Tajemství z minulosti✔

Pokušení

Jsem zatraceně rád, že se jí už nezdají tak šílené noční můry. Chtěl jsem jít zase spát, ale nemohl jsem. Uslyšel jsem, jak zpívá další píseň. Druhou? Nemám nejmenší tušení, jestli je to dobře, nebo špatně. Sice je píseň pomalá, ale opět. Už ne zoufalá. Možná je to dobře. Třeba se tak rychleji uzdraví.

Sedim na gauči před televizí a posloufám závěrečnou znělku Pirátů z Karibiku. Diana má hlavu opřenou o mé rameno a klidně oddechuje. Je sladká, když spí. Hlavně je v klidu a nemůže se trápit, kvůli dnešku.

Nečekal bych, že se k ní Jacob otočí zády. Myslel jsem si, že má na ni zálusk. Ne? Líp pro mě.

Pomalu jsem Dianu sundal z ramene a položil ji na gauč.

,,Ne, takhle to nepůjde." řekl jsem si potichu. Vzal jsem Dianu do náruče a odnesl ji do jejího pokoje. Napadlo mě, že zůstanu s ní, kdyby náhodou se jí zdála noční můra.

Pustil jsem počítač a jen bezcílně projížděl internet. Nevím co dělat. Do školy nic není a kdyby bylo, stejně se na to vykašlu.

Dort pro Dianu mám zařízený. Ale i tak se mi nelíbí, že ji nedám dárek. Rozhlédl jsem se po pokoji. Nikde nemá žádné fotky. Čekal bych, že tu bude mít aspoň fotku Jitky a Kateřiny.

To je ono!

Přihlásil jsem se na Facebook a šel napsat Kateřině.

Me: Ahoj, potřebuju pomoc. Brzo má Dý narozeniny a mě napadlo, že bych jí dal vyvolat nějaké fotky. Jenže já žádné její fotky nemám a hlavně nevím, jaké by se jí líbily. Mohla by jsi mi nějaké poslat, které by jí nevadily?

Chvíli jsem projížděl hlavní stránku, kde je co nového. Adrik, tak říkáme Adrienovi, zveřejnil fotky z basketlového zápasu školy. Malc, Malcolm, přidal nějaká vtipná videa a Sam a Rik, Erik, přidali fotky z party. Ti to teda zase rozjeli.

Objevila se zpráva od Kateřiny.

Kateřina: Ahoj. Hele, nevím jestli je to dobrý nápad. Jsem ráda, že tam někoho má, ale nelíbí se mi to.

Me: Já vim. Proto píšu tobě. Ty víš, co se stalo a podle toho mi můžeš poslat fotky, které ji nevyvolají špatné vzpomínky. Diana mi sice říkala, ať to nechám být, ale přijde mi blbý ji dát jen dort. :(

Kateřina: Děláš dobře! Takhle tě zkouší. Sice tě pak seřve, že jsi ji neuposlechl, ale uvidí, že jsi pravý. :) A jak víš, že se něco stalo?

Pravý?

Me: Nevím co, ale něco určitě. Vím o jejím zpíváním. Sama mi to řekla, tak klid. Člověk, jako je ona, si musela projít něčím šíleným. Je to vidět, jak se chová a taky, jaké má názory. Takový člověk není bez příčiny. Chci vědět, co se jí stalo, ale nechci se to dozvědět, aniž by mi to neřekla sama. Proto slibuji, že se nebudu na nic ptát. Jen dám vyvolat lár fotek s Jitkou a další s tebou a koupim k tomu nějaké rámečky. Nic víc dělat nebudu.

Odeslal jsem to a modlil se, aby mi ty fotky poslala. Třeba si všimnu, něčeho, co mi o Dianě vypoví další informaci. Ale to, že pátrat po ní nebudu, myslím vážně.

Kateřina: No dobře. Pošlu ti ty fotky. Ale chci, aby jsi ji řekl, že to má i ode mě.

A poslala mi fotky. Na dvou byla s Jitkou jako malá a ba druhé jí bylo nejméně 14. Na dalších dvou byla s Kat asi někde venku a blbly.

Me: Moc děkuji a neboj, vyřídim ;)

Fotky jsem poslal, nechal vyvolat a začal jsem hledat rámečky. Rychle jsem nějaké našel, které by se Dianě mohly líbit a objednal.

Vymazal jsem historii, aby Diana nemohla zjistit, co jsem prováděl.

Šel jsem si lehnout vedle ní. Stále v klidu oddedchovala. Otočila se na bok, čelem ke mě a přitulila se. Překvapila mě. Hned, co jsem se vzpamatoval, jsem ji přitáhl blíž k sobě. Vdechl jsem její vůni. Vůni čokolády a pomeranče. Ona tu čokoládu opravdu zbožňuje. Vím to, protože mi to řekla Jitka, když jsem objednávál dort.

Chvíli jsme takhle leželi, až jsem začal usínat. Z polospánku mě probudil pohyb. Diana začala sebou šít. Čekal jsem, že bude i mluvit ze spaní, ale nic takového se nestalo. Opravdu je na tom líp. Přitiskl jsem si ji co nejblíž a potichu se snažil Šípkovou Růženku utěšit. Hladil jsem Dianu po vlasech a za chvíli se začala uklidňovat, až se uklidnila úplně.

Takové ticho mě nutilo se nad ní opět zamyslet. Pak jsem si vzpomněl na jizvu co má přes levé oko a na další, co má přes břicho. Čím sis sakra prošla?! Mám šílené nutkání jí probudil a vyptávat se tak dlouho, dokud by neřekla, celou svou pravdu. Ale ovládl jsem se.

Teď potřebuje, aby si uvědomila, že mi může věřit. A taky musí sebrat odvahu mi to říct.

I tak je to velký pokrok.

Když si vzpomenu na první den, kdy jsme se potkali. Jak byla nepříjemná, tajemná, odtažitá. A teď ležíme u ní v posteli. Ona si spokojeně spí, teda doufám, že spokojeně, a já tu ležím s ní a obímám ji.

Kdyby se teď probudila, ta by mě hnala. Za ten výprask to stojí.

Ucítil jsem, jak se Diana pohnula. Snažila se přivinout blíž, ale upřímně, už to nejde, tak spokojeně navrněla a vdechla mou vůni. Nikdy bych si nemyslel, že se tohle stane.

,,Nikam nechoď." řekla potichu. Zděsil jsem se, že se probudila, ale pak se zděsil ještě víc, protože se neprobudila. Mluvila ze spaní. Uchechtl jsem se. Políbil jsem ji jemně do vlasů, abych jí nevzbudil. Copak se ti zdá?

Je mi jedno, co se stane, až se probudí. Já tu teď budu spát spolu s tebou.

Usnul jsem.