Vlčí srdce

Katarína

Kapitolku věnuju @kajacsibova, protože je ta kapitolka o Kataríně a to jméno vymyslela ona. Mimochodem je taky skvělá spisovatelka!

-"Půl roku ani nevíme o tom, že žiješ pak příjdeš ukradneš MOJE auto a zase vypadneš?" Pokračoval.

-"Já jsem ho neukradl, jen vypůjčil." Usměvavě jsem pronesl.  

-"Proč jsi nepřišel pozdravit, ukázat se, že jseš živej a zdravej. Stýskalo se nám..." Dojalo mě to. Přišel jsem k němu a obejmul

-"Mě taky, ale nemohl jsem se vrátit. Navíc jsem si myslel, že nejste doma." Byl jsem rád, ho po dlouhý době vidět.

-"Vyvětlí mi někdo co se tu děje?" Konečně promluvila Angelica, která tam teď stála s rukama založenými na prsou.

-"To je můj brácha Robin."  Představil jsem ho

-"Nevěděla jsem, že máš bráchu..."  

-"Davide musíš se vrátit domů. Máma je z toho úplně nešťastná." Vzal jsem Robina stranou a šli jsme dolů do baru. Jak to tak vypadá tak se dneska asi nevyspím. 

-"Já se nemůžu vrátit, teď určitě ne. Mířim do Venezuely musím něco zařídit. Jak jsi mě vůbec našel?" Zeptal jsem se.

-"Co tam? Můžu ti nějak pomoct? Mám v autě nainastalovaný vyhledávací zařízení a došlo mi, že jsi to byl ty, nebo jsem spíš doufal." 

-"Ne to je v poho. Jen potřebuju tvoje auto." Zasmál jsem se a on mě plácl po rameni.

-"A jinak, já se určitě stavím až se vrátím, slibuju. Jen rodičům zatím nic neříkej. Nikomu nic neříkej kde jsem." Mluvil jsem zcela vážně. 

-"Máš nějaké problémy? Davide mluv." Starostlivě se vyptával Robin.

-"Ne všechno je v poho, neřeš to." Přesvědčoval jsem ho.

-"Fajn. Rodičům teda řeknu, že si to auto vypůjčil kámoš nebo něco vymyslím. Ok." Začal se už zvedat.

-"Mimochodem, ta nahoře je tvoje holka? Pěkná. Jen jsem docela koukal, žes spal na gauči, cos proved?" Zasmál se. 

-"To je bejvalá ti jí pak můžu klidně dohodit. Jen říkám předem s ní to chce pevnuý nervy." Doprovodil jsem ho k jeho autu, na kterém přijel.  

-"Haha ok. Tak teda pěknou cestu a čekám tě u nás." Objal mě.

-"Určitě. Rád jsem tě viděl brácho." Nasedl do auta a odjel. Vrátil jsem se do pokoje. Čekala tam na mě Angelica. 

-"Tak co?" Netrpělivě se zeptala.

-"Nic jen jsme si trochu pokecali. Jdi spát, za 3 hodiny zase vstáváme a čeká nás dlouhá cesta." Zhasl jsem a zase si lehl na gauč. Do rána už jsem spal v klidu a bezvyrušní. Za dalších pár hodin už jsme jeli v autě po Venezuele. Bylo tu krásné, slunečné počasí a celou cestu jsme jeli podél krásně světle modrému moři. Byla tu neuvěřitelně klidná atmosféra a řekl jsem si, že sem musím někdy vzít Andy. Angelica mě navigovalo a po chvíli jsme dojeli k moderní vile. Vylezli jsme z auta a Angelica šla zazvonit na dveře. Po chvíli nám otevřela mladá slečna, která mohla být stejně sterá jako my.

-"Angelico! Ahoj, no to už je doba co jsme se naposled viděly." Nadšeně jí objala. 

-"Ahoj Kataríno, můžem dál?" Katarína si mě prohlédla odzhora dolů a asi mě poznala. Vešli jsme dovnitř. Tohle místo jsem si představoval úplně jinak. Myslel jsem si, že to bude nějaká stará chatrč uprostřed lesa s nějakou ježibabou, ale bylo to tu moc hezký, moderně udělaný a i ta holka byla taky docela pěkná. Zavedla nás do obývaku a sedla si do křesla. Rukou naznačila, že si máme taky sednout.

-"Předpokládám, že když jsi tu u mně zase s Davidem tak je asi zase něco špatně a už o všem ví že? " Koukala na mě.

-"Jop, jako vždy máš pravdu." 

-"A co po mně chcete?" Konečně se zeptala. Angelica se otočila na mě.

-"No... jde o to, že já mám holku a nemůžu s ní nic mít aníž bych měl chuť jí kousnout. A nemůžu to nijak ovládat." 

-"Chápu. A kde máš tu svou holku?" Já jsem se v nedorozumění podíval na Angelicu. 

-"Doma? Já myslel, že jí k tomu nepotřebuješ." Nervozně jsem pronesl.

-"No to potřebuju a i tehdy bych si nemohla být jistá, že to výjde." Zase jsem se šokované podíval na Angelicu.

-"Jak, že by sis nebyla jistá. Vždyť u mně jsi to udělala a nikoho jsi nepotřebovala." Zapojila se i Angelica.

-"No ale u tebe je to jiný případ. Vždyť on už je jiná rasa." Řekla to tak přirozeně jako kdyby to bylo úplně jasné a my tady byli s Angelicou úplný dementi. 

-"Prosim?" Vyhrkl jsem.

-"Jak jiná rasa." Zase jsem se podíval na Angelicu ale ta taky vůbec nevěděla o co jde.

-"Vy o ničem nevíte? To vám to Sam neřekl nebo co?" Asi podle naších nechapajících obličejů pochopila, že jsme úplně mimo.

-"Ty nejsi obyčejný vlkodlak Davide. Ty jsi něco jako uměle vytvořený respektive zdokonalený. Jsi vylepšená rasa. Jsi silnější, rychlejší, větší, zůřivější máš lepší smysly ale i schopnosti navíc. Když ses proměňoval tak mě o to Sam poprosil." 

-"Cože udělal! Proč to udělal? K čemu mě potřebuje? A..." Přerušil jsem jí.

-"Nech mě to dopovědět." Okřikla mě.

-"A ty jde o to, že pokud normální vlkodlak kousne člověka tak se promění. Ale když člověka kousneš ty, tak ho to může zabít. A proč mě o to Sam poprosil? Protože ty jsi jediný kdo může spojit všechny vlkodlačí kmeny, ty jsi jediný za kým půjdou i ostatní vůdci, ty jsi víc než vůdce ty jsi jakoby vůdce všech vůdců." 

-"Ale proč chce abych všechny spojil?" 

-"Aby jste se mohli postavit proti upírům." Její poslední slova mě fakt zabili.

Tak tady máte zase konečně další část a já doufám, že se vám líbila :)) Budu fakt ráda, když mi napíšete co si o tom myslíte a vaše názory a pokud se vám to líbilo tak vám budu moc vděčná za vote :))) A mimochodem, kdo dostal na Vánoce ponožky? :D A jaký dárek se vám líbil nejvíc? :))