Hunger games: Cashmere

Část dvacátá čtvrtá

 

A pak se ozývá gong. Můžeme vyrazit. Seskakuji z podstavce a běžím, jak nejrychleji to dokážu. Ten zvláštní vzor na podrážce způsobuje to, že mi noha v písku neklouže. A opravdu jsem u rohu první. Popadám sekeru a do úst si pokládám nůž. Kdyby náhodou. Hned za mnou dobíhá k rohu Alex. Bere si do ruky nějaké děsivé sekáče a zaujímá bojovou pozici. Jsme odhodlání ubránit si “naše” zásoby.

Ještě přes Savannah, Glarem a Travisem k rohu přibíhá dívčina, mám dojem že je z pětky. Nevím, jestli si vážně myslela, že ji nevidím, když přiběhla k roku pro malý černý batůžek, protože se dívám před sebe, ale rozhodně se spletla.

Nemilosrdně vytahuji nůž ze svých úst a pořád se dívám před sebe. Nechávám ji věřit, že byla úspěšná, a potom na ni vrhám nůž. Zásah přesně zezadu do hlavy. Je na místě mrtvá. Natahuji se dozadu pro další nůž, když se na mě dopadá pár kapek krve a ozývá se zděšený výkřik. Nevím, jak se sem dostal, ale je tu Travis a má svou první oběť.

A pak je u mě další splátce. Je blízko mě a svírá v ruce právě ukořistěný nůž. Dlouho se z něj ale nemůže radovat, protože po něm sekám a rovnou do jeho ruky. Ta, i s nožem který svírá, padá od jeho těla k zemi.

A ještě jedna rána sekerou. Za chvíli už leží mrtvý na zemi. Mhouřím oči a dívám se po dalších splátcích. Jedna právě běží s černým batohem na zádech. Odbíhám od zásob a koutkem oka ještě vidím, jak se Travis posouvá, aby hlídal i mou část zásob.

Hážu po ní jediný nůž, ale ona je příliš vychytralá. Nastavuje před sebe batoh, abych nezasáhla přímo ji a prchá. No jistě, je to ta z jedenáctky. Začínám mít pořádný vztek, a tak když do mě zezadu naráží někdo, vší silou do něj zarážím sekeru. Je to vážně silná rána, dala jsem do ní všechen vztek, co jsem v sobě držela. Chudák splátkyně, co jsem ji tak zabila. Sekera se jí zarazila do hrudi, přesně mezi prsa, a ostří zasahuje i na krk, takže jsem jí i rozsekla tepnu. Všude je plno krve. Lidé z jejího kraje mě za tohle vážně musí nenávidět.

Vytahuji z ní svou sekeru a rozhlížím se. Všude jsou jen mrtvá těla a kromě čtyř postav u rohu nejeví nikdo ani známku života.

Přehazuji si sekeru přes rameno a jdu k rohu za ostatními. Všímám si, že z původních sedmi lahví vody jich zbylo jen pět a černé batohy jsou jen čtyři. Zbraní taky moc nechybí.

"Cash, to byla fakt drsná rána. Tebe radši nechci naštvat," směje se Travis a pochvalně mě plácá po zádech. Nějak se nám, hošánek, rozmluvil.A že zrovna teď při největším krveprolití!

“Kde je Glare?" ptám se. Myslela jsem, že je třeba mrtvý, ale takové štěstí opravdu nemám.

"Poslali jsme ho, aby vzal mrtvým zásoby. Špinavá práce, kterou by nejradši nikdo nedělal. Ale když má někdo šestku, tak musí," vysvětluje mi Savannah a všichni se dáváme do hlasitého smíchu.

“Lidi, nechci vám kazit iluze, ale jsme na tom dost bledě. Z původních deseti batohů jich tady jsou jenom čtyři a zmizely dvě flašky s vodou. No a zbraně jsem ani nepočítal. Jsme v pěkný kaši,” sjíždí nás pohledem Alex. Když na to přijde, umí být i vážný.

“Jednu flašku vody, batoh a myslím i zbraň má ten kluk z jedenáctky. Ten velkej a silnej, víte koho myslím,” řekne nám suše Savannah.

“Holka od něj z kraje má batoh a můj nůž. Určitě budou spolu v týmu. Docela hrozba, ne?” zamračím se pro tentokrát já.