Tajemství z minulosti✔

Noční můra

Pamatuji si, jako by to bylo včera, co mě polapil a tím mi změnil celý život. Pamatuji si, co měl na sobě za oblečení, jak se tvářil, co přesně dělal, kdy se ušklíbl, kdy se mě snažil vyděsit k smrti i to, co říkal, ale nepamatuji si, co se mi honilo hlavou ani jak jsem se cítila.

Vyšla jsem ze střelnice. Před vchodem jsem se zastavila a zhluboka dýchala. Ze žaludku jsem měla jeden velký uzel nervů. Položila jsem si na břicho ruku, abych ho uklidnila.

Nemohla jsem uvěřit, co jsem právě udělala. Já mu teď technicky řekla, kdo jsem nebo mu dala vstupenku, aby to zjistil.

Dý, klid. To zvládneš. Prostě upravíme plán.

Pokud pochopil můj vzkaz, tak v parku bude v dobu, kdy hrajeme basket.

Podívala jsem se na mobil. Měla jsem dost času, abych si došla ke kadeřníkovi. Je extrémně drahý, ale extrémně dokonalý a to teď potřebuju. Nakonec, peněz mám dost. Chytla jsem si taxi a jela do Beverly Hills.

V taxíku jsem si uvědomila, že stále mám klipsny v nose a v ústech, tak jsem si je sundala. Řidič se na mě podíval s pozdviženým obočím. Já to neřešila.

,,Přejete si?" zeptal se mě jeden z kadeřníku ve studiu. Založila jsem si ruce v bok.

,,To mě nepoznáváš, Jacký?" zeptala jsem se a hrála uraženou.

,, Diano?" zeptal se mě fascinovaně.

,,A koho si čekal? Ducha svatýho?" a usměju se.

,,Božinku, co sis to udělala s vlasy?" jednu ruku si založil na hruď, druhou si na ni položil a dlaní se opřel o tvář.

,,Trochu jsme blbly s kámoškou." zalhala jsem. ,,Místo smyvatelný barvy, koupila normální. Že s tím něco svedeš?" udělala jsem psí oči.

,,To si piš." přikývl s úsměvem mávl rukou. ,,Zrovna mám volno, tak pojď." šla jsem za ním.

,,Chceš jenom vrátit barvu nebo i sestřich oživit? Ale koukám, že sis to už udělala sama." řekl zděšeně.

,,Udělej to podle svého nejlepšího svědomí. Já ti věřím. Jsi ten nejlepší." mrkla jsem na něj do zrcadla. Tmavý kadeřník se dal do práce.

,,A co, jste stále spolu?" zeptala jsem se po chvíli.

,,No jasně." přikývl vesele.

,,Takže jste si to s Willem ujasnili?" vyzvídala jsem dál.

,,Popovídali jsme si a je to v pořádku. A co ty? Něco nového?"

Ghh. Že já nebyla zticha.

,,Ále, nic co by stálo za zmíňku. Jen nebyl se tu na mě někdo ptát?" Jack přestal stříhat a podíval se na ně do zrcadla.

,,Ne, proč? Snad se nic nestalo?" zeptal se ustaraně.

,,Ne ne ne, jen jsem se trochu pohadala s klukama, takže se jim teď tak trochu vyhejbám." řekla jsem smutně. Zas tak moc jsem nekecala.