Tajemství z minulosti✔

Nový život

Připadala jsem si jak antický otrok. Okovy na nohou, na rukou, na krku. Pokud jsem se chtěla byť jen nepatrně pohnout, ozvalo se řinčení. Bála jsem se, že by ho to mohlo přivolat, tak jsem se nehýbala. Stále jsem měla zavřené oči. Neměla jsem odvahu je otevřím a spatřit co mě čeká.

,,To budu bydlet, tady?!" Jako fakt? Stála jsem před vilou, kde mám teď bydlet.

,,Neříkal jsi náhodou, že je to 'malá' vila? Vždyť se tu dva lidi ani nemohou setkat."

,,Nejsem tady jen já a David." obhajoval se Jirka. ,,Máme tu i služebnictvo."
Na to jsem neměla slov.

,,Dianko, pojď si pro kufry." volala na mě mamka.

,,Neříkej mi 'Dianko'. Moc dobře víš, že to nemám ráda." zabručela jsem.

Vzala jsem si svoje kufry, divim se, že jsem je všechny pobrala najednou, ale tím líp pro mě.

Přede dveřma na verandě stál černovlasý kluk, zřejmě mého věku. Změřila jsem si ho pohledem a pokračovala dál do budovy.

,,Ahoj, ty budeš Diana." nevěděla jsem, jestli se ptá nebo oznamuje, ale mě to bylo fuk.

,,A ty jsi..?" moc dobře jsem věděla, že to bude David. Jeho podoba Jirkovi se nedala popřít.

,,Opravdu budem hrát tuhle hru?" zeptal se mě s pobaveným výrazem, který měl vepsaný ve tváři.

,,Promiň, ale já nic nehraju. Opravdu nevím, co jsi zač." trvala jsem na svém a na slově 'co' jsem si dala extra záležet.

,,No dobře. Když to tak chceš. Já jsem David, syn přítele tvé matky."

,,Ráda bych řekla, že mě těší, ale já nerada lžu." usmála jsem se na něj a šla dovnitř.

Páni! Jde to tak snadno. Už jsem měla strach, že jsem to zapomněla, ale člověk asi nezapomíná, kdo a čím opravdu je.

,,Nedobytné dívky já rád. Tak mi aspoň dovol, ukázat ti tvůj pokoj." zkoušel na mě psí oči.

,,Když se ti chce." odpověděla jsem stroze a nevrle, ale na jeho obličeji se objevil výtězný výraz. Jen počkej, ani nemáš nejmenší tušení, co dovedu. To jsem se musela pousmát, ale on nic neviděl, teda snad.

Cestou do pokoje jsem si prohlížela dům. Byl velký a luxusní, ale o to mi nešlo. Sledovala jsem spíš okna, schodiště, zábradlí a vše ostatní, kdyby byla potřeba se rychle pohybovat a dostat se ven. Od jisté doby nevěřím ničemu a nikomu, koho neznám a on, David, není výjimka. Vyšli jsme schodiště a vešli do patra. Můj pokoj byl druhý na pravé straně a co čert nechtěl, David měl pokoj na proti mě.

,,Tak tady budeš mít pokoj." otevřel dveře, já vešla a první co mě napadlo To si ze mě dělají srandu, či co?!