Hunger games: Cashmere

Část třicátá sedmá

Následujících několik dní se naší skupince nedělo nic. Pokud tedy nepočítám to, že jsme opět narazili na tekutý písek, že nás přepadli zmutovaní pavouci a pár podobných bestií, než jsme došli k Rohu Hojnosti.

To je nejlepší místo. Je tu jídlo, pití, stín a zbraně. A taky nás tu nikdo neprudí - žádní nudní splátci, kteří si svým hloupým chováním přímo říkají o smrt. A taky bych mohla dodat, že tu byla celkem dobrá skrýš před všemi těmi dešti, kterých bylo poslední dobou dost.

Doufám, že za tu dobu Tvůrci pořádně terorizovali chudáky ostatní splátce. Ne, že bych snad byla sadistická a přála jim vše zlé - fajn, přiznávám, jsem přesně taková - ale Kapitolští diváci se museli nějak bavit. Nějak jinak, než poslouchat hádky mě s Alexem, Savaninu "nenápadnou" snahu sblížit se s Alexem a Travisovu "nenápadnou" snahu sblížit se se mnou. Och, a Glarovo tupé nicnedělání.

Když se tak zamyslím, vůbec nevím, jaké jsou moje vztahy k ostatními. Možná bych si to ale mohla poskládat dohromady, když se zamyslím.

Vezmu to podle krajů - prvně Glare. Tak tady to je jasné. Já ho nesnáším a on nesnáší mě. Dokud neumře - nebo nebude umírat - nepromluvím s ním, to je jasné. On mě nazývá protekčním spratkem. Láska na první pohled, je to jasné.

Savannah. Můj vztah k ní je dá se říct neutrální. Kdyby mi pořád nevypalovala do hlavy díru kvůli tomu, "že jsem hodila jejímu Alexovi na hlavu flašku plnou vody a on tam má bebí!", "že jsem mu málem dala pěstí!" a hlavně "že se s ním bavím!", to ji žere ze všeho nejvíc, tak by se možná i dala, ale takhle... pardon, ale tohle se nedá.

Přitom vztah mezi mnou a Alexem je... značně komplikovaný. Neuvěřitelně mě přitahuje, zvlášť když se na mě zlobí, nebo když se se mnou hádá, to bych se po něm vážně nejradši vrhla. Jenže mezi námi nic není. Jen ta přitažlivost... a ten jeho úžasný zadek! To je vážně něco úžasného. V tomhle se Savannah nedivím, že je do něj zblázněná. Díky bohu, že já ne. Přísahám, že do něj nejsem zamilovaná!

No a Travis... Úplně jasně na něm vidím, jak na mě kouká a ještě k tomu si toho všiml i Alex a jednou, když jsme se zrovna nehádali, mi to dokonce i vpálil přímo do obličeje. Na to jsem mu já zase řekla to o Savannah, jenže Mistr světoborec to samozřejmě věděl.

Ale zpátky k Travisovi... Beru ho spíš jako... starého známého. Možná jako kamaráda, ale že bych ho brala třeba jako bratra nebo dokonce jako něco víc... Brr. Vůbec se mi ta představa nelíbí. A vůbec se mi nelíbí, když ho musím pořád odrážet. Neříkám, že mi vadí, když jsem středem pozornosti, ale co je moc, to je moc. A tohle je vážně přehnané. Z přemýšlení a srovnávání si myšlenek mě vytrhne hlasité prasknutí.

Napřímím se. Tohle nebyl výstřel z dělá. Ani výstřel. Tohle znělo spíš jako... Jako by něco explodovalo. Něco velkého.

Okamžitě vyskakuji na nohy, stejně jako všichni ostatní. Zatínám ruce v pěst a rozhlížím se po okolí. Nevím, co to je. Pak se to ozývá znova.

"Myslím, že... vím," hlesne Savannah. Kdybych nemohla odtrhnout oči od dvou obrovských balvanů soli, docela daleko od nás, otočila bych se na ni. Takhle ale... Bohužel.

"Kameny! Tohle je zvuk kamenů s tvrdostí pod pět," oznamuje nám tiše.

Do chvilce přemýšlení mi dochází, co myslela. Myslela škálu tvrdosti nerostů... No ovšem! U nás v kraji nás nutili si tohle pamatovat. Prý jsme kraj, jehož zaměření je na luxus, takže musíme vědět tyto prý důležité věci.

Zuby si stisknu rty a přimhouřím oči. Aniž bych to očekávala, ozývá se další prásknutí a kameny, které jsem sledovala, se rozletí. Vzápětí se ozývají dva výstřely z děla. Zřejmě tam byli nějací splátci. Nevím, kdo, ale hlavní je, že je nás zase míň. Mám dojem, že osm. Možná sedm. Možná ale osm. Těžko říct.

Čekáme. Nikde blízko nás nejsou kameny, které by nás ohrozily přímo, ale pořád musíme být na pozoru.

Prásknutí se ozývá ještě celkem čtyřikrát. Myslíme si, že už je po všem, když tu najednou skoro u ústí rohu běží nějaká holčina.

Jako na povel všichni bereme do rukou nějaké zbraně, s nimiž ji můžeme zasáhnout na dálku. V mém případě je to samozřejmě nůž. Jak taky jinak? Pořád mám na sobě ten opasek. Musím říct, že je to vážně praktická věcička.

Aniž bych někoho nějak varovala, vrhám nůž přímo na ni. Kdybych tu dívku měla přirovnat pohyblivému terči, tak je ten pomyslný červený střed přímo na její hlavě. S pohyblivými terči jsem trénovala. Určitě se trefím. Musím se trefit. Neboj Glossi, neudělám ti ostudu. A taky se neztrapním před Garrym, co mě tak vhodně nazval "nejlepší vrhačkou nožů".

Zasahuji ji přímo do hlavy. Kdybych byla vážně necitlivá bestie, tak zařvu něco jako "headshot", ale taková vážně nejsem. Možná by to zařval Alex, možná Travis, možná nikdo. Každopádně je to fuj.

Chvíli po tom, co tu chuděru trefí můj nůž, ji zasahuje i Travisův trojzubec. Do břicha. Následuje oštěp, zřejmě hozený Alexem, protože Glare tak dobře nemíří. Do srdce. A třešničkou na dortě je Savannin hod nějakým sekáčkem. Taky zásah.

Musím si připomínat, že mě sledují kamery. Cashmere, holka, buď v klidu. Chce se mi řvát jako malá holka, když vidím, jak dopadla, ale musím si zachovat kamenný výraz v tváři. Možná jsem projevila svou slabost tím, že když jsem mrkla, tak jsem měla dost dlouhou dobu zavřené oči. Ale tohle nejde. Výstřel se ozval téměř okamžitě. Neměla ani maličkou šanci. Možná je ale dobře, že umřela hned, bez trápení. Je mi do breku. Tohle bylo odporné.

Kapitol to všem vidí jinak. Hádám, že tohle se zapíše do historie Her jako technicky nejdokonaleji provedená smrt. Kapitolané si tuhle část budou pouštět pořád dokola, slintat nad ní a dělat další věci, nad kterými nechci ani přemýšlet. Zřejmě je to "dost epesný". Samozřejmě že jen pro Kapitol.

Když si představím, že sedím doma u obrazovky a bezmocně přihlížím na to, jak takhle zabíjí Glosse, vážně už skoro brečím. Zřejmě budu mít slzavou noc. Pokud vůbec usnu. Pokud budu ještě vůbec žít.

Odvracím se. "Myslím, že v tom lese budou další," prohlásí vědoucně Alex. Mám chuť ho nakopnout. Kreténa... s úžasným zadkem. Ne, na ten se opravdu nedá zapomenout. Je to něco úžasného. Taková úžasná prcina... Dost, Cash. Nezapomínej, že je to kretén. A že je nehorázně atraktivní. A sexy. Ale to je vedlejší! V prvním případě je to magor.

Něco zamručím. To by mu jako odpověď mělo stačit.