Tajemství z minulosti✔

Sbohem

Jsem tu, zase. Když jsem procitla, měla jsem stále zavřené oči, protože jsem nechtěla vidět, kde jsem a co se bude dít, ale i přesto jsem to věděla s naprostou přesností. Pamatovala jsem si tuto místnost moc dobře, abych na ni mohla zapomenout, až se odsud dostanu... Jestli někdy.

,,To nemyslíš vážně?!" ptala se mě vyděšeně Kat.

,,Jo myslím. Před chvíli si to k nám nakráčel čtyřicátník s černými vlasy. Tvrdil, že je mamčin přítel a že se k těmu zítra stěhuju." zuřila jsem.

,,Hele, já za to nemůžu. Tak zklidni hormon." omluvně jsem se na ni podívala.

S Kateřinou jsem se měla setkat až za hodinu, ale já musela od tamtud vypadnout. Celých patnáct minut, co jsem s Kat v parku, tak na ni jen chrlim furt dokola jedno a to samé.

Oboum se nám představa, že se budu stěhovat bůch ví kam, nelíbila, ale stejně tak jsme obě věděli, že to jinak nepůjde.

,,Sice mi už je 18, ale samotnou mě tady nenechá. Ne potom, co..." zachmuřeně jsem se podívala na Kat a ona měla víraz, kterým říká Já vím.

,,A víš kam se budeš stěhovat?" snažila se zahnat smutné vzpomínky.

,,Víš, že ani ne? Co mi řekli, že se stěhujem, tak jsem zmizela" odpověděla jsem už veseleji.

,,Tak teď půjdem se trochu pobavit. Skočíme to té kavárny co tak miluješ. Pak se na večer vrátíme, zjistíme o co to vlastně jde a já ti pomohu se zpakovat, bereš?"

,,Skvěle! A rovnou u mě přespíš. Mamka proti nebude a pokud ano, tak ji připomenu skutečnost, že to předde mnou tajila. A hned bude povolení!" zaradovala jsem se.

,,Ty si najdeš řešení na všechno"

,,Znáš mě, jsem prostě geniální!" obě jsme se začali smát a šli jsme z parku pryč.

Domů jsme přišly s Kateřinou kolem osmé večer. Mamka a její přítel Jirka nic nenamítali. Šli jsme do kuchyně, kde oba seděli. Kat kývla na pozdrav a oni ji napodobili. Kat, stejně tak i mamka, věděly, že by byla hloupost teď něco říct nahlas, byť jen ahoj.

,,Kdy jste se rozhodli, že se stěhujem?" zeptala jsem se s ledovým klidem. Mamka a Jirka se na sebe tázavě podívali. Asi přemýšleli, jestli mají lhát či ne.

,,Jsou to téměř tři měsíce." ozval se bázlivě Jirka.

,,Chtěla jsem ti to říct, ale nechtěla jsem tě naštvat. Moc se omlouvám. Ale má to skvělou stránku. Začneš od znova, nikdo tě nebude znát, nikdo nebude vědět co jsi zač." obhajovala se mamka.

,,Právě že nikdo nebude vědět co jsem zač!" vykřikla jsem, ale zase jsem se uklidnila. ,,Vím že nemám na výběr a budu muset jet s vámi, jen mi vadí, že jsi mi to neřekla." mamka se nadechovala, že chce něco říct, ale já ji zarazila. ,,Uděláme to takhle. Já zapomenu, že jsi mi to zatajila, ale od teď chci jen a pouze pravdu. A že tu bude moc přespat Kat." dodala jsem se šibalským úsměvem a Kat se začala smát.

Mamka kývla, že tu bude moc Kat přespat a zatím co si Kateřina šla pro věci na spaní, snažila jsem se zjistit co nejvíc informací.

,,A kde teda budem bydlet?" začala jsem nevině vyzvídat.

,,Na kraji Los Angeles. Mám malou vilu, kousek od pobřeží." odpověděl jako by šlo o malou chajdu v zahrádkářské kolonii. A mě se málem zastavilo srdce.

,,A kde jsi k ní přišel?" tohle už tak nevinné nebylo.

,,Jsem úspěšný právník." a já vykulila oči. Jako fakt?! Mamka si nabrnkla právníka? Třeba to dopadne líp než s ním.

,,Jo a Diano, měla bys vědět, že v Kalifornii je stále školní rok, který bude končit za dva měsíce." a já myslela, že mě klepne. Další dva měsíce školy. Ještě že přišla Kat.

Šly jsme nahoru ke mě a začaly jsem balit. Všechno to balení vyvolalo mnoho vzpomínek. Některé věci mi připomínaly kým jsem byla a jiné kým jsem teď. Kateřina je moje jediná kamarádka. Ostatní se mě bojí. Když do třídy přišla nová dívka, hned se se mnou chtěla kamarádit a pokud přišel nový kluk, tak mě chtěl získat, protože na oko jsem hezká, ale vždy to končilo stejně a já byla ráda. Za nějakou dobu se dozvěděli, že je lepší se od de mě držet dál. Pokud nechceš obdržet újmu ať fyzickou či psychickou, tak se od ní drž co nejdál. Nedívej se na ní, nemluv na ní. Jedině tak přežiješ. A mě to vyhovovalo.
Dřív jsem měla víc 'kamarádů', ale co se věci změnily, co já se změnila, jeden po druhém odpadávali jako shnilé hrušky. Jediná Kat zůstala.

,,Ty ten kostým stále máš?!" divila se Kateřina.

,,Jo mám. Ten karneval byl neuvěřitelný, tak jsem si ho nechala jako památku." šlo o středověký kostým, který vypadal jako na vraha, v mém případě, vražedkyni. Černá halena, černé kalhoty, vysoké černé boty, dlouhý černý plášť s hlubokou kápí. Nechala jsem si na zakásku udělat dva meče na záda a osm dýk. Čtyry kolem pasu a dvě do bot, samozřejmě jsou z vosku, ale vypadají opravdově.

,,Miluji ten kostým. Když si ho obléknu, připadám si děsivě a nepřemožitelně."

,,Ale ty tak skutečně působíš." zasmála se Kat a já se k ní přidala. ,,Ne vážně. Když jsem tě v tom viděla poprvé, tak jsem chtěla začít utíkat a volat o pomoc." a smály jsme se ještě víc. ,,Vemou to vůbec přes kontrolu?"

,,Ne, ale zítra to pošlem balíkem a za dva měsíce to přijde. A připojim k ní i Phantom 9mm Luger."

,,Ty ten celý název řikáš hodně ráda, co?" ptala se mě se smíchem. Phantom 9mm Luger je malá černá zbraň, kterou jsem u sebe začala nosit součastně, co jsem před dvěma lety začala chodit na kurzy sebeobrany.

Balily jsme téměř do půlnoci. Obě jsme byly tak utahané, že jsme hned usnuly.

Ráno jsme naskládali bagáž do auta. Překvapilo mě, že se to tam vše vešlo, ale já svoje věci měla a to bylo pro mě hlavní. V ruce jsem svírala mobil, sluchátka a knížku 'Královna stínů' od Sarah J. Massové. Kat jela s náma až na letiště a dokud mohla, tak byla stále se mnou.

,,Ty to tam zvládneš. Jak tě znám, tak si tam získáš svou pověst rychle."

,,Každý den si budem volat nebo aspoň psát." slíbila jsem ji. ,,A na Vánoce přiletim tě navštívit, nebo obráceně. Jirka platí." a obě jsme se začaly smát.
,,Diano, už budem muset jít." zavolala na mě mamka.

,,Ahoj Dý." řekla smutně.

,,Ahoj Kat." a pevně jsme se objaly.

,,Zase se uvidíme."

,,Určitě." a otočila jsem se čelem k novému životu v LA.