Hunger games: Cashmere

Úvod

 

Ze spánku se probouzím opravdu tvrdě. Padám z postele přímo na zem. Celou noc se mi zdálo o tom, jak Gloss umírá v Hrách na milion způsobů. Jednou ho sežrali divocí mutové, podruhé ho zabili během krutého a krvavého souboje a nakonec během spánku. Mám štěstí, že zrovna dnes mi Gloss, můj bratr, dovolil přespat v jeho domě ve Vesnici Vítězů, kde jsou všude na zemi hebké koberce, které mírní mou bolest z pádu.

Dnes je sklizeň. Gloss vyhrál poslední hry a ty letošní budou jen a jen moje. Přihlásím se do Her jako dobrovolník. Je to trochu riskantní, takhle si zahrávat s osudem. Jenže pokud se mi podaří vyhrát, bude to něco nevídaného, něco, co v historii her ještě nebylo. Dva vítězové her ze stejného kraje, sourozenci, kteří vyhráli po sobě jdoucí ročníky. A taky… Nerada to přiznávám, ale nedokážu snést pomyšlení, že by byl Gloss v něčem lepší než já.
„Glossi? Kde jsi?” Volám na něj, když dojdu do kuchyně. Že by ještě spal? Ne, to ne. Bude to jeho první rok, kdy bude mentorem a jak ho znám, tak jistě nemohl dospat. Určitě vstával už za svítání a teď určitě něco řeší s ostatními vítězi, kteří jsou teď už vzhůru.

Jsem tu vlastně jen na návštěvě. Ale snídaně pro mě už je na stole a já mám pořádný hlad. Nemělo by mu vadit, když začnu jíst. Je tu nějaké pečivo, sýry a ovoce - to, co mám ráda.

"Teda Cashmere, vypadáš vážně hrozně," pronese Gloss klidně, když mě uvidí. Byla jsem tolik zabraná do jídla, že jsem ho vůbec neslyšela, jak vychází z koupelny tady v přízemí. V puse má strčený kartáček na zuby a přihlouple se usmívá. A vlastně má pravdu. Po ránu vždycky vypadám hrozně.

,,Ale zato tobě ta bílá pěna kolem pusy hrozně sluší!" Odpovím mu úplně stejným tónem a věnuji mu chladný úsměv. Chvíli se na sebe stejně chladně díváme, ale nakonec to ani jeden z nás nevydrží a vyprskneme smíchy. Máme spolu skvělý vztah . Někteří sourozenci se nenávidí, ale my dva jsme nejlepší přátelé. Spolu jsme silnější než každý sám a oba si to uvědomujeme.

Gloss si sedá ke stolu naproti mně a zářivě se usměje. Na tento úsměv si získával v aréně sponzory. Ale teď to není ono. Vypadá unaveně. Jako by v noci moc nespal.

"Takže Cash," promluví na mě. "Doufám, že… Nerozmyslela sis to? Vážně chceš jít? Zvládneš to? Já jen… Jsi připravená?"

"Nic jsem si nerozmyslela, nakopu jim všem zadky. Jsem připravená, neboj," odpovím mu s úsměvem na tváři. Na hry mě připravují už od útlého dětství, takže ano, jsem připravená. Snad.

"A jsi si jistá tím, že to zvládneš? Nechci o tebe přijít." Vidím, že to myslí upřímně. Ale o mě se bát nemusí. Já to zvládnu. Povzbudivě se na něj usměji a zvednu se.

"Jdu se připravit, abych vypadal k světu. Sklizeň je už za několik hodin. A ty si taky ještě umyj tu pěnu!" Volám na něj se smíchem, když stoupám nahoru po schodech. Je čas se pořádně připravit. Chci vypadat hezky, když už pojedu do Kapitolu. To bude ale pozdvižení, Cashmere, sestra loňského vítěze jde dobrovolně do Her. To bude vážně něco!