Vlčí srdce

Únos

Byla jsem u něj v pokoji a snažila se najít věci, které jsem tu včera někde pohodila. Ale nikde jsem je neviděla. Ani jsem si nevšimla jak do pokoje vešel David. Otočila jsem se a on mi je podal ze židle. Vzala jsem mu je z ruky a začla se mlčky oblékat. 

-"Andy vždyť víš, že to myslím dobře." Začal ke mně promlouvat.

-"Vím, jen se mi nelíbí, že tě absolutně nezajímá můj názor a co chci já." Oblékla jsem se a otočila se na něj. 

-"Ale víš, že zajímá..." Neznělo to moc přesvědčivě.

-"Tak proč mě a můj názor nerespektuješ?" 

-"Respektuju..." 

-"No to teda nerespektuješ. Kdyby jsi mě respektoval, tak by ses mě zeptal jestli chci jet nebo ne a popřípadě mi řekl svůj názor, ale nevnucoval bys mi to a nerozkazoval, co teď přesně děláš." 

-"No protože ty potřebuješ tvrdou ruku Andreo. Kdyby mělo být všechno po tvým tak ty už jseš dávno vlkodlak a nebo by jsme už vůbec nebyli spolu kvůli Angelice. I tak se ti snažím ve všem vyhovět, ale když jde o tvojí bezpečnost tak dovol abych se toho ujal já." Mírně zvýšil hlas.

-"Ale já nechápu co mi tam může tak stašně ohrozit mou bezpečnost."  

-"Protože všude kde je Angelica to není bezpečný. "

-"Ale vždyť tam budeš se mnou. Ty mě ochráníš." 

-"No před Angelicou jo jenže, co když s ní přisli i ostatní vlci? Já všechny nedám Andy. Navíc nikdo neví jak je to s tou čarodějkou." 

-"Ale Davide, vždyť jsi vůdce ty bys je vůbec nemusel dávat oni by šli za tebou sami."

-"Nezapomínej, že to, že jsem vůdce mi řekla opět jen Angelica."

-"Sakra Davide..." Proč to vždycky musí vyhrát.

-"Řekl jsem ti všechny své argumenty. Pokud mi předložíš nějaké lepší, proč chceš jet, tak si to rozmyslím." Mě ale žádný rozumné nenapadaly kromě toho, že nechci aby s ní jel sám, protože žárlím. Ještě s ním chci jet protože ho mám ráda. Ale to fakt nestačí k tomu aby ho to přesvědčilo. Musím se smířit prostě zůstávám doma.

-"S těma svýma argumentama a proslovama bys měl jít normálně někam do politiky a nebo někam do obhajob u soudu. Fakt. To ti jde." David se při těch slovech usmál a já taky. 

-"Jsem rád, že jsem tě přesvědčil." Roztáhl ruce v náznaku, že mě chce obejmout. Já se usmála, šla k němu a objala ho.

-"Ale já nejsem. Tak kdy teda odjíždíte." 

-"Dneska. Chci aby to bylo co nejdřív, čím dřív odjedu tím dřív se vrátím." Podívala jsem se na něj. Nebyla jsem připravená ho nechat jet už dneska, ale měl pravdu čím dřív odjede tím dřív ho to budu mít zpátky u sebe. A aspoň až se vrátí tak už si ho budu moct užít naplno.

-"Tak dobře." Narozloučenou jsem ho políbila.

-"Já už budu muset jít. Ještě mě čeká dlouhá a unavující diskuze s tátou." 

-"Dobře. Mám tě odvézt?" Zeptal se a pustil z objetí.

-"Ne radši ne, ještě dostane infarkt pojedu sama." Usmála jsem se. Doprovodil mě ven k autu a naposled políbil.

-"Jak dlouho tam přibližně budete?" Zeptala jsem se ještě před tím, než jsem nasedla do auta.

-"Možná týden nebo míň." 

-"Bude se mi stýskat." Ještě jednou jsme se políbili a já vyjela domů. Zrovna jsem projížděla silnicí u lesa a přemýšlela o tom co tu budu bez něj dělat, když se mi v tom najednou z ničeho nic zastavilo auto. "Skvělý" řekla jsem si pro sebe. Vyndala jsem si mobil a zjistila, že tu nemám žádný signál. Vylezla jsem tedy z auta a šla se podívat pod kapotu, i když jsem se v autech vůbec nevyznala. Nestačila jsem jí ani otevřít, když v tom mě najednou zezadu někdo popadl. Snažila jsem se zaječet ale něčí ruka mi přikryla ůsta. Začala jsem panikařit a snažila jsem se násilníkovi vyrvat. V tu chvíli mi ale někdo nandal pytel na hlavu, který hrozně smrděl a já po chvíli omdlela.

Tady máte další část. Doufám, že se vám to líbilo. Budu ráda, když mi do komentáří napíšte jestli vás to bavilo a co si o tom myslíte. A pokud se vám to líbilo tak budu moc ráda za vote. Děkuju :)) Mimochodem, do dálších kapitolek budu potřebovat nová jména pro nové postavy, tak kdyby jste někdo fakt chtěl abych tam nějaké vaše oblíbené jméno použila, tak si taky můžete říct. :))