Odkaz osudu

Přes čáru

Jeff se rychlými kroky prodíral skrz dav lidí kolem východní strážní věže. Nechápal, co se tady děje. Slunce již zapadalo. Všichni přece měli být dávno na kopci za vsí, kde se konala slavnost. Proč se všichni tlačili zde? Většina z přítomných již byla vystrojena ve svátečních šatech. Jeff se protáhl kolem velkého širokého vozu, na nějž se právě pokoušela vyšplhat mladá plavovlasá dívka v červených šatech. Mladý Stopař jí nevěnoval sebemenší pozornost. Jeho trpělivost velmi rychle docházela. Nekompromisně odstrčil stranou jakési malé dítě a zamířil k jednomu z vojáků, držícímu přítomné v patřičné vzdálenosti. Jeff neznal jeho jméno. Jediné, co o něm dokázal s jistotou říct bylo, že patřil k oddílu válečníků, ale nebyl členem jejich Desítky. ,,Co se tam stalo?" upřel na vojáka chladný pohled. 

,,Mám rozkazy. Nesmím nikomu říct a nikoho pustit k velitelům." z jeho hlasu zněla hrdost. Přestože mu bylo již přes čtyřicet, zdálo se, že toto byl první pořádnější rozkaz, který kdy dostal. ,,Co tady ještě chceš? Nemám čas bavit se s vojákama jako seš ty." 

Jeho slova vyvolala na Jeffově tváři pobavený úsměv. ,,Jak dlouho jsi v Damianově oddílu?"

,,To není tvoje starost. A měl by ses naučit, jak se mluví s někým, kdo je nad tebou." Voják se ho pokusil odstrčit stranou, Jeff však jen pevně popadl jeho zápěstí a zkroutil jej do velmi nepříjemné pozice.  

,,Já? Ty by ses to měl rychle naučit." Jeff s chladným výrazem vzteku pozoroval vojákovu tvář zkřivenou bolestí. ,,A také bys měl vědět, kdo jsou členové oddílových Desítek." zabodl do muže klidný pohled, pustil jeho ruku a mírně povytáhl rukáv zakrývající jeho levé předloktí s vypálenou značkou. ,,Teď mi řekni, co se tam stalo, nebo ti slibuju, že se tvůj velitel dozví, jak hovoříš s muži ze stopařské Desítky." Věděl, že staršího muže dostal do kouta. 

Do vojáka, jakoby uhodil  blesk. Na jeho tváři se objevil nechápavý výraz. ,,Cože? Já, nevěděl jsem..." Zarazil se. Pravděpodobně nevěděl co říct, co udělat. Raději jenom ustoupil kousek stranou a nechal Jeffa projít. Těsně před stopařovým odchodem ještě tiše oznámil: ,,Lovci našli v lese mrtvolu. Nějaká malá holka." Víc toho neřekl, a tak se Jeff jenom zhluboka nadechl ledového vzduchu a vykročil směrem ke skupině před sebou. Nebyl si jistý, zda chce stále vědět, co se přihodilo, teď už ale nebylo cesty zpět.

Pětice mužů před ním pro něj byla známá. Velitel bojového oddílu Damien se svým obvyklým krutým výrazem ve tváři. Ani za deset let v Desítce si na něj Jeff nikdy docela nezvykl. Všichni si o něm šeptali, jako o nejkrutějším muži v Kharmorru. Další dva muži byli z Damianovy Desítky. Jeff je osobně příliš neznal. Bert byl jeden z těch, které denně míjel, avšak nikdy se s nimi nedal do řeči a Rafael teprve před několika dny složil svoji přísahu a stal se jedním z nich.

Čtvrtý muž byl Robin. Velitel stopařů. Jeff jej velmi dobře znal již od svých patnácti let, kdy dostal možnost vstoupit do výcviku. Robin se ho tehdy ujal a udělal z něj muže, kterým je dnes. Jeff v jeho přítomnosti mírně pokývl hlavou na pozdrav a pohlédl na posledního muže. Rick byl jeden z jeho nejbližších přátel. Jeho kaštanové vlasy byly stažené dozadu, stejně jako kdy jindy, v jeho obvykle bezstarostné tváři se ale zračil smutek a vztek. Právě Rick držel v náručí drobné dívčí tělo oděné v krví nasáklých šatech. Její kůže byla bledá a chladná a její oči doširoka otevřené. Jeff na okamžik přestal dýchat. Jeho srdce se sevřelo, když pohlédl na dva dlouhé blonďaté copy a na zděšenou tvář sotva dvanáctileté dívky.

,,Co se stalo?" vydechl téměř nepřítomně. Jak se to mohlo stát? Nechápavě hleděl na mrtvé tělo. 

,,Našli jsme ji, když jsme byli na stopě srnce." začal Rick tichým hlasem. V přítomnosti velitelů byl vždy trochu nesvůj. ,,Když se nám ztratil, zahlídli jsme cosi v tom houští. Víš co mám na mysli. Na půl cesty od Černého jezera, ty neprostupný křoviska. Ležela tam s nohou zaklíněnou hluboko mezi kořeny. Už byla mrtvá, když jsme ji našli." Sklopil pohled k zemi.

Jeffovi se z toho všeho zvedl žaludek. Kdo by udělal něco takového dvanáctileté holce?. ,,Proč by to kdokoliv dělal?" vyslovil svoji myšlenku dřív, než si uvědomil, co vlastně říká. Nervózně se rozhlédl kolem sebe. 

,,Podle toho, co jsem slyšel," vložil se do toho Damian, ,,neodešla ze vsi sama. Ti kteří ji ráno viděli, tvrdí, že byla ještě s někým dalším. Mělo jít o Roiovu nevlastní dceru. Je to sestra jednoho z mužů z mé Desítky." pohlédl tázavě na Robina. Jeho tvář byla nehybná jako kámen. 'Copak ani tohle s ním nehne?' Jeff nechápavě sledoval Damianovu tvář. Hledal sebemenší náznak lítosti, nebo něčeho podobného. Nic. Jen chladná bezcitná tvář. 

Damianův hlas zůstával chladný a naprosto nezaujatý. Jeffa ten jeho ledový klid doháněl k šílenství. ,,Něco se přece musí dělat! Někdo, nebo něco se skrývá v lesích a naši lidé mizí." Věděl že nemá právo takto hovořit v přítomnosti velitelů,  v této chvíli mu to ale bylo jedno. 

,,Jeffe, uklidni se." Robin mu položil ruku na rameno. ,,není dobré střílet naslepo." Otočil se k Damianovi a pokračoval: ,,Má pravdu Damiene. Musíme něco dělat. Ricku, vezmi tu malou do domu její rodiny. Bert a Rafael půjdou s tebou. Pokusíte se jejím rodičům nějak šetrně vysvětlit, co se stalo.  Jeff mezitím najde velitele stráže. Musíme se dohodnout na posílení a častějším střídání hlídek na věžích. Ještě dnes pošlu většinu svých mužů, včetně Desítky do lesů, aby se pokusili najít cokoliv, co by nás dovedlo k tábořišti těch, kteří to udělali. Tělo není příliš staré, nemohou být daleko." Damian jenom nepatrně přikývl a vyrazil směrem k vysoké hoře na druhém konci vesnice. 

Po Rickově odchodu se i dav lidí začal pomalu rozcházet. V Jeffově hlavě ještě dlouho poté dozníval ženský pláč a mužské volání po pomstě. Zavřel oči a rychle zatřásl hlavou, aby nepříjemné zvuky zahnal do pozadí. Během chvíle vyrazil ke stejné hoře, jako předtím Damian. Právě v hoře se nejčastěji zdržoval Derik, velitel obranného oddílu. Derik byl nepříliš velký muž s řídkými hnědými vlasy, které mu obvykle neudržovaně spadaly na ramena. Jeff ho nikdy neměl příliš v lásce. Derik byl muž, který ze všeho nejraději mluvil. Potíž byla v tom, že jeho činy se ani v nejmenším nerovnaly jeho slovům. 'Jak se někdo jako on vůbec mohl dostat k velení?' Jeff to nechápal. Přesto mu ale nepříslušelo rozhodovat o tom, kdo kam patří. Raději schoval ruce do kapes a přidal do kroku.