Vlčí srdce

Návrat

Po dlouhatánský době nová část :D Je to fakt nic moc, já vím ale slibuju, že zítra nebo pozítří dám další a už to bude za něco stát :D Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, ale měla jsem plno testů celý dva týdny, pak jsem byla unavená a neměla jsem náladu na psaní. Pokud to ještě někdo čtete, tak děkuju za trpělivost a za věrnost :33 Mám Vás ráda a přeji příjemné čtení. 

Auto se rozjelo a já byla čím dál víc daleko od Davida. Slzy mi stékaly po tvářích. 

-"Nemůžeme ho tam nechat." Promluvila jsem na Robina. Robin se zamračil a křečovitě se držel volantu. Viděla jsem, že vevnitř bojuje a neví co má dělat. 

-"Zabijou ho." Přisunula jsem se k Robinovi a chytla se rukou za jeho sedačku. 

-"Nezabijou, je silnější než si myslíš." Krátce se na mě podíval. 

-"Ten upír ho málem udusil." Ze zadní sedačky jsem přelezla do předu abych lépe viděla na Robina. 

-"Teď je ve vlčí podobě. Je mnohem silnější." Robin přišlápl na plyn. Řítila jsme se asi 150 km/h. 

-"To ještě ale neznamená, že je všechny zvládne...." Odvrátila jsem se od něj směrem k oknu. Veňku začal liják. 

-"Hele myslíš, že je pro mě lehký ho tam nechat? Že já jsem z toho nadšenej??" Vytočeně se na mě otočil. 

-"Tak proč teda odjíždíme?" Zase jsem se na něj otočila, protože jsem ucítila šanci.

-"Protože kdyby se ti něco stalo tak to nepřežije, a já taky ne. Jseš teď matkou jeho dítěte. A ty teď budeš pořád na prvním místě. Každý z nás se pro tebe objetuje." Poslední větu řekl trochu sklesle. Docela mě to zarazilo. Hlavně to, že právě řekl, že by se pro mě objetoval. Rozhodla jsem se to nekomentovat. 

-"Ale kdo se objetuje pro něj?" Pronesla jsem. 

-"Jakmile dojedem domů, vrátím se pro něj s Angelicou. Bude v pohodě." Hlasitě jsem si vzdychla a opřela jsem se o okno. Toho už nepřesvědčím. Teď se můžu jen modlit aby to všechno dopadlo dobře. Po chvíli jsem se docela uklidnila, protože jsem si řekla, že David se přece jen o sebe bude umět postarat, třeba nás ještě dožene... navíc já bych tam opravdu jen překážela, ten upír ho vlastně málem udusil taky kvůli mně, protože kdybych se s Davidem nedohadovala, tak by si ho David všiml. Zamyšleně jsem se podívala na Robina. Jeho svráštěné obočí vypovídalo o tom, že je nervózní a o něčem usilovně přemýšlí. Se zaujetím jsem si ho prohlížela. Asi to pro něj opravdu neni lehké, nechal svého bráchu v nebezpečí kvůli mně, ví, že tu neexistuje správné řešení, ale doufal, že udělal tu správnou volbu. Chytila jsem ho za ruku, kterou měl položenou na převodovce. Robin se na mě otočil a pohledem zkoumal co to dělám. 

-"Všechno bude v pořádku." Usmála jsem se na něj. Robin mi úsměv opětoval a stiskl mou ruku. Když se na mě podíval tak jsem si všimla na jeho krku krvavý kousanec, který už začínal hnisat a pomalu mu to začalo otejkat dál po krku. Natáhla jsem ruku a dotkla se kousance. Robin sykl a ucukl. Při tom se na mě podíval. 

-"Jaktože se to nezahojilo?" Zeptala jsem se ho a při tom jsem to nepřestávala zkoumat. 

-"Já nevím asi se upíří kousnutí hojí pomaleji. Neřeš to." Odtáhl se a soustředil se na cestu. 

-"Robine ale vypadá to fakt hrozně. " Robin to ignoroval a jen si na to místo šáhl. Vzpomněla jsem si, že mě taky kousli. Šáhla jsem si po krku a prohmatala to místo. Vypadalo to, že se mi to už zatáhlo. Protože jsem cítila jen stroupek co už moc nebolel. Chtěla jsem mu něco říct, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Když jsme dojeli domů tak jsme oba vyběhli z auta. Rozrazili jsme dveře do baráku. Katarína s Angelicou byly jako vžy v obývaku a o něčem si povídaly.

-"Co se děje?" Zeptala se Katarína a vstoupla si ze sedačky. 

-"Museli jsme tam Davida nechat aby se Andy nic nestalo, jsou to upíři." Udýchaně ze sebe vychrlil Robin. Katarína s Angelicou se po sobě vyděšeně podívaly. 

-"Jak ste ho tam mohli nechat!" Vyjela Kararína. 

-"Přál si to David, nemohli jsme riskovat aby se Andy něco stalo. Musíme se pro něj vrátit. Navrhuju, že půjdeš se mnou a Katarína zůstane s Andy." Angelica přikývla a vyběhla ven k autu. 

-"Hlavně buď v klidu jo?" Robin mě chytil za rameno. Přikývla jsem ale do očí se mi zase hrnuly slzy. Robin se už chystal k odchodu ale mně se najednou podlomila kolena. 

-"Andy!" Málem bych spadla ale Robin mě včas chytil. Nemohla jsem se nadechnout a celé tělo mě pálilo. Cítila jsem každou buňku na těle a zdálo se mi, že hořím. Začala jsem brečet a lápat po dechu. Robin mě položil na zem. 

-"Andy co ti je?" Starostlivě se zeptal.

-"Já... já nemůžu dýchat." Vydala jsem ze sebe mezi jednotlivými vdechy. Robin se podíval po Kataríně, která byla nemálo vyděšená. 

-"Já myslím, že to začíná... proměňuje se." Bylo to, to poslední co jsem slyšela od Robina. Dále se ta bolest jen zvyšovala a v hlavě mi šumělo čím dál víc. Pak už jsem neregustrovala co se se mnou děje. 

Pokud se to přece jen někomu líbilo tak budu moc ráda za vote. A taky budu moc ráda, když mi zanecháte komentáře co si o tom myslíte :)