Tenhle pohled jsem neměla ráda. Vždy, když se tak díval, tak něco rozmlátil nebo to někdo pořádně schytal. Myslím, že jestli Louis ještě promluví, bude ho to pořádně bolet. „Uklidni se. Nenechej se vyprovokovat. Brzy se dozvíš pravdu o své milované sestře," řekla jsem si v hlavě a při tom měla pořádně semknuté oči k sobě. Soustředila jsem se, jak nejvíc jsem mohla a zabralo to. Luke zakýval hlavou do stran a nehorázně se zamračil.
„Jestli okamžitě, Tomlinsone, nezavřeš tu tvoji hubu, tak se opravdu naštvu. Pokud vím, my dva jsme kámoši, tak přestaň urážet mou sestru. Možná, že utekla kvůli mně nebo už ji ten svět prostě přestal bavit, stejně jako mě. Neseznámil jsem ji s tebou z jednoho prostého důvodu. Ublížil by si jí. A lidé kolem ní už ji ubližovali více než dost, včetně mého samotného. Nepotřebovala by dalšího takového člověka na krku."
„Netuším, na co si tady hraješ, ale jak si přeješ. Budu potichoučku nebo můj kamarádíček vybouchne," pronesl provokativně, dal si ruce za hlavu a mrkl. To už Luke nevydržel a prudce se postavil ze židle. „My dva jsme skončili." Ukázal na něho prstem a poté beze slova odešel. Všichni se podívali na Louise a následně se zvedli a vyšli z boxu také.
„Tohle sis mohl odpustit. Ani nevíš, jak ho to musí bolet, když se mu ztratila jeho sestra. Jde vidět, že si o nikoho nikdy nepřišel. Jako jeho nejlepší přítel bys ho měl podporovat, ale ty si z něho děláš ještě legraci," řekla ta drobná blondýnka jménem Dove, následně chytila Harryho za ruku a odešla s ním i ostatními pryč.
Lokty se opřel o stůl a podepíral se. Na tváři se mu vyrojil nečitelný výraz a díval se před sebe. Posadila jsem se vedle něho a udělala stejné gesto. Seděli jsme vedle sebe a čekali, co se bude dít. Netuším, na co čekal nebo o čem přemýšlel, ale to, co řekl Lukovi, to od něho opravdu nebylo hezké. Ten hoch se neuměl vůbec ovládat.
Pořád kouká na jedno místo. To jako sleduje pavouka na zdi? Mávala jsem mu před obličejem, ale on mě neviděl, takže to bylo zbytečné. Ruku jsem zatnula v pěst a pořádně třískla do stolu, který se otřásl, a všichni se podívali našim směrem. Zareagoval tak, že se prudce postavil a rozhlížel se kolem sebe. Já vylezla a smála se. Jeho vyděšený výraz stál za vše. Myslím, že dělat mu nepříjemnosti bude největší zábava, jakou můžu sama sobě dopřát.
„Pane, měl byste odejít. Lidé se sem chodí najíst, a ne se dívat na někoho, kdo si tu vylívá zlost pěstmi do našeho stolu," řekla mu naštvaným tónem postarší žena, která měla tmavé vlasy sepnuté v drdolu, a její pohled byl tak přísný, že i já jsem o krok ustoupila. „Abyste se nezbláznila," odpověděl drze, obešel ji a namířil si to k východu.
Dovedl být tak chladný dokonce i na svého kamaráda. Samota ho za jeho chování postihne nečekaně brzo a já budu jediná jeho společnost, kterou ale on neuvidí ani neuslyší. Následovala jsem ho a rozhodla se, že když mám hlídat jednoho nevychovaného člověka, tak se aspoň na tom pořádně zabavím, a když chce být nepříjemný na mou rodinu, tak budu nepříjemná já na něho.
Kam může mít namířeno? Procházel kolem lidí, kteří se mu vyhýbali, protože se ho báli. Vrazil do jedné ženy, které upadla kabelka, a její obsah se vysypal na zem. Místo, aby se zastavil a pomohl jí, tak jenom něco zabručel a šel dále. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a následovala ho.
Došel k malému domu, který stál na konci města. Nebyl ani moc veliký, ale ani malý. Otevřel branku a zalezl si do něho. Doslova mi zavřel dveře před nosem, ale já se potřebovala dostat dovnitř. Pořádně jsem se nadechla a prošla skrz. Byl to divný pocit. Jako by vás ovanul vítr a vy jste se ocitli v jiném světě. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe.
Všude byl nehorázný nepořádek. Vsadím se, že tady bydlí sám, ale kde jsou jeho rodiče? To jako bydlí sám? Sotva najdu odpovědi na mé předešlé otázky, naskytnou se nové. Slyšela jsem rachot z druhého patra. Zvědavě jsem vyšla schody a zamířila do dveří, ze kterých se to ozývalo. Ocitla jsem se v pokoji, kde bylo zavřené okno a nehorázný dým. Zašermovala jsem rukama před sebou, abych vůbec viděla aspoň metr před sebe.
Louis ležel na posteli a kouřil jednu cigaretu. Tak, nabízí se pár možností. Jedna z mála je, že jeho rodiče s ním nebydlí, protože nestrpí jeho chování. Další je, že asi jsou jeho rodiče natolik divní, že mu tohle trpí, ale momentálně nejsou doma anebo bydlí sám a s rodiči se nestýká. Možností se nabízí opravdu spousta.
Pomalu ji dokouřil a zahodil do útrob pokoje. Zamračila jsem se a přistoupila k posteli. Jenom doufám, že to není narkoman nebo někdo, kdo pašuje drogy. To už bych opravdu nesnesla. Chránit, chránit a chránit. Až tohle skončí, chci svůj vytoužený klid.
Louis se zvedl, aby si dosáhl na ovladač a zapnul si televizi. Já se posadila na postel a koukala na televizi s ním. Po nudném zírání na pořad, který by uspal i člověka, co má energie na rozdávání, konečně usnul. Opatrně jsem vstala a šla pryč z jeho pokoje. Sešla jsem schody a postavila se doprostřed obývacího pokoje, který obsahoval jeden gauč a stolek. Ten kluk žije opravdu v bídě.
„Našla si ho." Prudce jsem sebou škubla a stála tváří v tvář ženě, která mi udělila tenhle úkol. „Nebylo to těžké." Pokrčila jsem rameny a jemně se usmála. „To byl teprve začátek. Nesuď ho hned za to, jak se chová. Taky to neměl v životě jednoduché." „Nikdo to nemá v životě jednoduché," zvážněla jsem a dala si ruce v bok. „Měla by si něco vědět. Nebyla si vybrána jenom tak. Jsi výjimečná a nejsi jako ostatní duchové. Dokážeš se dostat do mysli svého bratra a dávat mu rady, aby nedělal hrozné chyby, které se nedají jen tak napravit. Ani nevíš, jakou moc ovládáš. Snaž se svůj úkol splnit a chránit ho, jak to bude jenom možné." Poslouchala jsem ji a tvářila se vážně.
Tentokrát jsem si ruce zkřížila na prsou a zachovala původní postoj. „Nechápu, proč zrovna on. Nemůžu ho ochraňovat donekonečna," pronesla jsem tvrdě a nepříjemně se zavrtěla. „Něco tím získáš a něco ztratíš. Dej do toho všechen své úsilí. On není ten zlý. On se jenom snaží skrýt svou pravou tvář za tou drsností, kterou má na povrchu a kterou ostatní vidí. Oni neví, že jeho rodiče ho opustili, protože otec podváděl jeho matku, kterou poté opustil a založil si novou rodinu. Z jeho matky se stala silná alkoholička a teď je v léčebně a snaží se být lepší kvůli němu. Snaží se vše napravit, ale on je na tom zle. Tím, že je na ostatní protivný si pořád připomíná to, že je lepší než ostatní. Snaží se na ně navyšovat, aby se cítil lépe a netížil ho pocit, že je na světě vlastně sám," řekla stručně a mé ruce povadly k mému tělu.
Zdartéé Kaňouři! :D Tady je nová část. :DD (y) Doufám, že se tady objeví nějaké VOTE :DDD (Y) :DDD Vím, zatím je to nic moc, ale tak už mám pár dalších částí napsaných dopředu, takže záleží jak moc mě potěšíte. :) Nebudu tady dávat nějakou dlouhou poznámku, protože vím, že se to nechce nikomu číst a ani nevím, co říct, tak jenom dodám UŽIJTE SI ČÁST! ♥
ČTEŠ
Despair (Korekce)
Fantasy*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
