Tajemství z minulosti✔

Varování

Hodnou chvíli už takhle sednim v koutě v řetězech. Začala jsem přemýšlet, zda nesedí v místnosti a neužívá si pohled na mě. Snažila jsem poslouchat, jestli nezaslechnu jeho dech, ale neslyšela nic než vlastní srdce bít a proudění krve v uších. Necítila jsem na sobě ani jeho pohled. Než jsem utekla a znova mě chytil, jsem chtěla přežít. Ale teď jsem se modlila ke všem bohům, jak zlých tak dobrých, abych až usnu, se už neprobudila.

   Ráno jsem vstávala koled deváté. Byla sobota tak to nevadilo. Šla jsem si přes chodbu pro oblečení a v pokoji už stály krabice s nábytkem. Oblékla jsem se a šla dolů na snídani.
 
V kuchyni měli velkou dvouřídlou lednici, bílé skříňky a uprostřed byl ostrůvek se čtyřmy židlemi. Z lednice jsem vytáhla studené mléko a ze špajsky Neskvika.

,,To je moje snídaně!" slyšela jsem křičet ode dveří Davida.

,,To je mi tě líto, ale teď je to moje snídaně." a nasypala jsem do misky zbytek kuliček. ,,Lednice je plná jídla tak si namaž chleba s máslem."

,,No dobře, ale jen pro dnešek. Já jsem tady doma." varoval mě s úšklebkem. Věděla jsem, že to nemyslí vážně, ale tyhle flirtovací hry už pár let nehraju.

,,Zvykej si, že je po mim." a už jsem si ho nevšímala. Dojedla jsem svoji snídani a šla nádobí dát do myčky. Cítila jsem jak se mi něčí ruce obepínají kolem pasu.

,,To jsi po ránu vždy tak nevrlá?" bylo skvělé cítit po dlouhé době něčí náruč, ale hned jsem se vzpamatovala a shodila ze sebe jeho ruce.

,,Tohle už nedělej, jinak o ty pazoury příjdeš." varovala jsem ho.

,,Tak někdy jindy. A co jak se ti spalo v mém obětí?" vyzvídal, ale já mu to jeho ego srazim.

,,Spala jsem i v lepší, díky."

,,Promiň, ale tohle ti nevěřím."

,,Věř si čemu chceš." mávla jsem nad tím rukou a šla jsem hledat šroubováky na sestavení nábytku.

Našla jsem je v kůlně. Nějaký jsem sebrala a šla k sobě.

,,Proč to sestavování nenecháš na služebnictvu?" odchytil si mě David cestou ze zahrady do pokoje.

,,Protože tu nemám nic na práci a baví mě to." snažila jsem se ho odbýt, ale asi budu muset přitvrdit, protože on toho jen tak nenechá. Zbytek cesty do mého pokoje jsme trávili mlčky.

Chtěla jsem za sebou zavřít dveře, ale on je zarazil nohou.

,,Já mám trochu času než přijde kámoš ze školy, tak ti pomůžu." vnucoval se.

,,A sestavoval jsi už někdy něco? Nemyslim si, že děti z LA si sestavují nábytek." zeptala jsem se s ironií, ale on jakoby tu ironii neslyšel.

,,Máš pravdu, ale ty mi to určitě ukážeš." mrkl na mě.

,,Tady máš noční stolek. Je tam i návod. Tak ať to nespackáš, jinak letíš." a všímala si svoji postele, kterou jsem sestavovala. Chvíli jsme seděli mlčky. K upudivu mu to šlo celkem dobře, takže teď začal dělat stůl.

,,Místo toho, abychom tu seděli potichu, nechtěla bys mi o sobě něco povědět." začal vyzvídat.

,,Jen to že mě neznáš a nechceš mě poznat." cítila jsem na sobě jeho pohled, ale já koukala do plánku.

,,Tomu sama nevěříš. Dobře, tak začnu já. Co chceš o mě vědět?" snažil se, abych se rozmluvila abych byla tak snadněji přístupna. Tak jak chce.

,,Stačí mi to co vidím." věděla jsem, že to nenechá bez poznámky. A taky že nenechal.

,,Že jsem neodolatelně přitažlivej?"

,,Ne. Myslíš si o sobě, bůh ví jak nejsi skvělej. Každá holka tě chce. Stačí promluvit, někdy jen projít po ulici a holky roztávaj. Začneš se nudit, najdeš si jednu, či víc holek a na týden možná na dva tě zabaví. Pak je odkopneš, ale tak aby v nich zůstala naděje 'on se ke mě vrátí'. Najednou se objeví něco jiného. Hezká holka si tě nevšímá a tak si řekneš, že budu tvá další trofej. Pak se se mnou vyspíš, pár dní mi budeš mazat med kolem pusy a pujdeš za jinou." dokončila jsem svůj monolog a on na mě koukal jak na zjevení. ,,Nebo jsem snad něco přehlédla?" podle mlčení jsem poznala, že ne. ,,Máš to marný. Kluky jako ty znám." David se nádech, že mi chce oponovat, ale zazvonil mobil.

,,Jé, ahoj Kat! Děje se něco?" zvedla jsem mobil.

,,Máš číslo na Breda?" zeptala se mě udýchaně.

,,Jo mám, proč? Co se děje?" zpanikařila jsem.

,,Vím že bych tě s tím neměla otravovat, ale ty jsi jediná, kdo mi může pomoc!" cítila jsem jak David poslouchá, ale teď jsem měla na starosti důležitější věci.

,,Nechceš mi říct, že zase něco zkouší!?" zařvala jsem do telefonu.

,,Malém mě dostat. Na policii nemohu, to by se ještě zhoršilo." byla zoufalá.

,,Neboj se. Já to dám dokupy. Za chvíli zavolám." a típla jsem hovor.

,,Děje se něco?" vyzvídal David.

,,Jeden hmyz otravuje kamarádku." odpověděla jsem nepřítomně a vytáčela Breda.

,,Ahoj kočičko!" ozvalo se z mobilu. ,,Copak, chybim ti?"

,,Ještě jednou se pokusíš něco udělat Kateřině a přiletim si pro tebe!" zařvala jsem do telefonu a vstala jsem ze země.

,,Ty mrcho jedna! Ty mi nemáš co vyhrožovat!" zařval na mě Bred, přesně jak jsem chtěla.

,,Ale, snad si už nezapomněl na naše poslední dostaveníčko, nebo ano?" zeptala jsem se medovým hláskem. ,,Ráda slyším, že si pamatuješ. Tak si zapamatuj i tohle. Ještě jednou se domáknu, že něco zkoušíš na Kat a už nebudu hodná jako minule." na chvíli jsem se odmlčela aby mu má slova došla. ,,Představ si tu temnou zapomenutou uličku. Ty se nemáš jak bránit, protože jsem lepší než ty. Slyšel jsi že jsem vymyslela nový chvat? Nazvala jsem ho Henker, což německy je kat. Kdybych chtěla, tak ti zlomim krční páteř a způsobim krvácení do hlavy tak rychle, že si ani nevšimneš, že ležíš na zemi." opět jsem se odmlčela a užívala si ten strach, co jsem cítila byť je na druhém konci světa. A potěšilo mě, že jsem ho cítila i z Davida. ,,Takže pamatuj si. Temná zapomenutá ulička." vzkázala jsem mu ledovím klidem a zavěsila. David ani nedutal dokud se neozvalo vyzvánění.

,,Nevím co jsi mu řekla, ale právě se mi omluvil a slíbil, že už nic dělat nebude. Jsi skvělá, fakt moc díky, kočko!" a zavěsila. Já jsem se pro sebe usmála otočila se na Davida. Ten na mě vyděšeně zíral jak na vraha.