Odkaz osudu

Rychlejší než on.

„Vpravo."

Jeffův hlas se rozléhal arénou a byl provázen zasvištěním meče z pravé strany. Tara jedním rychlým pohybem zbraň zastavila a strhla do strany. Pohybovala se jistě a lehce, přestože od svítání nedostala ani chvíli k popadnutí dechu.

„Vlevo." Stopařův meč rychle změnil směr a tentokrát útočil z druhé strany. Tara o krok couvla a když ji jeho zbraň minula, sama zaútočila z pravé strany. Dva krátké meče se prudce setkaly a kovový polibek byl následován hlasitým zařinčením. Tara pevně zatnula zuby, když její levou rukou projela tupá bolest zapříčiněná prudkým nárazem.

„Nahoře." Řekl Jeff a za okamžik už se zbraně znovu setkaly, tentokrát přímo nad její hlavou. Na jeho tváři hrál slabý úsměv a očima sledoval každý její pohyb. Tara vyrazila o krok kupředu a tím si vydobyla zpět ztracený kus místa. Ještě o krok přistoupila a pevně se zapřela nohama do země. Rychle zaútočila, tentokrát pro změnu z levé strany. V tuto chvíli byl Stopař tím, kdo byl nucen o krok ustoupit.

„Vlevo" křikl zase stopař. Zaútočil prudce a hned poté nasměroval svoji zbraň doprava, čímž donutil Taru ustoupit hned o dva kroky. „Pozor na krytí." Poznamenal a pobaveně ji sledoval. Bylo patrné, že se výborně baví. Pak vyrazil, aby zaútočil opět na pravé straně. Tara se na poslední chvíli stihla přikrčit. Na okamžik zůstala u země a snažila se popadnout dech. Poslední dva dny byla se Stopařem a Frikchem od rána do setmění. Damien musel odjet s několika dalšími vojáky kamsi na sever a od ní se očekávalo, že se zavře v cele a poslušně tam počká. Pochopitelně jí velitel neřekl nic víc, než že se vrátí za dva dny a že nic z toho není její starost. Ne, že by ji to nějak zatěžovalo. Byla ráda, že se nemusí dva dny ani přiblížit k malé aréně a jeho krutému pohledu.

„Pozor na hlavu." Ještě v podřepu zaslechla Jeffa, který se rozhodl, že odpočinek během souboje jí nedopřeje. Rychle se ohlédla, aby spatřila letící zbraň. Se zaťatými zuby se přitiskla břichem k zemi a jen tak tak se vyhnula silné ráně. Když kolem ní meč prosvištěl v bezpečné vzdálenosti, rychle se převalila, aby se dostala ze Stopařova dosahu. Postavila se akorát ve chvíli, aby stihla odrazit další Jeffovu ránu. Sama potom zaútočila na Jeffův pravý bok s tou největší silou, které byla schopná. Ruce už dávno necítila, ale i tak se přinutila, sebrat všechnu svoji dosavadní sílu.

Stopař ránu bez potíží odrazil a věnoval jí pobavený úšklebek. „Sílou nikam nedojdeš." Vyslal další rychlou ránu a donutil Taru opět o kousek ustoupit. „Damien je silný a rychlý." Odrazil další ránu. „V síle se mu nemáš šanci vyrovnat. Na to rovnou zapomeň." Křikl pobaveně, zatímco se jejich zbraně opět setkaly. „Musíš se spolehnout na to, že budeš rychlejší než on." Prudce vyrazil a Tara jen tak tak zvládla silnou ránu mířenou pod koleno odrazit. Zadýchaně se zastavila a čekala na jeho další pohyb.

Nemusela čekat dlouho. Prakticky ještě dřív, než se stihla nadechnout, už slyšela, jak kolem ní zkusmo prosvištěl jeho meč. „Nahoře." Křikl a Tara instinktivně zvedla ruce nad hlavu. Když ale ucítila, jak meč slabě narazil do jejích žeber, okamžitě ztuhla. Svěsila ruce a pohlédla na zbraň, která se z části zarývala do její volné košile. „Taky bys neměla věřit všemu, co ti kdo řekne." Pousmál se Stopař a sám svěsil ruku s mečem.

„Ale čemu pak mám věřit?" nasadila nechápavý výraz a měřila si ho pohledem. Viděla, jak se snaží skrýt pobavený úšklebek a mírně se tomu zamračila. Byla ráda, že Stopař není chladný jako Damien, přesto jí ale čas od času začínal lézt na nervy.

„Neměla bys věřit ničemu." Poznamenal, na první pohled bylo znát, že se výborně baví. „Ale měla by ses pořádně dívat." Ukázal prstem na svoje oči a zasmál se. Taře to ale tak vtipné nepřipadalo. Ať tady byla jakkoliv dlouho, stále nebyla schopná pochopit jeho humor.