Tajemství z minulosti✔

Slib

Tento sen se mi vůbec nelíbí a to teprv začal. Byl jsem v místnosti pokrytou fialovými růžemi. Podívám se na protější zeď. Je tam dívka a je přikovaná okovy, jak nějaký otrok. Tak počkat! Je to stejná dívka, kterou jsem viděl padat do propasti. A když promluvila, tak to byl stejný hlas, který jsem slyšel v hořícím zrcadlovém sále. Jak to, že si to pamatuji? Neviděl jsem dívce do tváře, ale říkala dokola jedno a to samé. Abych utekl, než přijde On.

Myslel jsem, že Dianu zabiju. Takhle mě vyděsit k smrti.

,,Tak jak jste si užili bazén?" zeptala se mě Jitka.

,,Jo bylo to fajn, jen mi Diana přivodila srdeční zástavu."

,,Jak to?" nechápavě se na mě otočila a přestala dělat večeři.

,,Stáhl jsem ji pod vodu. Přestala se hýbat, tak jsem se vyděsil, že jsem ji utopil. Položil jsem ji vedle bazénu v umysli, že se pokusim o její oživení. Jenže ona to celou dobu předstírala, takže když jsem se naklonil, strčila mě do vody." odvyprávěl jsem lehce naštvaně.

Podíval jsem se na Jitku. Ta se začala smát. ,,Promiň, já jen, že tohle dělá často. Pro ostatní je uzavřená, ale se svými přáteli je jiná. Například dělá tyhle žertíky, řekněme." a začala se věnovat zase večeři. ,,Zvykej si. Dnes jsem ji po dlouhé době viděla veselou." přestala krájet zeleninu a podívala se na mě ,,A to díky vám." nevěděl jsem co na to říct.

,,Hmm, to ale voní." ozval se ode dveří táta. ,,Copak to kuchtíš?" přešel přes kuchyň a zezadu ji obejmul.

,,Toasty se zeleninou." pár jich dala na talíř a podala mi je. ,,Tady máš a prosím tě, dones i Dianě." přikývl jsem a vzal od ní i druhý talíř.

Šel jsem po schodech nahoru a zaťukal na její dveře. Nic. Třeba je v koupelně. Pomalu jsem je otevřel. 

,,Diano, tady máš..." nedokončil jsem větu, protože spokojeně spala. Položil jsem její talíř na noční stolek. Přešel jsem k jejímu psacímu stolu. Vyhrabal jsem někde kousek papíru a napsal jsem jí, že tady má večeři/snídani.

Chtěl jsem se otočit a položit papírek se vzkazem k jídlu a nechat ji v klidu spát, ale něco mě upoutalo na její nástěnce.

Na nástěnce toho měla spoustu, rozvrh hodin, seznam povinné četby, své kresby, nějaké citáty od různých lidí napříč historií, ale jeden papírek si zasloužil mou pozornost.

I'm fine.

Bylo to napsáno okrasným písmem, ale to mě tak nezajímalo. Zajímalo mě, proč tu má napsáno I'm fine.

Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale nic mě nenapadlo. Pokrčil jsem rameny a chtěl to vrátit zpět. Nepovedlo se mi to připíchnout na nástěnku, takže lístek spadl. Naštěstí ne za stůl, protože nevím, jak bych to lovil. Zvedl jsem to a znovu se na papírek podíval.