč a všechny si nás prohlídl. Ale jeho pohled se zase upřel na mně. 

-"No my nevíme. Potřebujem aby se zase začal o něco zajímat a něco něco cítit." Zase se o něco pokusila Katarína. Robin se šibalsky usmál, zase povytáhl obočí a hravě mlaskl rty. Vypadá to, že nám to moc nežere a myslí si své. 

-"Fajn." Nepřestával se záhadně usmívat. Vypadá to, že ať si myslí cokoli tak si to zkusí zahrát podle naších pravidel. 

-"Takže to vypadá, že se tu u vás nějakou dobu zdržím co?" Tleskl dlaněmi a postavil se. Všěchny tři jsme přikývly.

-"Tak co kdyby jsi mi třeba ukázala můj pokoj a třeba rovnou i ten tvůj?" Otočil se na mě a hravě se na mě usmál. Rozbušilo se mi srdce o sto šest. Copak se mnou flirtuje? To snad neni možný. Zasekla jsem se asi na půl hodiny, úplně mi to vyrazilo dech. Podívala jsem se po Kataríně a ta se na mě nechápavě dívala proč nic neřeknu. 

-"Myslíš jejich pokoj s Davidem. Ten mají společný." Nakonec dodala za mě. Robina to viditelně zaskočilo. 

-"Ty jsi.... s Davidem?" Vydechl.  Musí se teď cítit hodně trapně asi tak jako já. Prohrábl si svoje vlasy.  

-"Ne klidně si jí už můžeš vzít, je volná." Všichni jsme se otočili. David se probral a teď se pokoušel posadit na gauč. 

 -"Jo a jestli sis přišel pro to auto tak si ho vem a vypadni..." Zamumlal a chytil se za hlavu. 

-"Pro auto? Kdepak tvoje holky mě se dotáhly, protože ti přeskočilo." Vklidu pronesl.

-"Jestli myslíš, pojem přeskočilo to, že jsem vlkodlak a konečně dělám to co jsem už měl udělat dávno tak máš pravdu." Podíval se na něj a usmál. Všichni jsme zíraly co na to řekne Robin.

-"Ne, já myslím to, že můj brácha evidentně přišel o emoce, protože se snaží splnit absolutně nesmyslnou misi bojovat proti upírům. I kdybys sjednotil všechny kmeny tak to nepomůže Davide, věř mi. Proto říkám, přeskočilo ti." Teď jsme zase všichni čuměly na Robina. Jaktože o tom proboha ví? Teď jsem si uvědomila jak hloupě jsme asi musely vypadat, když jsme mu to vysvětlovaly. Na víc už chápu ten jeho pobavený výraz... co je zač.

Takže tady máte konečně novou část po hooodně dlouhý době :D Děkuju všem moc za vaší trpělivost a hezké komentáře, kterých už máme přes 300 což je neuvěřitelný!! Taky děkuju moc za 270 vote a  přes 6 tisíc reads jste úžasný! Fakt moc děkuji těm co píšou krásné komentáře, které vždy potěší a těm co dávají vote, jste nejlepší! :)) Takže doufám, že se vám tato část líbila a budu moc ráda za vaše komentáře a názory taky budu moc vděčná za vote :)) Mimochodem koho to zajímá tak pololetka z ajiny dopadla docela dobře takže děkuju těm co drželi palce :D Příští kapitolka bude bud v pátek nebo sobotu :)) Jo a ještě nakreslila jsem obrázek vlka- Davida takže jestli chcete tak to v příští kapitole přidám takže se mi určitě ozvěte jestli to budete chtít. Ještě jednou díky všem! :))