Tajemství z minulosti✔

Tanec

Slyšel jsem udeření biče jednou. Čekal jsem, že dívka bude brečet, ale nestalo se. Bál jsem se otočit z představy, co uvidím. Ten kluk na ni mluvil, ale neslyšel jsem co. Šeptal a mě běhal mráz po zádech. Místností se rozezněl hluboký smích. Smál se? Jaký člověk se zdravím rozumem se tomu směje. On odešel a dveře za sebou ani nezamkl. Asi si je hodně jistý, že neutečeme. Tak počkat. On mě neviděl? Tak proč ona ano? Konečně jsem se otočil na dívku a s děšemín jsem ji poznal.

Nevím, co mám dělat. Diana je zamčená v pokoji a nechce vyjít. Stále slyším, jak brečí a žadoní, ať to není pravda.

Sedím tu už půl hodiny. Klukům jsem napsal, že nikam nejdem, protože se Dianě udělalo zle. Možná to taková lež není.

,,Už nebreč." zkusím ji utěšit. ,,Otevři a pokusíme se to nějak vyřešit. Pokud bude potřeba, tak zavoláme kluky a oni nám pomůžou."

,,Ne! Nikoho nevolej!" vykřikla okamžitě. ,,Nikomu nic neříkej! Stačí, že jsem já v háji, nemusí být i ostatní."

,,O čem to mluvíš?" pomalu mi dochází trpělivost. ,,Co se stalo tak hroznýho, že se to nedá vyřešit?" podíval jsem se na zem a viděl jsem, jak zpod dveří vytéká krev.

,,Diano!" rychle jsem vstal a prudce bouchl pěstí do dveří. ,, Diano otevři! Co se tam děje!? Proč od tebe vytéká krev?!"

,,Sakra." zaklela potichu. Slyšel jsem jak vstává. Začal jsem znovu vrážet do dveří. Nevím jak, ale dveře se konečně otevřely.

Umožnil se mi výhled na její pokoj. I tornádo zanechá po sobě menší spoušť. Žaluzie a závěsy byly zataženy. Jeden šuplík ve skříni byl otevřený a věci z něj vyházeny na podlahu. Na zemi se válel malý stolek. U něho byla šachovnice a nějaký papírek se vzkazem.

Zahrajeme si?

Po celém pokoji byly poházeny šachové figurky. Na posteli byla obálka s nějakou fotkou. Přede mnou byla kaluž krve. Dianiny krve. Ale Diana nikde.

Uslyšel jsem tekoucí vodu. Podíval jsem se směrem do koupelny. Dveře byly otevřeny a svítilo se tam.

Opatrně jsem přešel louži krve. Šel jsem přes pokoj k Dianě do koupelny.

Ta si umívala ruku od krve. Zatajil jsem dech. Na pravé ruce měla šrám přes půlku předloktí.

,,Neboj, nic to není." pronesla Diana. ,,Jen jsem zakopla o stůl." levou rukou se pokusila natáhnout pro lékarničku, ale nedosáhla na ni.