Hunger games: Cashmere

Část osmá

Jako bych to neříkala. Priscilla si pro nás přišla přesně v deset. Významně se usmívá a vede nás do tělocvičny a celou dobu nám říká něco o tom, když ona šla poprvé trénovat. Glare - jako vždy - se snaží nacpat Priscille do... přízně a tak rádoby chytře kýve hlavou. Ona ho stejně nevnímá, takže se snaží marně. Ubožák.

"Tak se bavte, miláčkové!" S těmito slovy nás strká do tělocvičny. Nechci vypadat, že jsem s Glarem v jednom týmu, tak od něho jdu pryč. Nechci si někam stoupnout a být sama, ale nikoho neznám. Vlastně znám! Alexe přece!

Není těžké ho najít, podobnou postavu mají jenom tři splátci, z nichž on má jediný kaštanově hnědé vlasy. Trochu si stáhnu tričko dolů a jdu přímo za ním. Pochybuju, že se začne, dokud tu nebudou všichni, takže i když je už dávno deset, mám ještě čas.

"No nazdar, Alexi! Ráda tě zas vidím!" Šťouchnu do něj. Překvapeně se otočí a zářivě se na mě usměje. Nevím, jestli se usmívá upřímně nebo jestli je jen dobrý herec. U takových, jako on, si není jistý nikdo.

"Cashmere, rád tě zase vidím! Dneska ti to fakt moc sluší!" říká mi, když si mě prohlíží. Všimla jsem si, že se podstatně delší dobu díval do mého výstřihu, ale to je součást mojí strategie. Však já mu to potom v aréně vrátím, nemusí se bát.

"Uf, to jsem ráda," oddechuji si a v hlavě mi už šrotuje plán. Mohla bych ho trochu potrápit. "Vůbec jsem nevěděla co si obléct! Skoro celé ráno jsem po patře pobíhala v ručníku a hledala, co na sebe!" Říkám mu a on se na to jen šibalsky usmívá. Asi jsem ho tak nějak rozhodila, protože se nějakou dobu jenom usmívá a nevšímá si Savannah, která se za ním objevuje.

"Sakra Alexi, ty na to jdeš ale rychle! Vždycky jsi byl prvotřídní balič, ale sbalit takovou kočku za takovou chvilku, to je fakt síla!" Směje se. Okamžitě namítám, že spolu nic nemáme, že si jen povídáme, ale ona mě zastavuje mávnutím ruky.

"Hej, klídek. Však já vás nebudu otravovat dlouho. Jenom jsem přišla tady panu Casanovovi oznámit," řekne, na chvilku ztichne a významně se podívá na Alexe. "Prišla jsem ti oznámit, že ten týpek že čtyřky, Travis nebo jak se jmenuje, s náma logicky bude, ale že před obědem by chtěl chvilku trénovat sám. Po obědě se přidá. Prej," dodá a pokrčí rameny. "Já vás ale otravovat rozhodně budu. Mě se jen tak nezbavíte. A jen tak mimochodem... Ty jsi Cashmere, že?" Zeptá se mě. Zná mé jméno. To je fajn.

"Cajk. Můžu ti říkat Cash? Nebo Cas? Je to kratší," mrkne na mě. Je to vážně super holka, je škoda, že se setkáváme za takových podmínek, jinak bysme se určitě spřátelily.

"A teď ticho, ten chlapík uprostřed začíná svůj nudnej proslov!" umlčím ji a doufám, že to neznělo nepřátelsky. To by mi tak scházelo, dělat si nepřátele.

Místo odpovědi se na mě přátelsky zašklebí, tak přátelsky, až mě z toho píchne u srdce při představě, že ji budu možná zrovna já muset zabít.

Všichni se otáčíte směrem k chlapíkovi uprostřed. Začíná nám něco povídat. Vůbec se na to nesoustředím, dívám se někam nad jeho hlavu a sleduji tvůrce her. Je mnohem zajímavější sledovat, jak podruhé snídají. Někteří se cpou, jiní si jen tak uždibují a další je jen sledují.

Celou dobu, co nám povídají pokyny, sleduji tvůrce a snažím se jim odezírat že rtů nebo se aspoň dohadovat, co říkají. Takhle mi celá ta řeč utekla a za chvilku mě už Savannah tahá za rukáv, abych se probrala.

"A co ten tvůj fešák?" zeptá se mě se smíchem. Určitě myslí Glara a určitě to nemyslí vážně, protože nazvat Glara fešákem může jen slepá nebo nepříčetná osoba.

"Glare? Doufám, že ten se k nám nepřipojí. V patře to vypadalo, že bude blinkat," odpovídám jí a v duchu si počítám jedna nula pro mě. Jako bych to nějak přivolala, Glare je najednou kousek za mnou. "A hele. My o vlku a vlk za dveřmi."

"Ty děti ani neví, jak se nůž drží," utrousí Savannah po chvilce sledování splátců u stanoviště vrhání nožů. Ušklíbne se a odvrátí se od nich. "Kdo jim půjde jako první ukázat, jak se to dělá?"

Nikdo si tím nejspíš není příliš jistý. Kromě mě. Vrhání nožů je moje nejsilnější stránka. Jsem v tom přinejmenším výborná. Asi jim to všem ukážu. To ale bude znamenat, že jako první ukážu, co mi jde nejlíp, jakou zbraň ovládám. Ale ono se to snad srovná, každý se bude předvádět.

"Zkusím to," řeknu jen tak mimochodem a aniž bych čekala na reakce, jdu přímo k instruktorovi, který tuhle disciplínu hlídá.

"Ty žádný návod nepotřebuješ, že?" ptá se mě a celou dobu se na mě zářivě usmívá. Je mi jasné, že poznal, že jsem z jedničky. Při pohledu na mě to prý ani nejde nepoznat.

"Ne, to vážně ne. Nejsem začátečník," odpovídám mu a on mi podává několik nožů.

"To jsem rád. Vidíš támhle ty figuríny vzadu? Zkus jim zasadit nějakou smrtelnou ránu, ale ne u všech stejnou." Myslí si snad, že to nedokážu? Myslí si, že když mi dá úkol, kde budu muset i přemýšlet, že mě zažene do slepé uličky? To se plete.

Když si od něj beru první nůž, dívám se mu do očí. Ta barva! Nádherná hnědá, přirovnala bych ji barvě horké čokolády v hrnečku. Je těžké odrhnout se od těch očí, ale nakonec to musím udělat.

Dívám se na nůž v mé ruce. Zhluboka si oddechuji a pak rychle, bez varování, otáčím hlavu k figurínám, švihám rukou a vrhám nůž na jednu ze vzdálenějších figurín. Tohle bylo dost riskantní. Pokud jsem minula, nikdo mě nebude brát vážně a budou ze mě mít jen legraci.

Pořádně zaostřuji zrak a hledám místo, které nůž zasáhl. Nestačím se divit - můj nůž je zaražen v "srdci" figuríny. Skvělé.

"Výborně! Opravdu krásná trefa! A jen tak mimochodem... Ty jsi Glossova sestra Cashmere, viď?" usmívá se na mě ten instruktor. Má světlou pleť a uhlově černé vlasy. Nemůžu přijít na to, z jakého kraje nejspíš je. Nebo je odsud z Kapitolu? Jeho pochvala mě ale těší.

"Jistě. Jsem Cashmere," odpovídám mu a mile se usmívám. Podává mi nože a já je pokaždé jinak házím na terče a figuríny. Docela mě to baví. Když hážu současně dva nože a trefuji s nimi "oči" figuríny, směje se a posílá mě už pryč, ať si to prý zkusí i ostatní.

Děkuji mu a vracím se zpátky ke skupince. Všichni na mě obdivně a uznale kývají. Vypadá to, že jsem na ně udělala dojem.

"Cash! Jsi skvělá! Celou dobu jsem tě sledovala s otevřenou pusou!" Vvyhrkne Savannah a usmívá se na mě. "A co ten instruktor? Nějak hezky se na tebe usmíval. Je od nás z kraje a... Že vy spolu něco máte!" Šťouchá do mě. Tak ze dvojky je! Musím se na něho poptat Priscilly, ta ho určitě zná. Nebo Lurie.