Seděla jsem v kuchyni u stolu a vidličkou dloubala do studeného masa. Nic jsem nevnímala a ani o ničem nepřemýšlela. Byla jsem v nějakém neurčitém stavu typu zombíka. Už uběhl týden od doby co David zmizel. Najednou někdo zazvonil na dveře. Pomalu jsem si vstoupla a ještě furt jsem držela v ruce vidličku. Šla jsem ke dveřím a nepřítomně otevřela. K mému překvapení tam stál David a já se ihned probrala. Široce se na mě usmíval. Šla jsem rychle k němu a vlepila mu pořádnou facku.
-"Au!" Začal si třít to místo kam jsem ho uhodila. Napřáhla jsem se abych mu dala další ale on mi tu ruku chytil.
-"Andy klid." Mezi tím co mi držel pravou ruku tak jsem mu dala facku levačkou.
-"Přestaň, ale už! Vím, že jsem zmrd a že se zlobíš ale chce to klid" Snažil se mě uklidnit. Vzpomněla jsem si, že držím v ruce vidličku, dokonce si myslím, že je ze stříbra a to prý vlkodlakům ubližuje. Pořádně jsem se napřáhla a už se to do něj chystala zabadnout, když v tom mi tu ruku zase chytil ještě furt jsem se ho tím snažila aspoň bodnout ale on mi jí sebral. Ironicky se na mě podíval.
-"Stříbrná vidlička? To jako vážně?" Zase na mě hodil ten svůj okouzlující úsměv. Vytrhla jsem ruku z jeho sepjetí a vší silou ho strčila.
-"Jak jsi mi to mohl udělat!!" Vykřikla jsem a pokračovala ho vystrkovat ze dveří.
-"Nesnáším tě! Už tě nechci nikdy vidět! Vypadni!" Ještě furt jsem do něj strkala dokud mě neobejmul a nezmáčkl mi ruce tak, že jsem se nemohla pohnout.
-"Zklidni se. No ták. Andy... přestaň kopat. Histerko." Ta situace ho očividně čím dál víc bavila. Nakonec jsem přestala, protože jsem byla unavená.
-"Proč jsi nezavolal, proč jsi mi nedal vědět co se děje. Zase tě absolutně nezajímalo jak se cítím a co si o tom myslím. Zase jsi mě absolutně nerespektoval zase jsi dělal co chceš vždycky si děláš co chceš. Mám toho dost!" Pustil mě a já mu vlepila ještě jednu. Teď vypadal naštvaně.
-"Máš toho dost? Chceš to skončit? Tak dělej. Stačí jen jedno slovo a už mě nikdy neuvidíš. Chceš to teda fakt skončit chceš abych odešel?" Koukal se mi přímo do očí a myslel to vážně, ale zase nechce být zodpovědný za to co dělá. Na něco jsem se ho zeptala a on to zase úplně ignoruje a dělá naštvanýho.
-"Nechci.... já jen chci aby ses choval n..." Nestihla jsem to doříct a on se na mě vrhl a začal mě líbat. Snažila jsem se ho odstrčit ale neměla jsem dostatek sil. Přitiskl mě ke zdi a teď jsem neměla šanci vůbec, celou svou váhou mě přitiskl a já se nemohla ani hnout. Chvíli jsem se mu snažila bránit a pak jsem to vzdala. Přece jen jsem byl ráda, že ho tu mám zpátky. Teď už jsem ho líbala taky a obtočila ruce kolem jeho krku. On povolil tisk a vyhoupl mě k sobě do náruče. Obtočila jsem nohy kolem jeho pasu a on mě držel za zadek a stehna. Zase mě opřel o zeď a já cítila jak se mi zvyšuje teplota a urychluje dech, skoro jsem se nemohla nadechnout. Po chvíli mě vynesl nahoru a položil na postel. Líbal mě pokrku a zajížděl mi rukama pod tričko. Pak mi ho vyhrnul a já se z něj vysoukala. Přejížděl mi rukama po břiše a sjižděl mi po krku níž až dojel na prsa kde se chvíli zdržel a pak mě líbal dál po břiše. Začal mi rozepínat džíny a já se nadzvedla abych mu pomohla je ze mně sundat. Po té jsem sundala jeho tričko a líbala ho po namakaných kostičkách. Zase mě položil a líbal na krku při tom mi rukou přejižděl po vnitřním stehně, druhou rukou si začal rozepínat poklopec. Překvapilo mě to.
-"Davide?" Opatrně jsem ho oslovila.
-"Hm?" Zamumlal aníž by přestával.
-"Chci se jen ujistit, že víš co děláš." Ještě furt mi to nedalo. To už tak rychle souhlasí s tím abych se proměnila? Nebo se přestal ovládat.
-"Vím." Odsekl a ještě furt pokračoval. Přišlo mi to divný.
-"Ty mě chceš proměnit? Ovládáš se?" Už měl asi dost toho, že jsem furt mluvila a konečně se odtrhl od mého krku a podíval se mi do očí při tom na mně nepřestával ležet.
-"Nechci tě proměnit" Usmál se a dál pokračoval už měl dole kalhoty.
-"A jak to teda uděláš bez toho, že mě kousneš?" Ještě furt jsem mu nedala pokoj, protože jsem absolutně nechápala co dělá, když si hrozně protiřečí. On mi ale pokračoval rozepínat podprsenku a nevypadalo to zrovna tak, že by si teď chtěl povídat.
-"Davide" Zkusila jsem to ještě jednou. On si vzdychl. Ale pokračoval dál, už to měl skoro rozeplí ale nějak mu to nešlo, zachvíli mu rupnou nervý a prostě to roztrhne.
-"Nemůžu tě kousnout. Vzdal jsem se svý vlčí podoby."
-"Cože jsi??!!!" Prudce jsem ho odstrčila.
Další část je tu. A doufám, že se vám to líbilo, a že takovýhle scénky nikoho moc nepohoršujou :D Jestli jo tak mi dejte vědět a nebudu to tak rozepisovat takže se mi k tomu určitě vyjádřete potřebuju vědět váš názor abych se pak, když tak prizpůsobila :D a pokdu se vám to líbilo tak budu moc moc ráda za vote :)))))
ČTEŠ
Vlčí srdce
Lupi mannariJmenuji se Andrea Murryová ale kámarádi mi říkají Andy. Je mi 18 let a chodím na střední školu v Severní Carolíně. Už od malička se znám s Markem Donovanem, který je také můj přítel a kapitán školního, fotbalového týmu. Měli jsme společné plány do b...