Tajemství z minulosti✔

Neexistující jehla

Znáte ten pocit, když máte něco důležitého před sebou, ale vy to nevidíte nebo hůř, nechcete to vidět?

Ten šmejd ji unesl. Ten šmejd mě střelil do nohy.

Tohle se mi v hlavě stále opakovalo. Nevěděl jsem, na co se soustředit. Jestli na to, že Dianu unesl přímo přede mnou nebo na palčivou bolest, která svírala mou pravou nohu.

Začal jsem naříkat bolestí. Z nohy tekla krev proudem. Věděl jsem, že ji musím zastavit, ale neměl jsem nejmenší tušení jak.

Podíval jsem se na mobil, že bych si zavoval záchránku.

,,Sakra!" procedil jsem mezi zuby. Žádný signál.

Co mám do prdele dělat!?

Ten vůl má Dianu, Bůh ví, co s ní chce dělat a já tu fňukám nad postřelenou nohou. Diana zvládla horší věci. Nikdy by mě nenechala v průseru, nikdy by mě neopustila.

Tak teď nesmím opustit já ji.

Pokusil jsem se vstát, ale tělem mi projela bolest ostrá a prudká, jako náraz auta do zdi.

Z nohy se řinulo čím dál tím víc krve a já nevěděl, co dělat. Cítil jsem, jak se otevírá propast bezmoci a zoufalství a já začínám do ní pohlavě padat.

,,Nebuď slaboch!" vykřikl jsem na sebe.

,,Dawe!" To už mám slyšiny, že slyším Erika?

Ve dveřích jsem spatřil osobu. ,,Hej kluci, tady!" vážně to je Erik.

,,Kámo, co ti je?" přiřítil se ke mě.

,,Ten sráč mě postřelil." procedil jsem.

,,Kdo?" zeptal se zmateně. Mezitím přiběhli ostatní.

,,Pavel. Má i Dianu." zprvu se tvářili zmateně, pak vyděšeně. Já bych byl taky vyděšen, kdybych neměl celé tělo v ostré křeči.

,,Nejdřív potřebuješ doktora." prohlásil Sam.

,,Stačí, když mě to přestane bolet. Musíme najít Dianu." odporoval jsem.

,,Takhle vykrvácíš." pronesl zcela vážně Driven. ,,Zastavím ti krvácení. Cestou jsem viděl doktora, zavedeme tě tam."

,,Ne, jen zastav krev. Doktor může přijít za mnou k Rikovi. Vždyť máš mámu chirurga."

Driven si jen povzdechl. Svlékl si svoje tílko a začal mi škrtit nohu.

,,Co to děláš? Je to tvoje nejoblíbenější triko. Dal ti ho táta než odjel do armády." řekl zděšeně Adrien. Driven si na tom triku zakládal. Choval se k němu jak k novorozenci.

,,To si můžu koupit jiný, ale nejlepšího kámoše ne." odpověděl pevným hlasem. Pořádně utáhl triko kolem mé nohy. Krev přestala téct.

,,Díky." poděkoval jsem mu.

,,Jasně a teď vstávej." pomohl mi vstát a já se o něj opřel. Z druhé strany mě podepřel Malcolm, jinak bych spadl na zem.

,,Jak jste mě vlastně našli?" vyzvídal jsem.