Tajemství z minulosti✔

Doučovaní

Začala jsem utíkat. Nechci, aby mě dostal, ne znovu. Slyším jak volá mé jméno, ale já ho nechci slyšet, protože se tak už dlouho nejmenuju. Už dlouho nejsem osoba, kterou chytil. Doběhla jsem k velké hluboké propasti. Na druhém konci vidím kluka. Nevím proč, ale vím, že ho znám, jen nevím odkud. Otočim se právě včas, abych viděla, jak mě zelené oči strkají do propasti. Já padám temnotou a volám jméno neznámého kluka.

,,Sešit zavřete, na lavici si nechte jen psací potřebu a kalkulačku. Vše ostatní schovejte." oznámila nám profesorka matematiky, paní Wiserová.

To se mi snad jenom zdá!

Z důvodů, že já a matika kamarádi nejsme, tak je pochopitelné, že ze skutečnosti psaní testu z planimetrie nejsem odvázána.

Dostala jsem papír formátu A5 a na obouch stranách byl jeden trojúhelník. Měla jsem vypočítat obsah, obvod a pár dalších nesmyslů. Mě je dokonale jedno, jestli úhel β rovnoramenného trojúhelníku měří tolik či tolik.

Rozhlédla jsem se po třídě a s potěšením jsem zjistila, že nejsem jediná, která nemá tucha, jak se to počítá. Ale pak mi úsměv spadl. David počítal jak splačný. No jo no. David si s matikou rozumí.

Do konce školy zbývá něco málo přes měsíc, což znamená jediné. Brzy budu mít narozeniny. Vlastně za pár dní. Normálně bych se zděsila, protože bych musela vymýšlet dárek, který nevmyslim a ani nechci, ale naštěstí ho už mám dávno vymyšlený.

Za dva roky se bude konat mistrovství světa v hokeji na Slovensku. Vždy jsem chtěla na jedno utkání. Vymyslela jsem to tak, že k osmnáctinám dotanu tenhle výlet opožděně. Tehdy jsem nevěděla, že budu bydlet v LA, takže jsem přemýšlela na termínu, kdy to bude nejblíž. Jenže teď bydlím tu, na druhém konci světa.. Super!

,,Tak položte tužky a zbíráme." oznámila nám profesorka konec času na písemku. Skvěle! Nemám ani čárku. David to začal vybírat. Na lavici mi od něj přistál papírek.

Copak? Snad ti matika nezavařila :D

,,Vtipný." řekla jsem si potichu s ironií. Moc dobře ví, že já matiku neovládám. No jen počkej. Dneska píšem ještě z dějepisu a to se budu vytahovat já!

Hodinu jsem nějak přežila. Každá přežitá matika je vítězství. Šla jsem do skříňky si vyměnit učebnice.

,,Ségra pozdravuje." ozvalo se vedle mě.

,,Jé, ahoj Jacobe." pozdravila jsem.

,,Ahoj, Isabella je natčená, že jí učíš na klavír. Je to sice ani ne měsíc, ale vždy se nemůže dočkat, až k tobě zase přijde."

,,No ale dneska to bohužel budu muset zrušit. Teď jsme psali přepadovku z planimetrie a budu si to muset opravit. Ale nevím jak, protože jí vůbec nechápu." zazoufala jsem.

,,Tak jestli chceš mohl bych tě to doučit. Já matiku zvládám celkem dobře, zato děják je na mizině." přiznal.

,,No vida! Já zase bravurně ovládám děják, tak ty mě doučíš matiku a já tebe děják." navrhla jsem natšeně.

,,Platí!" souhlasil a já to doplnila úsměvem. Zazvonilo a my se rozprchli do tříd.

Dějepis mám před obědem, což je teď, a pak jen dvě hodiny výtvarky, takže pohoda. Dějepis bude nejhůř za dvě, jako vždy!

Teď sedim na obědě a všímám si břečky, které tady říkají jídlo.

,,Asi si půjdu, pro něco do kantýny." řekla jsem si.

,,Plně souhlasim. Tady to jídlo stojí za nic vždy, ale dnes se překonali." poznamenal Jackob, který si sedá vedle mě.

,,To teda." potvrdila jsem a odsunula tác s 'jídlem' dál od sebe. ,,Kdy máš čas? Já můžu klidně hned po škole."

,,Jo proč ne. Já dám jen vědět domů, kde budu, aby se o mě nebáli." přikývl.

,,Super, tak já s Davidem na tebe počkáme před školou." oznámila jsem mu s úsměvem.

Pak jsme se bavili o normálních věcech.  Šli jsme si do kantýny pro něco malého, protože oběd se fakt jíst nedal.

Výtvarka byla v klidu, jako vždy, a teď čekám na Jacoba před školou.

,,Proč jsi neřekla mě o doučování? Víš, že matika je jedna z mála předmětů, který mi jdou." stěžoval si vedle mě David asi už po stý.

,,Opovaž se mít podobný kecy i před nim. On byl prostě po blíž. A když víš, že matika mi nejde, tak ses mohl nabídnout."

,,Neptala ses." ohradil se David.

,,Buď zticha, už jde." okřikla jsem ho potichu. Protočil očima, opřel se o auto a skřížil ruce na hrudi.

,,Ahoj, díky že čekáte. Profesor fyziky, Dirt, nás nechtěl pustit." omlouval se.

,,V pohodě." ujistila jsem ho a nasedli jsme do auta.

Po příjezdu se David zahrabal u sebe v pokoji. My ho napodobili.

,,Tak co nechápeš?" zeptal se mě Jacob, když jsme se uvelebili u mě na posteli. Jinde se učit nedokážu.

,,Jako vzorečky jsem schopná naučit, ale nevím potom jaký využit." upřesnila jsem mu svůj problém.

Následující půl hodinu mi vysvětloval, jak poznám, který použít vzorec a vše okolo.

,,Jó! Už to chápu!" zaradovala jsem se a zvedla ruce ke stropu, když jsem vypočítala pátý příklad bez chyby. ,,Tak a teď ty!" sbalila jsem matiku a vytáhla dějepis. ,,Co nechápeš?"

,,Všechno." přiznal stydlivě. ,,Neleze mi to do hlavy a můžu si to číst jak chci."

,,To je ta chyba. Každý se sice učí jinak, ale myslím si, že ti pomůže to říkat zpaměti." vykulik na mě oči. ,,Já si to jednou přečtu a pak se to snažím říct vlastními slovy, ale tak aby tam bylo vše, co je v sešitě. My to uděláme podobně. Nejdřív ti to odříkám já, pak si to přečteš, nejlépe nahlas a nakonec to zkusíš přetlůmočit." a začali jsme.

Brali antický Řím, což je jedno z mých oblíbených období v historii. Za hodinu skvěle uměl dějepis.

,,Moc ti děkuju." poděkoval mi.

,,I já děkuju. Takhle se zítra budu moct přihlásit a opravit si to bůro."

,,Bůro?" zeptal se mě nechápavě.

,,Tahle u nás říkáme pětce." vysvětlila jsem mu.

,,Jasně, tak čau zítra." a odešel na zastávku autobusu.

Šla jsem do kuchyně pro zmrzlinu. Byl tam i David.

,,Už odešel?" zeptal se mě podrážděně.

,,Snad by si nežárlil. Jen mi pomohl s matikou a já jemu s dějákem." odpověděla jsem klidně.

,,Nežárlim," ohradil se. ,,Jen mě štve, že jsi nešla za mnou. Já taky potřebuju helfnout s dějákem."

,,Tak si vem zmrzlinu a jdu ti to vysvětlit." řekla jsem mu. Vesele se usmál. Popadl svoji zmrzlinu a pelášil nahoru. Tomu jsem se prostě zasmát musela.