Vlčí srdce

Letadlo

Tuhle kapitolku věnuju čtenářce Eldest16 tak doufám, že tě to bude bavit :D A jinak konečně trošku delší kapitolka po dlouhé době :D A ještě bych chtěla dodatečně poděkovat DiDi1113 za neskutečně dlouhý a hezký komentář, který mě hrozně potěšil :)) Takže enjoy it!!

Stála jsem uprostřed džungle a sledovala jak úlomky našeho letadla hoří. V očích jsem měla slzy a naprosté zděšení. Všechno kolem mně hořelo, všude leželi ohořelá těla lidí, všude chaos, křiky lidí, nějaká žena klečela u mrtvého muže a brečela. Najednou jsem si vzpomněla.... Robin... vždyť letěl se mnou.... rychle jsem se v panice rozeběhla k hořícímu letadlu a po cestě jsem se rozhlížela jestli neleží někde na zemi s ostatními, když jsem doběhla k letadlu a už chtěla vběhnout dovnitř uslyšela jsem jak někdo zavolal mé jméno. Otočila jsem se a spatřila Robina ležícího na zemi pod úlomky. Rychle jsem běžela k němu. Ležel pod obrovskym kusem letadla a stěží dýchal. Byl celý omlácený a z hlavy mu stékal potůček krve. 

-"Proboha Robí." Vydechla jsem. Rychle jsem se začala pokoušet zvednout úlomek, ale byl příliš těžký. Začala jsem zase propadat panice. Rozhlédla jsem se po ostatních abych někoho poprosila o pomoc ale nikdo nevypadal na to, že by byl někdo schopný zvednout kus letadla. Kde je ta vlčí síla, když jí tak potřebuju. Zhluboka jsem se nadechla a zkusila to ještě jednou. Nic, ani jsem s tím nepohla. Byla jsem bezmocná. 

-"Robine já nemůžu." Začala jsem brečet a klekla si vedle něj. On na mě jen koukal a pak promluvil. 

-"Ber to z tý lepší stránky. Nemohla sis mezi náma s Davidem vybrat... teď už ani nemusíš. Osud to rozhodl sám." Neměla jsem mu na to co říct. Byla jsem totálně zaražena. 

-"Nechtěla jsem aby to takhle dopadlo..." Brečela jsem. 

-"Tak už si konečně vyber sama." Řekl někdo za mnou. Otočila jsem se a spatřila tam Davida. 

-"Davide..." Vydechla jsem úlevou a běžela k němu. 

-"Musíš mi pomoct sama to neuzvednu." Zatáhla jsem ho za ruku směrem k Robinovi, ale s Davidem to ani nehlo. 

-"Sama Andy, sama." Nechápala jsem ho. Co s nim je, proč mi nechce pomoct. A najednou jsem si uvědomila. 

-"Co tady děláš? Vždyť jsi s náma neletěl." Zeptala jsem se ho a on neodpověděl. 

-"Je to jen sen.... neni to reálné." Zašeptala jsem a v tu chvíli jsem se probrala. Promnula jsem si oči a  rozhlédla se. Z pootevřeného okénka letadla mě oslepily ranní paprsky. Vyhlédla jsem ven a spatřila překrásné husté mraky, kterými se právě prodíralo letadlo. Nic krásnějšího jsem snad nikdy neviděla. Nalepila jsem se ještě víc na sklo a spatřila čistě modré moře pod náma. Otočila jsem se na Robina abych mu to ukázala ale on ještě sladce spal. V uších měl sluchátka, ve kterých hrála nějaká relaxační písnička. Jen jsem na něj koukala a přemýšlela o tom, že jsem ráda, že to byl jen sen. Ale to, že už bych se měla konečně rozhodnout je fakt. Vytáhla jsem si mobil abych se podívala kolik je. Rozsvítila jsem obrazovku a na tapetě spatřila naší společnou fotku s Davidem, kterou jsme pořídili ještě před tím než jsem se o něm všechno dozvěděla. Vypadali jsme na ní tak šťastně... chci to všechno zpátky. Prstem jsem přejela po Davidovi na obrazovce, čím jsem telefon odemkla a naskytla se mi další naše fotka kde jsme se oba křenili, usmála jsem se nad ní a zaplavila mě další vlna vzpomínek. Asi bych v tom pokračovala kdybych na sobě najednou neucítila něčí pohled. Otočila jsem se na Robina, který už byl asi nějakou dobu vzhůru a teď mi koukal do telefonu. Zmáčkla jsem tlačítko a telefon zase zhasl přičemž se mi Robin podíval do očí. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil a sundal si sluchátka. Asi se to rozhodl nekomentovat a jen mi popřál dobré ráno. Po chvíli nám letuška oznámila, že přistáváme a já už se nemohla dočkat až vystoupíme v Itálii. Když jsme vylezli z letadla tak bylo neskutečné dusno a slunce příšerně pálilo. Ihned jsme vlezli do taxíku a Robin nadiktoval adresu našeho hotelu, po celou cestu jsem se koukala z okna a prohlížela si všechny památky, které jsme mezi tím projížděli a Robin si velmi zapáleně o něčem povídal s italským taxikářem nebo spíš taxikář nepřestával hučet do Robina a přitom hrozně vtipně mával rukama na všechny strany. Asi po půl hodině jsme zastavili u nějakého hodně luxusního hotelu, který vypadal, že bude pro tu největší smetánku. Hned jsem si řekla kolik za to musel asi Robin dát prachů ale pak jsem si vzpomněla, že rodina Palsonů nemá potřebu peníze jak koliv šetřit a mohli by si dovolit ten hotel snad vykoupit i celej. Vešli jsme dovnitř a Robin šel hned vyřizovat pokoj na recepci a já si zatím prohlížela atrium. Po chvíli se vrátil s úsměvem na tváři a držel klíčky v ruce. Ve výtahu zmáčkl poslední patro a za pár vteřin už jsme stáli před naším pokojem. Pokoj delux.... co jiného by se od něj dalo očekávat, pomyslela jsem si. Robin odemkl dveře a my vešli dovnitř. Ocitli jsme se v nějakém obrovském paláci. Náš pokoj měl dohromady 5 místností. Obrovská předsíň do které jsme vešli z venku, z ní se dalo projít do velkého obýváku kde vysela přes celou zeď obrovská plazma, všechen nábytek byl luxusní a moderní dál jsme měli obrovskou koupelnu s obrovskou vanou a dalšími vymoženostmi, z koupelny vedli dveře do naší vlastní sauny.... joooo vlastní sauna v pokoji.... prostě jsem chodila po našem pokoji s otevřenou pusou a nemohla tomu všemu uvěřit, nejvíc mě vzalo něco jiného. V obývaku jsme měli obrovské skleněné dveře, který jak jsem si myslela měli vést na nějakou terasu ale, když jsem je otevřela tak jsem ztratila slova úplně. Stála jsem na střeše, na které byl obrovský bazén s lehátky a výřivkou kromě toho se mi otevřel překrásný výhled na moře a pláž. 

-"Wow...." Vydechla jsem. Robin, který stál vedle mně se  uchechtl. 

-"Celkem ujde co?" Usmál se a odnesl naše věci do poslední místnosti, kterou jsem ještě neviděla... ložnice. Šla jsem hned za ním a už se těšila na poslední pokoj. Robin otevřel dveře a najednou se zasekl, tašky mu z ruky vyklouzly na zem a já pochopila, že je něco špatně. 

-"Co je?" Zeptala jsem se a protáhla se kolem Robina do dvěří. Pak jsem hned pochopila o co jde. Uprostřed pokoje stála obrovitánská manželská postel posypaná lístkama růží s táckem šampaňského na posteli. Po levé straně postele byla menší výřivka pro dva také s šampaňským a ružičkama. 

-"Ehm... přísahám, že s tím nemám nic společného, a že jsem neměl nejmenší tušení." Nakonec vypadlo z Robina. Neměla jsem na to co odpovědět a jen jsem si to všechno prohlížela.

-"Já si půjdu ustlát na gauči v obýváku." Oznámil Robin. A už se chystal vyjít z pokoje.

-"Nemusíš... i tak ta noc v letadle nebyla nejpohodlnější." Robin se na mě chvíli koukal,

-"Fajn. Já se půjdu zatím vysprchovat tak si můžeš zatím vybalit věci. Jetsli chceš tak můžu zavolat na recepci aby to tu uklidili." Navrhl Robin. 

-"Ne to je dobrý, je to tu hezký." Robin příkývl a šel do koupelny. Já jsem si sedla na postel. Pochopila jsem, že musím si vybrat už dneska a to do večera....

Halelujaaaah :D Konečně jsem napsala novou kapitolkůůů :D musím říct že už jsem docela vyšla ze cviku tak to asi půjde trochu znát než se do toho zase dostanu tak se omlouvám :D Každopádně doufám, že se vám ta kapitolka aspoň trochu líbila a pokud ano tak budu vděčná za vote a koment a pokud ne tak budu ráda taky za koment a váš názor :D Jinak další kapitolka bude v pondělí :D