Vlčí srdce

Poslední noc

Další kapitolka je tu a dokonce dřív než jsem plánovala :D takže všem vypnout televize, mobily, zavřete si pokoje a ponořte se do světa vlkodlaků :D Enjoy it!

Když se jeho rty dotkly mých rozbušilo se mi srdce. Polibek jsem mu ale automaticky oplatila. Robin nabral rychlejší tempo, začal si mě k sobě víc tisknout a jeho ruce putovali různě po mém těle, až se zastavili u rozepínání mé podprsenky. V tu chvíli jsem se vzpamatovala. Položila jsem mu ruku na hruď a mírně ho odstrčila. Robin se na mě nechápavě podíval a pak mě pustil z náruči. Beze slova jsem se otočila a poplavala na břeh. Rychle jsem si posbírala všechny věci a namířila to k hotelu, věděla jsem, že mám málo času, abych si to rychle všechno srovnala v hlavě, protože mě za chvíli dožene. Po chvíli mě skutečně zezadu chytil za ruku a já se na něj otočila. 

-"Andy... co to bylo? Udělal jsem něco špatně?" Nechápavě se mě zeptal. 

-"Nic jsi neudělal špatně. To já... Prostě nemůžem..." Snažila jsem se uvolnit ruku ze sevření, ale on mě nepouštěl.

-"Tak co to teda mělo znamenat"  Nedal si říct. Nevěděla jsem co mu na to mám odpovědet.

-"Jenom jsem si chtěla vyzkoušet jestli k tobě něco cítím" Plácla jsem. 

-"No a teď mi řekneš, že jsi nic necítila.' Odfrkl si Robin a pustil mou ruku.

-"Právěže cítila.... ale to je už úplně jedno... prostě budu s Davidem" Robin nervózně pochodoval a já se mu snažila podívat do očí. 

-"Takže jestli to chápu dobře.... ty ke mně něco cítíš, neustále se mezi námi něco děje, ale ty si vybíráš Davida? Můžeš mi sakra vysvětlit tu svojí.... nesmyslnou ženskou logiku?" Pří poslední větě se na mě rozčíleně otočil a já v té tmě uviděla jak mu oči pláli hněvem. 

-"Prostě tak je to správně a tak to taky bude.' Odsekla jsem. 

-"Správně? A kdo určuje co je správné a co ne? Správné je jen to, co cítíš." Zase přistoupil ke mně hrozně blízko.

-"Ale to co k tobě cítím právě teď, nemusí být napořád. Já nevím co to je, jestli je to tím těhotenstvím nebo půbertou nebo čímkoliv jiným, je to jen zamilovanost a nějaký chtíč, který časem vyprchá a s Davidem jsem to cítila mnohem dřív, a u něj vím, že je to pravé a ne jen nějaký náladový výkyvy a navíc s nim budu mít dítě." Snažila jsem se to nějak rozumně argumentovat. 

-"Co, když pak budeš litovat, že sis vybrala Davida? Co, když ten chtíč nebo jak si to nazvala nevyprchá? To ti mám taky udělat dítě aby to bylo vyrovnaný nebo co?" Zase se rozčílil. 

-"Robine... prosím, nedělej to zbytečně složitý." Byla jsem z toho už vyčerpaná. 

-"Haha co? Já to dělám složitý? Promň ale mám ti připomenout tvá slova? Robine prosím neodcházej nemůžu bez tebe žít, Robine potřebuju tě, ne to je v pořádku spi se mnou v jedný posteli mně to nevadí.... A já, že to pak dělám složitý? Ty jsi mi pokaždý dávala novou naději a já to dělám kurva složity?!" Nejen, že zvýšil hlas ale on už na mě přímo řval. Do očí se mi nahrnuli slzy. Ale on pokračoval.

-"Myslel jsem si, že bejt Lugaru je prokletí, ale hluboce jsem se mýlil. Ty jsi moje prokletí! Víš co to je se na tebe každý den dívat a vědět, že s tebou nemůžu bejt? Víš co to je bejt pořád vedle člověka, kterého miluješ a vědět, že to neni vzájemný? Víš co to je mít v sobě neustálou naději, že to možná jednou výjde? Že si to možná rozmyslíš? A nejhorší na tom je, že vím, že tě nemůžu obejmout tak jako on, že tě nemůžu políbit, dotknout se tě, nemůžu udělat nic, co dělá on a můžu bejt pro tebe jen kamarád a ještě k tomu musím bejt zároveň dobrým bráchou.... ty nevíš co to je! A já už toho mám dost. Vytrpěl jsem si toho hodně, ale už mám toho pokrk!"  Přes slzy už jsem všechno viděla rozmazaně. Jeho slova mě ranila přímo do srdce. Věděla jsem, že má ale pravdu. Nedokázala jsem mu na to nic říct. Měla jsem histerický záchvat a měla jsem co dělat abych se neudávila slzama.