Zase se mi nahrnuli slzy do očí ale ne z toho, že bych se na něj zlobila nebo se ho bála, ale z toho, že jsem viděla jak ho to vzalo, vypadal úplně zlámaně a nešťastně, byl to hrozný pohled, trhalo mi to srdce. On hlasitě polkl a založil si ruce na obličej nevěděl co mi má říct. Pak si přejel rukou po obličeji a otočil se.
-"Davide... Davide" Snažila jsem se mu podívat do obličeje. Snažila jsem se ho otočit zpátky na sebe. Když se otočil tak jeho oči byli skleněné a taky naplněné slzami. Pak několik krát zamrkal a pár slz mu steklo po tváři. Objala jsem ho. A on mě pevně stiskl.
-"Je mi to líto." Vydechl.
-"Davide nic to neznamená, slyšíš? Nemůžeš za to. Nevíme co se tam stalo doopravdy ani jsi to nemusel být ty kdo řídil." Rukou jsem mu přejížděla po vlasech.
-"Nemohl jsem tě tam přece jen tak nechat a odjet. Ať už jsem byl v jakým koliv stavu, prostě jsem nemohl." Ještě furt ho to nepřecházelo. Měl výčitky, měl výčitky z něčeho co možná ani neudělal.
-"Davide nevíme celou situaci. Pochop to, že jsi tam ani nemusel být. A i kdyby tak už je to za náma a ty už jsi jiný a já taky. To co se tam toho večera stalo je pro nás oba záhadou a dokud nezjistíme všechny okolnosti a co se tam dělo tak nemá smysl aby tě to tady trápilo. A co by jsme nezjistili tak to mezi námi nic nezmění je ti to jasné?" On mě pustil a podíval se na mě.
-"Jenže ty zase pochop, že pokud jsi byla v takovém nebezpečí kvůli mně, když jsi mě neznala tak v jakém nebezpečí jsi teď, když jsme se zblížili." Pak si sedl na postel a opřel se lokty o kolena, přičemž se předklonil a dal si ruce na obličej. Byl už o něco klidnější, ale ještě furt mu to dělalo starosti. Nejspíš si to teď všechno přemítal v hlavě a snažil se pochopit co má dělat.
-"Davide, nikdy v životě jsem se necítila víc v bezpečí než jsem teď s tebou." Při mých slovech se na mně podíval.
-"Jenže to co cítíš se hodně liší od reality." Řekl to tak nějak ostře. Jako kdybych byla nějaké naivní dítě a všechno viděla růžově.
-"Dobře, kam tím vším vedeš? To se chceš ode mně držet dál nebo jak?" Trošku mě to začínalo vytáčet a on to na mně viděl. Vždycky si dokázal moc dobře odvodit co právě cítím a na co myslím.
-"Chci, chci se od tebe držet dál. Chci aby jsi byla v bezpečí." Mlčela jsem a pozorovala ho, čekala jsem kdy se zvedne a odejde.
-"Ale nemůžu, nemůžu se od tebe držet daleko. Na světě pro mě není nic důležitějšího než ty. Miluji tě." Jeho slova mi vyrazili dech a zatočila se mi hlava.
-"I já tebe." Usmál se. Pak přišel ke mně a políbil mě.
-"Andy Marek má nové auto?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se zrovna, když do pokoje vešel táta. Sakra, úplně jsem zapomněla, že se mají dneska vracet. Když si všiml vedle mně Davida tak ho probodl pohledem.
-"Kdo to je?" Ostře se zeptal. Pak si mě prohédl a všiml si, že jsem jen v noční košili. Pak se zase nasraně podíval na Davida.
-"Tati to je David. Chodíme spolu." Táta se na mě tázavě podíval.
-"Chodíte? Když jsem odjížděl tak jsi byla ještě s Marek a plánovala jsi jak budete spolu bydlet. A za dva týdny se vracím a ty tu stojíš v noční košili s nějakým klukem, kterého ani neznám. Vysvětli mi to. Marka jsem aspoň poznal, než jste spolu začli něco mít ale tohle? Kdy ses začala chovat tak lehkomyslně Andreo?" Ježíší to mi fakt scházelo. David se na mě jen díval a nevěděl co má říct.
-"Je mi 18 a vím co dělám, nejsem malé dítě a sama se dokážu rozhodnout. Ještě pár měsíců a odstěhuju se do jiné země. Nemůžeš mě pořád kontrolovat." Vzala jsem si oblečení a vyvedla Davida ven. Potkala jsem mámu a jen jí pozdravila. Nasedli jsme do auta a odjeli k Davidovi.
-"Myslíš, že je to dobrý nápad?" Konečně promluvil.
-"Ne ale naštval mě. Navíc teď stejně musíme řešit co se stalo toho večera a hledat tu čarodějku, bude lepší, když o tom všem nic rodiče vědět nebudou."
-"Dobře, jak chceš. Musíme pak zavolat Angelice a domluvit se s ní. Ještě jí musíme říct o té nehodě třeba taky nějak pomůže." Přikývla jsem. Celou cestu jsem přemýšlela o hádce s rodiči. Doufám, že si to táta uvědomí a začne se chovat normálně. Chci aby Davida bral, i když vím jak moc měl rád Marka.
Vím, že je to kratší ale neměla jsem moc čas psát tak příště to bude lepší slibuju. Stejně ale budu ráda pokud se mi k tomu vyjadříte a napíšete názory a pokud se vám to líbilo tak budu moc ráda za vote. Děkuju :))
ČTEŠ
Vlčí srdce
WerewolfJmenuji se Andrea Murryová ale kámarádi mi říkají Andy. Je mi 18 let a chodím na střední školu v Severní Carolíně. Už od malička se znám s Markem Donovanem, který je také můj přítel a kapitán školního, fotbalového týmu. Měli jsme společné plány do b...