Tajemství z minulosti✔

Zpěv

  Nevěděl jsem, co dělat. Jestli se mám vydat za křikem, nebo tu sedět, dokud si pro mě nepřijde zubatá. Nakonec jsem se rozhodl, jít oné neznámé na pomoc. Ale to už cítím, jak se mi zavírají oči a padám do ohně.

Zíral jsem na protější zeď, neschopen slova. Když mi došlo, že vedle stojí Erik vzpamatoval jsem se.
,,Co to kurva mělo být!?" zeptal jsem se nahlas.

,,Ta ti to dala sežrat." ozval se vedle mě Erik. ,,Jsi v pohodě?"

,,Jasně, že jo, ale co si o sobě kurva myslí, že je? Takhle tu na mě řvát a urážet mě! Tohle si ke mě nikdy nikdo nedovolil."

,,Tak ona je první." řekl nahlas svou připomínku a já na něj hodil nevraživý pohled. ,,Hele, klidni brácho." a zvedl ruce na náznak 'vzdávám se'. ,,Ale musíš uznat, že je to zajímavý. Jak jsi sám řekl, nikdo si tohle k tobě nedovolí, ale ona se nedržela zpátky ani s Daisy. Ona se nedá zastrašit tím, že máš taťku velkýho právníka. Jí to je fuk. U ní si nezískáš respekt jako u ostatních. Na ní musíš jinak. Ale s tím ti už neporadim. Musím jít. Když jste tady na sebe křičeli, napsala mi máma, ať jdu dom. Pak si dáme vědět. Zduř."

,,Jo jasně. Čau." a Erik zmizel. Je tu tak často, že se už chodí vyprovovázet sám. Ale to mi bylo momentálně jedno. Se mnou cloumal vztek.

Šel jsem se projít. Normálně chodim na pláž, ale tam se mi teď nechce. Potřeboval jsem ruch, ne klid. Tak jsem šel do města.

Všude plno lidí. Někteří řešili, na jakou pařbu půjdou tentokrát, někdo je pořádal. Jiní řešili práci nebo něco úplně jinýho.

Šel jsem kolem basketbalového hřiště a viděl jsem tam Malcolma s Adrienem.
,,Hej Dawe!" zařval na mě Malcolm.

,,Čus lidi. Jak je?"

,,Ale de to. Nechceš si zahrát?" a chytil do ruky basketbalový míč.

,,Hele, třeba někdy jindy. Dneska nemám náladu."

,,Ty nejdeš hrát?" divil se Adrien. ,,Co se děje? Moment, budu hádat. Diana ti dala košem?" zeptal se mě pobaveným hlasem.

,,Ne jen jsme se pohádali." odpověděl jsem prostě.

,,Hádky v hnízdečku. Proč pak jste se hádali?" pro změnu si ze mě utahoval Malcolm.

Chtěl jsem odpovědět, ale pak jsem si vzpomněl, co řekla Diana. Nikomu nic nebudete říkat. ...pokud se tak stane, udělám z vás takový debili, že radši přestoupíte na jinou školu.
,,Ale, jen mi řekla, že jsem sebestředný, sobecký parchant. Nic novýho." kluci se začali smát a já taky, i když mi do smíchu nebylo. Nemusím se přetvařovat před ostatními jak jsem dokonalá!
,,No nic. Já musím padat. Zdar."

,,Čus." a začali se zase věnovat basketu.

Nevím kolik bylo ani co jsem vše prošel, ale dostal jsem nutkání jít na pláž. Začalo zapadat slunce, takže lidi se už začali pakovat domů.

Šel jsem pískem a koukal, jak se voda zvedá a zase ustupuje. Podíval jsem se před sebe a viděl dívku, která vychází z moře. Překvapilo mě, že měla oblečení. Vzala si boty a začala se oddalovat.