Hunger games: Cashmere

Bonusová část

OK, tak tady to je ;)

Chytá mě za boky a prohazuje naše pozice. I přes to, jakou má sílu, je ke mně hrozně něžný. Vůbec nemá žádný ocelově pevný stisk, netřískne se mnou o zem ani nic podobného.

Neodolatelně se na něj usměji a jednu nohu mu přehodím přes tělo. Doufám, že za tohle nás Kapitolští občané něčím obdarují. I když... ne, radši ne. Potom bych to možná začala brát vážně.

Prsty mu přejedu po zádech až dolů, k tomu jeho dokonale vypracovanému zadku, zatímco on obratně zápolí se zapínáním mého plavkového spodního prádla. Má obratné prsty a když pomyslím nad tím, kolika dívkám přede mnou už... Ne, vážně nad tím nebudu přemýšlet. Zkazilo by mi to zážitek a možná bych se i začala smát, což by mému divadýlku asi neprospělo.

Když cítím, že povoluje, tisknu se k Alexovi. To, co nosím pod oblečením přece nemusí vidět každý. Když už jsem takhle blízko něj, začnu ho líbat na krku. A na uchu. Myslím, že bude mít na krku dost slušně vypadajících cucfleků. Přesto nejsou pořádné. Nic extra - kromě toho, že mě neskutečně přitahuje a kromě touhy po přežití - k němu necítím.

"Cashmere," šeptá mi vzrušeně, když hladí moje tělo. Je vidět, že si to vyloženě užívá. Teda ne, že já bych trpěla, to sotva, ale zase na druhou stranu... Sakra, proč tohle vůbec dělám?!

Jemnými pohyby mu sundávám to jeho spodní prádlo. Nějak si to ale rozmýšlím. Nechci, aby i někdo jiný viděl to, čeho si mám užívat jenom já. Alex to chápe. Přehazuje přes nás deku, ale jenom tak, aby skryl určité části našich těl. Beztak to má všechno promyšlené dopředu. No... vlastně mi to může být jedno.

Uvědomuji si, že jsme oba nazí. Nohy mám omotané kolem něj, tohle je už osvědčená taktika, která všechno zpříjemní. Začínám být trošku nervózní, jako nějaká panna. Cash, klid. Je to jen nějaký Alex. Nebude sice nejlepší, ale hrozný taky nebude.

"Snaž se být potichu... Jasné?" říká přerývaně a snaží se na mě pořád dívat. Jde mu to ale stěží. Možná to je kvůli tomu, že mu nohama přejíždím po zádech. Je možné, že je to tímhle. No, snad se neudělá dřív, než se do mě vůbec dostane.

"O mě mít strach nemusíš," odpovídám klidně, nebo spíš o dost klidněji než on. Ne, že by mě tohle nijak nedostávalo, ale rozhodně nejsem tak vzrušená jako on. 

Alex se taky hodně přemáhá, aby nezačal vydávat nějaké zvuky. Nakonec Alex není zas tak hrozný, jak jsem čekala. S postupem času se musím kousat do rtu stále silněji, abych byla zticha. Dokonce cítím na jazyku i pachuť krve. To mi ale nestačí. Musím to ze sebe dostat ještě nějak. Zarývám nehty do jeho zad. Asi ho to bolí, ale já prostě... musím. Muhuahaha, dobře ti tak, šmejde. Jeastli se odsud dostaneš ty, tak doufám, že ty jizvy budeš mít nadosmrti a že ti to nespraví ani ti nejlepší kapitolští doktoři.

A pak to přichází. Vyvrcholení. Za tohle bych nás, jako pár/tým/dvojici mohla vyzdvihnout. Myslím, že jsme dosáhli orgasmu ve stejný okamžik. Lehá si vedle mě a ztěžka oddechuje. Já mám zavřené oči, ruce přitisklé na prsou a snažím se to všechno ze sebe dostat.

Připadám si jako špína. Takhle jsem teď měla ležet na posteli ve Vesnici Vítězů, pěkně vedle někoho, koho bych třeba milovala. Ne vedle... Alexe. Jsem jako nějaká coura od Tvůrců. Opravdu krásná představa.

Připadá mi, že bych měla něco říct, ale dochází mi slova. Zprudka si sedám, ruce stále zkřížené na prsou, a tak, abych nic neodhalila, se začínám oblékat. Všímám si, že Alex usnul. To jsem ho až tak vyčerpala?

Nakloním hlavu na stranu a prohlížím si jeho krk. Kolik by mi to asi dalo práce mu ho teď podříznout? Anebo si třeba pojistit to, že i kdyby vyhrál, tak že mu bude něco chybět. Rukou šmátrám v prostoru, jestli najdu nůž, a když už ho mám, zvedám se na nohy.

Podříznout nebo nepodříznout? Toť otázka. Kdybych ho ale teď podřízla, připadala bych si ještě hůř a navíc bych byla jako kundlanka. Ta taky svoje partnery po styku zabije - ukousne jim hlavu. A potom bych byla známá jako kundlanka Cashmere. Ne, to rozhodně nechci.

Sedám si zpátky na zem a začnu si splétat vlasy do copu. Už jen pár hodin a bude jasné, jestli zemřu hned nebo budu žít ještě pár let. Docela děsivé.

Pozn.: Snažila jsem se to psát jako kdyby to popisovala Cashmere, takže proto je to bez takových těch detailů :D Jde o podstatu :D