Hunger games: Cashmere

Část dvacátá osmá

"Nadio? Spíš?" ptá se ten kluk Savannah (Nadia je zřejmě jméno té mrtvé splátkyně) a jemně do ní šťouchne.

Savannah se zavrtí na místě a otevře oči. Nejde moc dobře vidět, ale je jasné, že náš trik nepoznal. Ach ti chudáci malí. Nic nepoznají a logiky mají jako lžičky od od jogurtu.

Čekáme na správný okamžik. Teda Savannah čeká. Kdyby to bylo po našem, asi bychom už slyšeli výstřel z děla. Teď to ale řídí ona a my nemáme právo jí do toho kecat.

Ten kluk pomocí zapalovače a nějakého hnusu, co hoří, zapaluje oheň, aby prý líp viděl a sedá si těsně vedle Savannah.

Teď!, napadá mě, ale ona pořád vyčkává. Co má za lubem? Ale musím dál čekat. Zhluboka dýchej a vyčkávej. Buď klidná.

Savannah začíná něco dělat až ve chvíli, kdy jí ten kluk dává paži kolem ramen. Zvedá k němu hlavu, usmívá se a pomalu se k němu blíží svými rty, když najednou vytahuje nůž a vráží mu ho do břicha.

Okamžitě vyskakujeme z úkrytu a jdeme za ní, abychom jí pomohli, i když to nepotřebuje. Stále je horko, takže jsem si ještě neoblékla tričko. Ten kluk na mě zírá dost vyjeveně. To vidí poprvé v životě holku bez trička?

"Co tak čumíš?! Na přehlídce jsem vypadala hůř," zašklebím se na něho a všichni se začínají smát. Ale pořád se ještě neozval výstřel z děla. Vždyť přece jedno malé bodnutí nestačí. Savannah si to moc dobře uvědomuje, a tak se sklání a dokončuje to, co začala.

-BUM-

Je po něm. Přesně polovina splátců je stále naživu. Víc nikdo. Jen polovina. Ještě jedenáct výstřelů a bude známý vítěz tohoto ročníku.

Ale teď je po všem. Poodcházíme, aby si vznášedlo vyzvedlo tělo a všichni se shodujeme na tom, že se teď musíme utábořit.

Tohle místo je na přečkání noci ideální. Je vidět, že ti dva mrtví nebyli úplně blbí. Jenže oni neměli vůbec žádné věci. Tedy kromě batohu toho kluka, jehož obsah jsme si už rozdělili mezi sebou. Vzala jsem si balení sušeného ovoce.

Konečně na oblohu začínají promítat fotografie mrtvých s čísly jejich kraje. Jedná se o obyčejné, nudné fotografie. Beze jména, bez ničeho. Je jich celkem dvanáct, z toho všichni umřeli rukama naší skupiny.

Jsou tam oba z trojky. Pak oba z pětky. Holka z šestky. Oba ze sedmičky. Potom ta holka, co jsem ji před několika hodinami podřízla. Kluk z devítky, toho jsem zabila taky. A to dost ošklivě. Holka a kluk z desítky. Kluk není mrtvý dlouho. Ani jeden z jedenáctky neumřel. Bohužel. A nakonec kluk z dvanáctky.

Všichni sedíme kolem ohně a sledujeme, jak ohnivé jazyky olizují dřevo, které se podařilo najít tomu klukovi. Byl to vážně šikulka.

Chtělo by to nějakou zábavu. Všichni už usínají a protože mě Savannah pořád sleduje, jestli nesahám na "jejího" Alexe, bojím se cokoliv říct. Ještě by si myslela, že se jí ho budu snažit přebrat pod záminkou "zábavy".

Nořím ruku do pytlíku se sušeným ovocem. Je to vážně dost nuda. A když je nuda, dají se dělat jenom dvě věci. Ale většina sponzorů spí a karty nám nepošle. Bohužel.

"Lidi, nevím jak vy, ale já jdu spát. A vy byste taky měli. Kromě dvou, co budou mít hlídku," oznamuje nám Travis a já už jsem odhodlána zvednout se a schovat se do svého stanu, ale ba hlídku musí zůstat dva. Glare nepřichází v úvahu a Savannah už je ve stanu napolo zalezlá hodně dlouho. Takže hlídka vychází na mě a Alexe.