Tajemství z minulosti✔

Vzkaz z minulosti

Opět ta dobře známá Místnost. Tentokrát je ale bez fialových květů. Na stěně, kde jsou připevněné okovy jsou stopy po krvi. Po mojí krvi. Cítím to. Vím to. Jako vždy se nemohu hnout z místa. Ohlédnu se směrem ke dveřím. Ty se právě otevírání. Stojí tam On. Jeho zelené oči mě hipnotizují. Nechci se na něj dívat, ale nemohu jinak. Něco mě k tomu nutí. Cítím narůstající strach a pocit zoufalství. Otevře ústa a poprvé za tři roky slyším jeho hlas.

,,Našel jsem tě, Scarlet."

Celou hodinu psychologie jsem prospala. V noci jsem moc nespala, tak to doháním teď. Profesorka mě nechala být, za což jsem vděčná.

Odpoledne jdeme do plážového klubu, tak se docela těším. Ale víc na oběd.

,,Jak tohle někdo se zdravím žaludkem mohl nazvat jídlo?" pronesla jsem znechuceně na obědě. K jídlu byla nějaká kaše, která vypadala, že ji někdo přede mnou pozřel a vrátil zpět na talíř.

,,Dnes s tebou souhlasim." ozval se Malcolm. ,,Tohle se fakt nedá jíst." kluci souhlasně přikývli a šli jsme 'jídlo' vrátit.

,,Tak co budem dělat teď?" zeptal se Adrien.

,,Já osobně se budu učit biologii. Vůbec ji neumím." řekla jsem po pravdě.

,,To je dobrý nápad." souhlasil Sam.

,,Taky se na to musím podívat." přiznal se David.

,,Tak se mužem učit společně na zahradě pod stromem." navrhl Adrien.

,,Super nápad Adriku." tak jsme se šli učit na školní zahradu.

Pod stromem bylo něco jako naše místo. Nikdo tam nelezl, protože to bylo odlehlé, což nám vyhovovalo. Docela mě to překvapilo, protože jsem kluky zpočátku tipovala na ty, co potřebují neustálou pozornost. Jsem ráda, že jsem se mýlila.

Biologie je poslední hodinu, takže jsme si napsali písemku a hurá domů. Ještě že je pátek.

,,Takže ve čtyry u vás?" zeptal se Sam.

,,Jo, ve čtyry." přikývla jsem.

,,Okey, tak zatím." řekl Adrien. Všichni jsme se rozešli domů, protože nejsou ani dvě hodiny odpoledne, tak do čtyř máme čas.

,,Jdu je převlíknou." oznámila jsem Davidovi.

,,Dobře." a šel do kuchyně.

Vyšlapala jsem schody a mířím si to k sobě do pokoje.

Otevřela jsem dveře, tašku hodila skluzem ke stolu a podívala se na postel.

,,Zase?" zvedla jsem bílou obálku a otevřela jsem ji. ,,Jak dlouho tě to bude bavit?" zeptala jsem se spíš sama sebe.