Hunger games: Cashmere

Jak asi vyhrály svůj ročník Hladových Her jiné postavy, objevující se v knižní sérii Hunger Games? Jací byli na rozhovorech, jak asi vypadaly jejich kostýmy na přehlídce, jaká byla jejich aréna? V téhle povídce půjde o Cashmere, která se zúčastní 66. ročníku Hladových Her potom, co vyhrál její bratr Gloss.

Úryvek:

Nečekala bych, že je takhle rychlá. No rozhodně není o moc rychlejší než já - pokud vůbec. Vedení má hlavně proto, že dostala náskok. Ale i ona se vyčerpá. Bohužel, já taky. Nejsem stroj, abych bez ustání běžela a běžela a běžela a ještě zabíjela. Možná jsem k tomuhle cvičená, ale nejsem taková.

Když je mezi námi pořád stejná vzdálenost, jsem si už jistá tím, že ji jen tak nechytnu. Musím to vyřešit jinak. Natahuji ruku s nožem, který je určený k vrhání a během běhu se snažím odhadnout hod.

Nechci ji zabít nebo jí smrtelně ublížit, to ne, mrtvá by mi byla k ničemu. Teda nebyla, ale jestli chci udělat divadlo pro Kapitol a pro sponzory, což bych měla, tak nemůže být mrtvá. Chci ji jenom zpomalit. Chvíli mířím a potom hážu.

Nůž letí vzduchem a zabodává se jí zezadu do nohy, ze zadní strany stehna. To je výš, než jsem chtěla, ale svůj účel to plní. Zakopává a padá k zemi. K mé smůle si ale z nohy vytrhla ten nůž a teď ho hodlá použít proti mě.

Zpomaluji. Nechci se vyčerpat ještě před tím, než k ní dojdu, takže vlastně vůbec nespěchám.

"Ale ale. Copak se ti stalo, Bell?" ptám se naoko zděšeně. Jsem ve střehu, nevím totiž, co od ní můžu čekat.

"Nějaká mrcha mě chce zabít. Znáš ten pocit, Cashmere?" řekne směrem ke mně a nenávistně mě propaluje pohledem. Zná mé jméno. To mě nepřekvapuje. Vlastně je to docela logické - kdo by mě po těch všech povinných rozhovorech s vítězem neznal?

"To chceš říct, že jsem mrcha?" ptám se s úsměvem.

"To bych si nedovolila," opáčí a odvrátí pohled. Kapitol se touhle slovní přestřelkou musí hrozně bavit.