Tajemství z minulosti✔

Černo-bílé

Myslel jsem si, že čím víc budu o Dianě vědět, tím víc budu chápat, co se jí stalo. Zatraceně jsem se mýlil. Ale možná to vědět ani nepotřebuju, protože teď sedim na balkoně a v uších mi zní skladba, co Diana asi před půl hodinou dozpívala. Vím jak se jmenuje a o čem je. Jsem rád, že mi potvrdila, že se Diana znovuzrozuje.

,,Můžeš mi říct, co tě to napadlo!?" slyšel jsem Jitky hlas hned, jakmile se zavřely dveře. Promiň Dý. Nevím, jestli bude Dianě vadit, že poslouchám, ale případnou bouři přečkám. Opřel jsem se zády o stěnu a poslouchal.

,,Prosím tě mami, nedělej z komára velblouda." řekla až otráveně Diana.

,,Já nedělám z komára velblouda, jen.."

,,Tak co teda děláš?" přerušila ji Diana. ,,Příjdeš si sem, aniž by jsi zaklepala, nebo se zeptala 'Diano, jsi vzhůru?' "na chvíli se odmlčela. ,,Od kdy se takhle chováš? Moc dobře víš, že jsem lenoch a že si o víknedu ráda poležim v posteli."

,,Ano to vím," přiznala Jitka. ,,Ale od kdy v ní je i David." cítil jsem, jak se začínám červenat.

,,Takže o tohle tu jde?" zeptala se popuzeně Diana. ,,A co ti na tom vadí? Sama jsi chtěla, abych se s ním spřátelila. Jen se snažím vyjít ti vstříc."

,,Ano, chtěla jsem, aby jste se spřátelili, ale ne aby jste spolu spali!" vykřikla Jitka a já se málem začal dávit.

,,Takže ty jsi myslíš, že s nim spim!?" vykřikla pro změnu Diana. Špičkoval jsem uši. ,,Jen jsme spolu leželi v posteli. Včera mě ve škole naštvala jedna slepice. Musela jsem se uklidnit, tak jsem zašla do posilovny. David tam za chvíli přišel a pomohl mi dostat ze sebe vstek. Pak jsme se šli dívat na televizi a já u toho usnula. Přenesl mě sem. Prý neměl, co dělat, tak si lehnul ke mě. No a taky usnul. Když jsem se tu ráno vedle něj probudila, tak jsme si pustili Castla a řekli si, že sobotu proválíme." převyprávěla zkráceně Diana Jitce poslední den. ,,Snad si nemyslíš, že bych s někým spala a tobě o ničem neřekla." dodala na konec.

,,Proto jsem byla překvapena." řekla klidně Jitka a asi si sedla na postel, protože jsem slyšel šustění peřiny. ,,Vždy mi vše řikáš. Dostala jsem strach, že ses mi oddálila." na chvíli se odmlčela. ,,Jsem ráda, že se vracíš do normálního života. Vím, že se s tím vypořádávaš po svém, ale to neznamená, že nemám strach. Nečekala jsem, že to řeknu, ale myslela jsem si, že ti to bude trvat déle. Jsi silná ale, taky šíleně tvrdohlavá."

,,Taky jsem nečekala, že se s tím vypořadám, relativně, takhle rychle. Nečekala jsem, že bych vůbec někdy mohla začít zase žít, ale sama jsi to řekla. Nikdo mě tu nezná a neví co se stalo. Nikdo, kromě Davida a Erika, neví o zbrani. To, že někteří vědí, jak se dovedu dobře ohánět pěstmi neuškodí, možná naopak. Dává to signál, aby si na mě dávali majzla." zdráhavě se nadechla a pak pokračovala. ,,Dělám si věci po svém, to víš. Začala jsem chodit k Sonnymu, aby mě naučil, jak se bránit." Sonny? Kdo byl sakra Sonny? ,,Ty jsi mi řekla, ať začnu mít u sebe zbraň. Přišlo mi to zbytečné, ale věděla jsem, že to děláš, jen abych byla v bezpečí. Tak jsem začala chodit i na střelnici.
Mimo pokoj jsem dělala tvrďáka, až jsem si to uvěřila a začala si myslet, že jim opravdu jsem. V noci jsem povolila a abych přežila do dalšího dne, zpívala jsem. Zpěvem jsem vykřičila smutek a vše, co mě tížilo.
A ráno od znova. Potřebovala jsem stále něco dělat, protože pokud bych nic nedělala a byla v tichu, přemýšlela bych. Přemýšlela bych, kde se stala chyba nebo jak jsem tomu mohla předejít. Ale tyhle otázky jsem dala stranou. Vím, že to byla má chyba a taky jsem si ji odpykala, ale.." odmlčela se. Sakra co se ti stalo!? ,,Ale už to budou tři roky a je na čase, abych to hodila za hlavu. Je to minulost a s tím už nic nenadělám." v pokoji se rozhostilo ticho. Přitiskl jsem ucho co nejvíc na stěnu, aby mi nic neuteklo.

,,Mohla jsi za mnou přijít." řekla až lítostivě Jitka. ,,Mohla jsem ti nějak pomoc."

,,Sama jsi měla dost práce s rozvodem. Nechtěla jsem ti přitěžovat." přiznala Diana.

,,Ale i tak." trvala na svém Dianina mamka.

,,Nikdo to nemá v životě lehké." začala Diana a zprvu jsem netušil, o čem to mluví. ,,David ztratil mamku a Jirka manželku. Nám se stalo tohle a děti v Africe bojují o přežití. Záleží, jak se k tomu postavíme. Jsem tu a už jsem v pořádku." potvrdila. ,,Nedostane se ke mě." O kom to mluvíš?!

,,Tak já jdu dodělat oběd." prohlásila Jitka a já zmizel k sobě do pokoje.

Slyšel jsem, jak Jitka jde dolů po schodech. Vyšel jsem z pokoje a šel k Dianě. Ale ta u sebe nebyla. Napadlo mě, že možná šla do posilovny.

Chtěl jsem si to namířit k posilovně, ale zaslechl jsem tóny klavíru. Že mě to nenapadlo.

Vydal jsem se tedy do hudebny. Otevřel jsem dveře a uviděl, jak sedí ke mě zády a hraje na černo-bílé klávesy.

,,Víš, že klavír je jako život." pronesla najednou Diana. Šel jsem si opatrně vedle ní sednout. Koukal jsem, jak hraje a u toho měla zavřené oči. ,,Bílé klávesy představují dobré a šťastné chvíli." ozvala se, ale stále hrála. ,,Černé ty špatné. Ale když hrají spolu, tvoří krásnou hudbu." a opět jen hrála. Netušil jsem, proč mi to říká, ale nechal jsem to tak.

,,Hraješ krásně." připustil jsem. Diana přestala hrát a podívala se na mě.

,,Nevím, co jsi všechno slyšel nebo jestli jsi vůbec něco slyšel, ale překvapuje mě, že se neptáš." přiznala.

,,Je pravda, že umírám zvědavostí, ale i starostí. Přesto čekám, až budeš sama chtít mi to říct. Do té doby to nějak vydržim." připomněl jsem jí.

,,Co když to nebudu nikdy schopna říct?" zeptala se smutně.

,,Tak ti pomohu, aby jsi byla připravena a schopna." ujistil jsem ji.

,,Děkuji." pronesla tiše.

,,Není za co." na chvíli jsem se ji zahleděj do očí. Měla je zvláštní. Nevím, jakou mají barvu. Chvíli jsem si myslel, že jsou modré, pak modrozelené. Ale nakonec, jsem na to přišel. Jsou šedé. Šedé jako její život.

,,Oběd!" roznesl se po domě otcův hlas.