Ještě než začnete číst, tak bych vás chtěla poprosit, ať za mě hlasujete v 1D: Watty Awards. :) Za kategorii Best Louis a Paranormal/supernatural. :) A za kamarádku prosím v Somebody za Best Niall. Link vám hodím do komentáře. :) Takže děkuju předem moc. :)
„Robert se ptá, kdy prý půjdeme odsud pryč." Ležela jsem na břiše a hlavu jsem měla zabořenou v polštáři. Když jsem zaslechla Louisův hlas, zvedla jsem se a otočila se na záda.
„Já nevím. Je toho na mě hodně a popravdě, já odsud nechci. Vím, že jednou zmizím, ale do té doby si chci hrát s lidmi. Dělat si z nich legraci, možná je i děsit, protože oni si to zaslouží. Ale nejde jenom tady o to, myslím, že máš právo na normální život, a ne někde zachraňovat Společenství, kde jsou naprosto cizí lidé a povězme si narovinu, že ne tak úplně normální," zasyčela jsem a ruce zatnula v pěst.
„Legraci z lidí si umíš dělat skvělou, hlavně ze mě, ale pamatuješ? Já už nejsem člověk a normální život jsem snad ani nikdy nevedl. Mám moc, takže ti to jednou všechno vrátím, Bo," zahučel a lehl si nade mě. „Běž pryč," zamrmlala jsem na něho a snažila se ho od sebe odstrčit.„Líbí se ti to," pronesl.
„Ty nemůžeš vědět, co mně se líbí." „Nech mě přemýšlet. Už to mám, lásko, líbím se ti já," zavrněl. „Nejsem žádná tvoje láska, ani miláček, ani brouček a všechny ty laškovné řeči si nech pro Cleu," zavrčela jsem.
„Zase nějaká drzá, to mám rád." Naklonil se více ke mně a kousl mě do ušního lalůčku. Rychle jsem ho odstrčila, abych se nepustila do něčeho, čeho bych později mohla litovat. Slezla jsem z postele a utekla do rohu pokoje. Louis se na mě nechápavě podíval, ale hned poté se na mě usmál a začal se přibližovat ke mně
Nalepila jsem se na stěnu a hodila po něm vražedný pohled. „Nedělej to," zavrčela jsem a on se zapřel rukama o zeď. „Proč? Bojíš se snad?" optal se. „Čeho? Tebe? Ne, to ne. Vidím, že tahle televize ještě funguje," poznamenala jsem s úšklebkem na tváři. „Na tu televizi zapomeň," zasyčel a svou tvář přiblížil více k té mé. „A ty pro změnu nezapomínej na Cleu," sykla jsem.
„Zlato, tobě to asi nedošlo. Už minule jsem ti říkal, že s ní jsem jenom proto, abych uspokojil tebe a ty si byla ráda, že s ní jsem," řekl a pořád se tak mile usmíval, až jsem se z toho otřásla.
„Jsi podlý. Nemusel si s ní být a už vůbec ne, když k ní nic necítíš. Ona tě miluje, ale ty ji ne. Obdarováváš ji polibky, které pro tebe nic neznamenají, ale pro ni znamenají tlukot srdce, husí kůži na těle a neskutečně mnoho motýlů v břiše. Když ji opustíš, raníš ji. Bude ji to bolet a ona tě bude nenávidět. Na to si asi nepomyslel, co? Jde vidět, jak nezkušený jsi," odsekla jsem. Nesnášela jsem tu holku, ale tohle jsem jí vážně nepřála.
„Řekla ta, která ještě nebyla zamilovaná," sykl. „Nebyla, ale stačilo mi, když jsem viděla všechny ty holky kolem sebe a nebyl to zrovna příjemný pohled dívat se na to, jak se trápí kvůli jednomu idiotovi, co jí ukradl srdce a vrátil ho s krvavými šrámy. Jako zrcadlo rozbité na střepy, jehož střepy jsou tak ostré a tupé jak láska. Neznamená, že když tě jednou zradila jedna holka, tak to musíš vracet všem. My holky sice potvory jsme, ale vy kluci nemáte co říkat. Nejlépe vám jde využít holku a pak ji sprostě odhodit.
Je až směšné to, jak své city předstíráte a opravdové se snažíte skrýt, abyste je nemusely dávat najevo, což mi přijde ubohé, ale já to nemůžu posoudit, protože každý si něčím prošel. Měl bys to utnout zavčas, protože čím déle to budeš protahovat, tím více tě bude milovat a lpět na tobě. Bude na tvé vůni, na tvých očích, na tobě závislá a věř mi, že když to budeš chtít skončit a uděláš to, budeš se cítit zle a proč? Protože ty takový jsi. Dokážeš holce ublížit, ale žere tě to, takže ti jenom radím, jednej, dokud můžeš, jelikož se může stát, že jakmile vstoupíme do Společenství, už se nebudeš moct vrátit a zklameš ji ještě více, než kdybys odešel jenom tak a nezastavil to včas.
ČTEŠ
Despair (Korekce)
Fantasía*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
