Tajemství z minulosti✔

Noc

  Když jsem se vzbudil, byly dvě hodiny v  noci. Najednou jsem zaslechl zpěv. Měl jsem otevřené okno a slyšel jsem, jak se andělský hlas line z venčí. Vstal jsem z postele a šel jsem k oknu. Opřel jsem se o něj a jen poslouchal. Tu píseň jsem neznal, ale refrén zněl "Tears of an angel" tak jsem hádal, že se tak i jmenuje. Píseň skončila a rozplynulo se temné ticho.

Jak zvláštní stvoření. Řekl jsem si v duchu než jsem usnul. Neochotně si ke mě lehla a během chvilky jsem uslyšel jak se klepe a drkotá zuby. Nechtěla abych něco slyšel, tak se snažila ovládat, ale nebylo jí to nic platné.

,,Pojď ke mě" a objal jsem ji. Cítil jsem, jak se napjala. Dostal jsem strach, že splní výhružku a opravdu mě vyhodí, i když je to můj pokoj. S tím jsem se nikdy nesetkal. Každá holka roztála jen jsem na ní promluvil, někdy stačilo se pouze podívat a holky tály, jenže tahle...
  
Když přijela, dívala se na vilu tak nevěřícně. Vzala si věci a až s neuvěřitelnou lehkostí vyšla schody na verandu.

,,Ahoj, ty budeš Diana." a vykouzlil jsem na obličeji ten svůj neodolatelný úsměv.
Změřila si mě od hlavy k patě odměřeným pohledem.

,,A ty jsi..?" to bylo první co mi kdy řekla a já si nebyl jistý jestli si hraje nebo ne. Po další otázce jsem poznal, že nebude taková jakou mi jí otec popisoval. Je pravda, že byla neodolatelná, ale taky šíleně nepřístupná a odtažitá.
 
Když jsem ji vedl k jejímu pokoji, prohlížela si vilu, ale nebyla unešena luxusem jako ty ostatní. Ne, přišla mi jako tajný agent FBI, který si obhlíží okolí, kdyby náhodou musel ihned zdrhnout.
 
Když jsme přišli do jejího pokoje, hodně znejistila. Překvapila mě, když chtěla spát na zemi a ještě víc, když řekla Spala jsem i na horších místech. A já měl nepříjemný pocit, že to myslí smrtelně vážně.
 
Šel jsem k sobě do pokoje, ale zahlédl jsem jak jde k hudebně. Napadlo mě, že ji tu provedu. Asi mě zaslechla jak se blížím, tak zavřela dveře.

,,Neznáme se ani deset minut a jdeš na to rychle. Nedobytná a ví co chce, to mám rád." zavtipkoval jsem, ale ona mě hned odstrčila. V očích se jí zračil strach. Spěšně mě obešla. Šel jsem raději za ní.
 
Vešla do zahrady a na pochodovala si to k bazénu. Já stál tak, aby mě neviděla. Na něčem přemýšlela. Najednou vyrazila na skákací prkno. Vůbec jí nezajímalo, že má oblečení a tenisky. Několikrát se lehce odrazila, pak se odrazila pořádně. Dvakrát udělala salto vpřed a šipkou rovnou jako prkno zaplula pod hladinu. Koukal jsem na to jak na zjevení. Nějakou dobu se nevynořovala. Už jsem chtěl pro ni skočit, když se jak na zavolání objevila nad hladinou. Ulevil jsem si.
 
Nejmíň dalších deset minut se stále potápěla a kdykoliv vyplula, upřímně se smála. Než vylezla tak ležena na vodě a koukala na azurové nebe. Byla tak uvolněná a milá až těžko uvěřit, že se před chvíli bála. Když vylezla tak se opět tvářila, jako by měla uvnitř těla bouři. Šla do města, tak jsem šel raději za ní, kdyby se náhodou stratila.
 
Když se procházela městem tak si to razila uprostřed chodníku. Lidé se jí vyhýbali jak moru. Netušil jsem jestli si to uvědomuje nebo ne, ale fascinovalo mě to. Čekal jsem, že se bude držet kraje a bude jak vesničan ve velkoměstě, ale takhle to vypadá, jako by byla hollywůdská hvězda. Šla si koupit barvy a něco k tomu. Celou cestu se ohlížela, jako by cítila něčí pozornost, horší bylo, že já taky.

  Když dorazila domů, šla do svého pokoje.
 
,,Co to děláš?" podivoval jsem se.

,,Pane bože! Ty jsi mě vyděsil!" a opravdu byla bílejší než okolní stěny.
Nakonec jsem zjistil, že jde malovat pokoj. Tak jsem jí pomohl. Chtěl jsem z ní něco vytáhnout, ale neodvážil jsem se. Co to se mnou je?! Nedělá mi problémy mluvit s holkami. Tak co blbneš? Řval jsem celé tři hodiny na sebe, co jsme malovali.
 
Když jsme skončili, navrhl jsem jí, že bychom mohli dělat něco zajímavějšího, ale nahradila mě vybíráním nábytku.
 
Jakmile skončila s vybíráním, šla do posilovny. Jsem od přírody zvědavý, tak jsem si říkal, co by tam mohla dělat.
 
Vešel jsem tam a čekal jsem cokoliv ale ne to, co jsem viděl. Měla sportovní podprsenku, legíny, tenisky a boxovací  rukavice! Mlátila do pytle hlava nehlava.
Pak posilovala celé tělo na přístrojích a na konec cvičila pořád dokola jeden chvat, který jsem v životě neviděl. Stála nakročela, levou nohou dopředu, zady ke mě. Vyskočila, pravou nohu kopla do míst, kde by měl protivník krk. Otočila se, levou nohou kopla do hlavy a až pak dopadla na zem čelem k 'protivníkovi'. Tenhle chvat provést, tak nepřítele ihned skosíte.
  
Stále jsem hlídal hodiny kvůli večeři. Asi by nebyla ráda, kdyby mě tu viděla a mě se líbilo jak tam cvičí, tak jsem jí jen pozoroval. Vůbec si mě nevšimla.
 
Večeře proběhla v tichosti. Pak jsem šel zavolat kamarádovi ze školy, Erikovi, aby se zítra stavil, že mu chci někoho představit a domluvit detaily ohledně párty na přivítanou pro Dianu. Zítra je sobota, tak budou mít lidi čas vystřízlivět.

  Na konec jsem usnul a uvědomil si, že bych takhle s Dianou mohl spát už napořád. Ale stále mi vrtalo hlavou, co je vlastně zač. Znám ji ani ne den a už podnítila mou zvědavost. Zítra se jí musím zeptat, aby mi o sobě víc řekla.
 
Ze spánku mě probudil křik.

,,Ne! Ne, prosím! Prosím nech mě být!" křičela Diana ze spaní.

,,Hej, Diano. Vstávej, nic se neděje." snažil jsem se jí probudit, až se mi to na konec povedlo. ,,Hej, jsi v pohodě, křičela jsi ze spaní."

,,Co jsem říkala!" zeptala se vyděšeně. Byla celá spocená.

,,Nebylo ti rozumět." zalhal jsem.

,,Dobře, to je dobře." hned se trochu uklidnila. ,,Promiň, že jsem tě probudila."

,,To nic. Dobrou." ulehl jsem a čekal až usne.
  
Takhle jsem ležel asi půl hodiny až opatrně vstala z postele a vyšla z pokoje. Nejspíš si myslela, že spim. Šel jsem za ní. Zaslechl jsem, jak jde k sobě do pokoje. Počkal jsem až zavře dveře. Jakmile je zavřela, tak jsem otevřel ty svoje. A uslyšel jsem to. Pláč. Ona brečela. Šel jsem ke dveřím a poznal jsem, že sedí opřená o dveře. Dívka jako ona, která je schopná skosit člověka jedním hmatem nebrečí kvůli noční múře, ne kvůli obyčejné. A nečekala by až bych usnul, aby se vytratila, když nechce, abych věděl, že pláče. Ne, za tím je něco víc. A já byl odhodlanej zjistit, co to je, ať je to, co je to.