Tajemství z minulosti✔

Šepot v nicotě

Nikde nic. Všude ticho, jen zvuk mého dechu. Dívala jsem se do zrcadel a v nich dívka. V jednom měla šaty roztrhané, vlasy mastné, celá bledá, kostnatná, zlomena. V druhém krásně oblečená, vlasy načesané, zdravé barvy, veselá. Další ukazovalo dívku v černé kožence, zdravou, uzavřenou.  Ale všechny byly zbabělé a byla jsem to já.

Pomalu jsem přicházela k sobě. Měla jsem tělo jako z olova. Nedokázala jsem se pohnout ani kdybych chtěla. Cítila jsem pod sebou chladnou tvrdou podlahu. Namáhavě jsem se posadila a opřela se o kamennou zeď. Dýchala jsem jako uštvaná zvěř.

Co se sakra stalo a kde to jsem?

Snažila jsem si vzpomenout, co se to vlastně stalo. Poslední jsem si pamatovala, jak jsem byla v parku s Davidem, a objevil se tam On. Někam jsme utekli, ale našel nás.

Pak...pak jen šepot. Jen šepot, který mi říká, že jsem zpátky, kam patřím.

Ne, to nemůže být pravda! Nemohl mě znova chytit!

Víčka jsem měla neuvěřitelně těžká, ale i přesto jsem je otevřela.

Naskytl se mi pohled na...sklep? Ale On mě nedržel ve sklepě.

Rozhlédla jsem se. Byla jsem zase v řetězech. Ale musím mu přičíst body za snahu. Snažil se to napodobit. Jenže byla jsem v Místnosti tak dlouho, že vidím ty rozdíly. Tady jsou zdi krémově šedé, ne popelavé. Tyto okovy vypadaní staře, ale nejsou. Jsou čerstvě přikované ke zdi a nejsou potřísněné mou krví.

Je to jen barva. Na Místnost jsem se dívala den co den, na okovy jsem se dívala den co den. Znám je tak dobře, že poznám, když je něco špatně.

Ale kdyby chtěl, abych měla pocit, že jsem zpět, proč by mě tam jednoduše neodvedl?

Třeba neměl čas. Nebo po nás už pátrají. To by mě nemohl dostat z města... Nebo ne?

Zaslechla jsem nějaký náraz, tak jsem zbystřila a zapolouchala se. Nárazy byly celkem pravidelné, jen intenzita je jiná.

Co to sakra je?

Ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, nic mě nenapadá.

Dobře, pokud jsem stále v LA, tak proč si s tím nedal víc práce? Určitě to naplánoval a chce ve mě vyvolat pocity, které jsem po tři roky držela pohřbené, tak proč si nedal víc záležet? Mohl udělat skvělou repliku i ty kulisy z kterých jsem utekla byly přesnější než tohle.

Co tím chce dokázat? Co tím získá, že mě bude držet někde, kde mám pocit, že se mi podaří utéct?

Tělo se už docela vzpamatovalo, tak jsem se pokusila postavit. Při vstávání jsem sykla bolestí. Hlavu jsem měla jak kus střepu a točil se se mnou celý pokoj.

Opřela jsem se o zeď, abych zase neskončila na zemi. Při každém pohybu bylo slyšet řinčení řetězů.

Ale hlava nebylo to jediný, co pultovalo bolestí. Vyhrnula jsem si rukáv koženky, abych se podívala na šrám na ruce.