Tajemství z minulosti✔

Telefonát

   Snažil jsem se usnout, ale nešlo to. Pořád jsem myslel na ní. Z přemýšlení mě vyrušil zpěv. Stejný zpěv, co jsem slyšel, předminulou noc. Píseň sice byla jiná, ale krásná, smutná a zoufalá. Šel jsem na balkon a poslouchal. Napadlo mě, že bych mohl vzbudit Dianu, ale hned jsem to zavrhnul. Píseň je smutná až k pláči. Zpěv ustal a já si šel zase lehnout.

Zavřel jsem dveře a svezl se na postel. Co to sakra bylo?! Jednu chvíli jsme uprostřed války a v druhé ji málem políbim?! Sedl jsem si na okraj postele a pročísl jsem si rukama vlasy. Pak moje oči spočinuly na obrázku, který mi Diana dala.

,,Proč pak jsi to kreslila?" zeptal jsem se na hlas, aniž bych čekal odpověď. Na papíře byl strom u moře a za ním zapadající slunce. Strom byl černý jak noc a opíraly se o něj dvě dívky. Jedna měla něco v ruce, nejspíš nějakou zbraň, a druhá byla schoulená do klubíčka a nejspíš plakala. Na obloze a v moři to hrálo barvami západu. Ale vrcholem byl jeden pár očí bez tváře. Pravé oko vypadalo jako od šelmy, která zuří a levé oko bylo laskavost sama. Připíchl jsem si ten obrázek na nástěnku, co mám nad psacím stolem.

,,Ale né, zítra je škola." zakňoural jsem a přemýšlel jsem, jestli něco na mě v ní nečeká. Usoudil jsem, že ne, tak jsem si zapnul počítač a pustil první film, co jsem našel.

Za půl hodiny, možná za dýl, jsem slyšel kroky, jak jdou k Dianě. Vykoukl jsem z pokoje a uviděl jí, jak uklízí pokoj.

,,Promiň, mám ti pomoc?" zeptal jsem se zdráhavě a opřel se o futra.

,,Ne, ne, to je dobrý! Zvládnu to sama." vychrlila ze sebe.

,,Proč tě Jitka volala?" snažil jsem se nějak zavést rozhovor, aby nebylo ticho.

,,Ty jí tykáš?!" zeptala se vyjeveně.

,,Sama mi to nabídla." zdvihnul jsem ruce na náznak 'vzdávám se'.

,,Jen se chtěla dohodnou kvůli zítřku. Dala mi rozvrh a nějaký papíry. Jo a prý budu s tebou ve třídě." řekla neutrálně.

,,A to je dobře..?" nevěděl jsem jak na to reagovat.

,,Rozhodně rozvrh je lepší než u nás." šla ke stolu a vyhrabala nějaký papír, který mi podala.

,,Vy máte tři chemie týdně!?"

,,Už ne, jen jednu." zamávala s aktuálním rozvrhem kolem sebe.

,,Tak to bych asi nedal. Mám hodinu a i tak jsem rád, že to dávám na trojky." řekl jsem až téměř unaveně.

,,To znám." zasmála se. ,,A abych ti odpověděla na tvou otázku, nevadí mi, když budu s tebou ve třídě, ale pokud se tě někdo bude ptát, co o mě víš, tvá odpověď bude Nic, rozumíme si?" hodila po mě varovný obličej a já hned přikývl, radši.

,,No a když nemáme nic na práci, mohli bychom skočit do bazénu." šibalsky jsem se usmál. Ona vypadala, že nad tím přemýšlí, ale na konec přikývla.

Šel jsem si vzít plavky a čekal jsem na ní na chodbě před našimi pokoji. Během chvíle vyšla a já nevěděl kam dřív s očima.
 
Měla na sobě sice jednodílné plavky, ale neuvěřitelně jí slušely. Byly fialové, kolem krku, různě vyřezávané, ale břicho měla zakryté a mě se hned rozsvítilo proč.

,,Jdem?" přistoupila blíž a podívala se mi do očí.

,,Jo jasně, promiň." vyhrkl jsem ze sebe.

Šli jsme po schodech dolů, kolem kuchyně.

,,Kdy ty peníze hodláš poslat?" zaslechl jsem Jitku a Diana se zarazila. Hodil jsem pohled 'co se děje', ale ona mlčela. Já pro jistotu taky.

,,Mě nezajímá, že jí je osmnáct. Pořád jí, dlužíš pěníze!'' křičela na někoho do telefonu.

,,Nebudeš mi nadávat!" vykřikla Jitka a v Dianě šlehl blesk. Vyřítila se do kuchyně jako hurikán zkázy.

,,Mami nech ho být. Zvládnem to i bez toho ubožáka." její hlas oplýval klidem, klidem před bouří.

,,Ty mi nebudeš nadávat ubožáku!" ozval se naštvaný hlas z mobilu. Diana ho Jitce vzala a přiložila si ho k uchu.

,,Ubožák je pro tebe lichotka!" zařvala na příjemce. ,,Měl bys mi děkovat, že po tobě nechci prachy, co mi dlužíš!" chystala se položil, ale hlas v mobilu jí nenechal.

,,Děkovat?! Děkovat a za co? Že jsem musel kvůli tobě poslouchat ty nehorázný řeči? Jak nás každý litoval a tebe málem prohlásili za svatou? Nebylas a nejsi nic než jen chudinka bez přátel, nic než..." Diana to típla a podala Jitce telefon.

,,Už mu nevolej. Nech ty peníze být. Máš Jirku, nejdřív jsem byla podezřívavá, když jsi přišla s tím, že máš přítele. Teď je ale vidět, že se máte rádi. Vím že budu znít jako zlatokopka, ale teď se máme dobře." a rozpřáhla kolem sebe ruce. ,,A i kdyby jsme je neměli, my dvě zvládneme cokoliv." usmála se na svoji mamku, ale v očích byla prázdná. ,,Netrap se kvůli tomu." optimisticky na ni mrkla a odešla z kuchyně. Slepě a zvědavě jsem jí následoval.

,,Promiň, tohle si slyšet neměl. Už tak si toho mamka prošla dost." omlouvala se mi.

,,To nic, jen mám pocit, že ty sis toho prošla víc než ona." řekl jsem opatrně, ale ona se jen uchechtla.

,,Máš pravdu. Ona si peklem prošla, já v něm zůstala." už nic na to neřekla. A to mě děsilo.

Zbytek dne jsme strávili v bazénu. Diana vypadala v pořádku, ale já nabýval dojmu, že je dobrá a zběhlá herečka. Večeře se neučastnila pod záminkou 'nemám hlad'. Nikdo jí nebránil.

Šel jsem si docela brzo lehnout. Byl jsem utahaný z vody.

Probudil jsem se, když byla tma. Kouknu na hodiny a ono je půl druhé v noci. Vstal jsem, že se půjdu do kuchyně napít.

Vyšel jsem na chodbu a slyším křik. Vycházel od Diany. Vystřelil jsem jak torpédu k ní do pokoje. Ale jen křičela ze spaní.

,,Prosím nech mě! Ne! Prosím ne!" máchala různě rukama kolem sebe a šila sebou, jako by do ní někdo pouštěl dvěstě dvacet.

,,Ššš. To bude dobrý Dý." snažil jsem se jí ukonejšit, ale nazabíralo to. ,,Diano vstávej. Vsávej."

,,Ne prosím ne!" vykřikla, ale pak se naštěstí probudila. Prudce si sedla a rozhlížela se. Byla vyděšená a celá zpocená. Strachem sebou trhla, když mě viděla, ale lehce se uklidnila, jakmile zjistila, že jsem to já.

,,To je dobrý, jenom zlý sen." přitáhl jsem jí k sobě a objal. Cítil jsem její ruce na zádech. Bylo mi jasný, že se snaží nebrečet. ,,Klidně se vybreč, já nikomu nic nepovim." zvedla hlavu a podívala se na mě. Oči měla vyděšené k smrty a plných slz, které chtějí ven, ale ona jim to nedovoluje. Lehl jsem si a jí stáhnul k sobě. Přivynul jsem ji blíž a během mrknutí oka cítím na hrudi její slzy. Nezvlykala, jen jim dala volný průchod.