Tajemství z minulosti✔

Nezapadající

Probudil jsem se uprostřed noci. Chtěl jsem se otočit na boku a pokračovat v snění, ale něco mě vyrušilo. Klavír. Nedalo mi to, vstal jsem a šel se podívat, kdo to hraje takhle pozdně v noci. Otevřel jsem potichu dveře, abych nevyrušil tvůrce této úžasné melodie. Že mě to nenapadlo. Diana. Chvíli stojím opřen o futra dveří, pak se odhodlám vejím a přiblížit se. Diana se na mě otočila. Po tvářích jí stýkaly slzy. Sedl jsem si vedle ní. Přestala hrát a přitulila se. Objal jsem jí a ona mi brečela na nahé rameno. Za chvíli usnula, vzal jsem jí do náruče a uložil do její postele.

,,Hej," ozve se z telefonu. ,,Co to s tebou je?"

,,Jen mi hlavou vrtá Dianin příběh." odpovím popravdě. ,,Neříkej, že tobě ne Riku?"

,,Jo, taky mě to žere." přiznal se. ,,A věř, že i všem ostatním. Hele, myslíš si, že by byla schopna někomu ublížit, pokud by prozradil její příběh?"

,,Upřímě? Jo."

,,Hmm. To je drsný." řekne tiše Erik. ,,Co kdyby šla s námi?"

,,Nevím, ale můžu se zeptat." řeknu upřímně.

,,Okey. Jako vždy. Zduř."

,,Jo, čus." a típnu hovor.

Jdu si do kuchyně pro něco studeného. Táta, ani Jitka, ještě nepřišli, takže jsme s Dianou sami.

Bezmyšlenkovitě se podívám na svou pravou ruku. Vybavím si, jak jsem držel Dianu za ruku. Divim se, že mě hned neposlala do háje. Asi na to neměla energii. Ani se nedivim.

Z jejího příběhu mám smíšené pocity. Tohle si prožít...síla. Chápu, proč je taková. Ale snad ji s klukama pomůžeme a bude opět v pořádku.

Kouknu se na mobil, abych věděl, kolik mám času. No, tak se jdem převléknout a rovnou se zeptat Diany, jestli se nechce přidat.

Má zavřené dveře, tak zaklepu.

,,Jo." ozve se hlas přes dveře.

,,Dý?" vykouknu do pokoje. Diana stála opřená o stůl, jako by něco chtěla schovat v šuplíku. Dnes to nechával být. ,,Jdu s klukama si zahrát do parku basket." začnu. ,,Nechceš taky?"

,,Já ale basket hrát neumím." přizná stydlivě. Je celkem sladká, když se stydí.

,,Nevadí, my tě to naučíme." mrknu na mi zvesela.