Vlčí srdce

Otec

Lidičky tak tu máte konečně další díl po hrooozně dlouhé době já vím, že mi to hrozně trvalo a omlouvám se. Zároven vám děkuju za vaší výdrž! :D Doufám, že se vám to bude líbit tak přeju příjemné čtení užívejte si to. Pokud se vám to líbilo tak nezapomente napsat komentík a dát vote budu moc ráda :)) A mimochodem chci moc poděkovat holkám co píšou krásný, dlouhý komenty fakt mě to vždycky hrozně zahřeje u srdíčka díky! Mám vás ráda! :D

Chvíli jsme stáli uprostřed mého pokoje a líbali se, mně to ale připadalo jako nekonečně dlouhá doba. Najednou jsem si uvědomila, co teď vlastně delám. Mírně jsem ho odstrčila a on se mi ani nebránil, ustoupil a koukal na mě stejně vyděšeně a nechápavě jako já na něj. 

-"Promiň ale já nemůžu. Vůbec nevím co mě to popadlo. Mezi nám nic být nemůže." Přitlumeně jsem pronesla.

-"Já vím. Chápu to a taky nevím co mi je... nikdy bych mu to neudělal." Odsouhlasil.

-"Byla to chyba. Nesmí se to nikdo dozvědět a hlavně David. Neříkej mu to prosím." Zaškemrala jsem a on přikývl. 

-"Taky, že mi to nebude muset říkat."Ozval se hlas za náma a my sebou oba trhli a otočili se. Ve dveřích stál David a oba nás probodával pohledem.  

-"Davide... co tady děláš?" Špitla jsem to na něj chraplavým hlasem. Do očí se mi hrnuly slzy, udělala jsem pár kroků k němu. Krátce se na mě podíval a pak hned vrhl pohled po Robinovi.

-"Přihlížím jak mě podvádíš s mým bráchou." Nasraně odpověděl.

-"Brácho.." Vykročil směrem k němu Robin. 

-"Jen neříkej... neni to tak jak to vypadá." Jízlivě pronesl. 

-"Prosím... promiň." Taky jsem vykročila k němu a on jen vztáhl ruku v gestu, že mám být zticha. Znovu se podíval na Robina. 

-"Když jsem řekl, že je volná, tak jsem si fakt nemyslel, že se po sobě hned vrhnete. Čekal jsem ledacos, ale takovýhle podraz, jako to fakt ne. " Tak teď už jsem se fakt rozbrečela. Zaťal ruce vpěst přičemž mu zakřupali kosti v ruce. Seběhl schody a já běžela za ním.

-"Davide!" Stihla jsem na něj zavolat a on nasedl do auta a odjel. Klekla jsem si na zem a zhroutila se. Po chvíli přišel Robin. 

-"To co se stalo má i svou pozitivní stránku." Pronesl Robin.

-"Jakou?"Ubrečeně jsem se na něj podívala.

-"Viděla jsi jak byl naštvanej?" Zeptal se a při tom se usmál.

-"Jasně, že viděla! Vždyť mě teď nesnáší. Je to konec." Rozbrečela jsem se ještě víc.

-"Ne myslím to, že teď projevil city, nejsi mu zas tak ukradená jak dělá, jen to na nás hraje. Jsme na dobré cestě." Usmál se a podal mi ruku. Já si vstoupla a začala si utírat slzy.

-"Asi máš pravdu. Ale každopádně, i když mu zase city vrátíme tak si bude pamatovat to, co jsem teď právě udělala a neodpustí mi to." Nechápu jak jsem mu to mohla udělat. Vždyť jsem nikdy takhle nikoho nemilovala jako jeho. Nesnáším se. 

-"Ale jdi ty, to víš, že ti odpustí vždyť se nic tak hroznýho nestalo. K ničemu nedošlo jen jsme se políbili navíc sis to hned uvědomila. Spíš si myslím, že to neodpustí mně." Poslední větu skoro zašeptal. Pak se vrátil do domu a po chvíli vyšel s mými věcmi. Hodil je do auta a otevřel mi dveře. Nasedli jsme do auta a vyjeli.

-"Kam jedem? Pochybuju, že teď s náma bude chtít spolupracovat." Prolomila jsem ticho. 

-"Určitě nejdřív zajede domů. A tam ho snad Katarína nějak ukecá ne? Musíme si ale taky pospíšit." Šlápl na plyn a my se řítili po lesní silnici. Když jsme dojeli k Davidovi tak jsem si všimla, že tam stojí jeho auto. Okamžitě jsme vyběhla a vlítla do baráku. Rozrazila jsem dveře a vsichni se na mě otočili. Veprostřed místnosti stal David a nejspíš se dohadoval s Katarínou. Robin šel hned za mnou. Když nás David spatřil tak protočil očima a otočil se ke mně zády. Katarína se na mě rozčíleně podívala.

"Můžeš mi vysvětlit co to děláš? Vy oba?!" Podívala sem se na Robina a ten se zase podíval na mě.  Otočila jsem se na Katarínu a nešťastně se na ní podívala. Ona to namířila rychlým krokem přímo ke mně. Chytila mě za loket a odtáhla od kuchyně.

-"Andy co to vyvádíš? Copak ti přeskočilo? My se tu snažíme ze všech sil ho udržet s náma aby se od nás neoddálil a spolupracoval a ty si mezi tím užíváš s jeho bráchou? Co to má znamenat?!" Spustila na mě.  

-"Ale já za to nemůžu! Bylo to naprosto nekontrolovatelný. Prostě jsem s tím nemohla nic dělat, ty si ani nepředstavuješ jak moc mě přitahuje. Ale jakmile jsme se políbili tak mi to došlo a odstrčila jsem ho, miluju Davida chci jen Davida, ale nechápu co cítím k Robinovi a hlavně proč, vůbec ho neznám. A já nevím co mám dělat." Rozbrečela jsem se a Katarína se obměkčila. Změřila si mě pohledem a pak se rozzářila. Zase mě vzala za loket a potáhla zpátky. Všichni na nás znovu upřeli pohledy. 

-"Davide, Andy nemůže za to co se stalo, to všechno to těhotenství! Perfektně to všechno vysvětluje." David se na nás otočil a nedůvěřivě si nás prohlédl pričemž svráštil obočí.

-"Blbost. K oplodnění došlo před několika hodinami a takhle rychle to neprobíhá. Myslíte si o mě, že jsem snad úplně vypatlanej nebo co? Nesnaž se mě kurva obmotat kolem prstu Kataríno!" Výhrožně se na ní podíval a zavrčel. 

-"Ty ale zapomínáš, že to není klasický těhotenství! U vlkodlaků to probíhá dva krát rychleji. Tak se nad tím zamysli. Ty ses od Andy odřek a ona..." Nestihla to dokončit.

-"Neodřek jsem se od ní." Oponoval David. Byl už zcela klidný. 

-"Odřek. Řekl jsi, že ti je totálně ukradená a nesnaž se to popírat.  Ale dítě potřebuje oporu, někoho kdo ho bude chránit, jeho i matku, někoho kdo se o ně postará. Dítě potřebuje otce. A tím, že ses jí vzdal tak tím jsi způsobil to, že si začla hledat náhradu. A nejlíp někoho kdo je ti nejvíce podobný, někoho stejně statnýho, silnýho, stejně podstaty jako jsi ty, potřebuje stejně silnou krev a kdo jiný to je takový než tvůj bratr?" Všichni jsme se podívali na Robina a ten vypadal, že je naprosto šokovaný. To já jsem byla taky. 

-"Sám sis to všechno způsobil svou lhostejností tak se teď v tom nesnaž obvinit Andy ale především sebe." Založila si ruce na prsou a já jsem se podívala na davida jak bude reagovat. Šlo vidět, že mu došli slova. A dokonce se mi zdálo, že ho to i mrzí. Nevěděl co má říct a očima mžikal po nás všech. A pak sklopil pohled k zemi. 

-"Co mám udělat abych to napravil?" Podíval se po Kataríně. A ta se vítězně usmála.

-"Tak co asi? Buď otcem. Začni se chovat jako otec. Začni se chvoat tak, aby jí nic nechybělo a ona nebude mít nutkání si hledat náhradu." David kývl na souhlas a pak se mi podíval do očí. Cítila jsem jak mi rudnou tváře pod jeho hlubokým pohledem. Nedokážu si představit co bude dál.