Tajemství z minulosti✔

Útržek

Otevřel jsem oči. Byl jsem zpět ve svém pokoji. Dostal jsem strach o Dianu, tak jsem vstal z postele a šel k ní do pokoje. Otevřel jsem dveře. Zarazil jsem se. Všude byla krev. Na podlaze, na stěnách, na nábytku, dokonce i na stropě, byla krev. Uprostřed toho všeho ležela Diana. Nad ní stál On. V ruce měl bič a lovecký nůž. Potichu jsem přešel k nim. Diana byla cela od vlastní krve, oblečení na cáry. Podívala se na mě. Pomalu a trhavě začala psát do kaluže rudé tělní tekutiny. Dopsala poslední písmeno a omdlela. Doufám, že omdlela. Podíval jsem se, co napsala.

Uteč

,,Simona a Diana je stejná osoba." zopakovala tiše Jitka.

Nevěděl jsem, co říct, co dělat, či jak se cítit. Nevěděl jsem ani, jak dýchat. Prostě nic.

,,To ne..." vydechl tiše táta. Zřejmě se vzpamatoval rychleji než já.

,,Ale já to nechápu." přiznal jsem se. ,,Diana o sobě, o Simoně, mluví jako o jiné osobě."

,,To je její způsob obrany." zodpověděla mi. ,,To, že o Simoně mluví, jako o jiné osobě, ji dává svobodu. Nepřiznává si, že se jí něco takového stalo. Časem tomu uvěřila, ale Pavel ji to připomenul.

Aby se ubránila minulosti, ji dalo hodně práce. Pavlovi nikdy od té doby neřekla jménem. Vždy je to On.

Nikdy neřekne místnost. Vždy pokoj, nebo učebna, ale ne místnost. Místnost je pro ni jen jedna. A to ta, ve které ztrávila půl roku." viděl jsem, že Jitce dává zabrat, nám to vyprávět, ale asi to někomu musela říct.

,,I po formální stránce si dala záležet. S policií se dohodla na změně identity. Sebe i mě přejmenovala, Simonu nechaly zmizet napořád. Všichni v zemi, i v zahraničí, si měli myslet, že Simona se stále pohřešuje a časem by lidi na to zapoměli a nebo by si mysleli, že je mrtvá.

Chtěla, aby svět na Simonu zapomněl. Proto mě překvapilo, že tě, Davide, v dopise žádá, aby jsi na ni nezapomněl." Jitka se mi podívala do očí. Nevěděl jsem, co na to říct.

,,Moc dobře věděla, že i sebe, jako bytost, musí změnit. Změnila svoje chování, svou povahu. Doktoři měli strach, že by tak prudkou změnu neustala, že by se mohla zrhoutit. Už tak byli překvapeni, že funguje normálně.

Nebyla paranoidní, neskrývala se v pokoji, netvrdila, že z něj nikdy nevyjde. Nikdy ho neobviňovala. Vždy říkala, že je to jen její chyba, že to dovolila. Považovala se za slabou a podle ní, se to i potvrdilo a teď za svou chybu pyká.