Tajemství z minulosti✔

Nová

Běžela jsem dlouhou, tmavou chodbou. Začala jsem cítit kouř. Dech mi docházel, ale touha přežít je větší. Doháněl mě oheň, ale ten mi strach tolik nenaháněl. To On.

,,Ale ne." zakňučela jsem a vypla budík. Dneska je pondělí a bohužel škola. Chvíli se převaluju v posteli, až jsem se odhodlala vstát. Mrknu na sebe do zrcadla.

,,Skvěle." zaklela jsem nahlas, když vidím ty příšerné kruhy pod očima. Vzpomněla jsem si na poslední noc. Jestli se o tom zmíní, uškrtim ho.

Nějakou dobu trpím na noční můry. Zdávají se mi každou noc. Neví o nic pořádně ani mamka, jen to, že se mi sem tam zdavaj, toť vše. Ale David... Dvě noci ze tří, co tu jsem, mě načapal křičet ze spaní a to se mi nelíbí.

Přestala jsem to řešit a šla do koupelny na ranní hygienu. Pak jsem se šla přistrojit. Vzala jsem si černé boty na podpatku, tmavě modré džíny, bíle tílko a černou koženou bundu. Sice se v tom upeču, ale chci vypadat jako vždy, sexy a nepřístupně. Popadla jsem sluneční brýle, kabelku s učením a šla dolů na snídani.

Vzala si, jako vždy, čokoládové kuličky s mlékem a kávu, vím šílená kombinace, ale nastartuje mě to.

,,To se chceš upíct za živa?" ozval se ode dveří David.

,,Ne, jen vim jak v tomto působim před cizími lidmi." odsekla jsem. David pokrčil rameny a šel se taky nasnídat. Mlčeli jsme a mě to vyhovovalo. Několikrát se zdálo, že chce něco říct, ale vždy si to rozmyslel.

,,Dobré ráno!" ozval se Jirka a mamka byla v závěsu.

,,Dobré." pozdravila jsem.

,,Tak jak se těšíš do školy Diano?" vyzvídal Jirka.

,,Teď bych měla mít letní prázdniny, tak jak se asi těšim?" odpověděla jsem nevrle.

,,Tak moment," vložil se do toho David ,,Ty jsi teď měla mít prázdniny?"

,,Jo, dva měsíce. Místo toho budu chodit do školy." řekla jsem popuzeně.

,,Ale tady jsou prázdniny tři měsíce." ozvala se mamka a já hned zapojila úsměv. Aspoň nějaká odměna za ty dva měsíce navíc.

,,Už musíme." řekl David. Vzala jsem kabelku a šla za ním.

Před vilou stálo auto. Černé, luxusní, velké auto. Připomínalo mi Audinu.

,,Tím pojedem?" a nasedla jsem. My měli i řidiče!

,,A co sis myslela? Že pojedem autobusem?" zasmál se David.

Jeli jsme asi půl hodiny. Auto zastavilo před velkou budovou. Vystoupila jsem z něj a prohlížela si teď moji školu. Vypadala přesně jako z filmu. Všude skupinky studentů, lehce bylo k poznání, jací jsou. Barbie, fotbalisti, rockeři, šprti a mnoha další.

David se přifařil ke skupince kluků, kteří na mě působili 'můžu mít všechno a všechny, kdy si jen vzpomenu'.

Já se vydala rovnou do školy. Procházela jsem mezi skupinkami a cítila jsem na sobě jejich pohledy. Výborně. Jen ať si mě všimnou. Šla jsem do kanceláře, oznámit, že nastupuju. Vyplnila jsem pár papírů a vydala se hledat skříňku.