Třískla za sebou dveřmi a já uslyšel, jak cvakl zámek. Zamkla se tam a nás dva asi hodlala ignorovat, dokud aspoň jeden z nás nedostane rozum. Co se týče nás dvou, mě a Roberta, opravdu ho nemám rád. Je až neuvěřitelné, jak si ten chlap o sobě myslí a musí mě neustále něčím provokovat a dráždit. Pak samozřejmě vybouchnu a rozladí se frekvence na hádku a chudák Bo to musí neustále poslouchat. Musí nás mít taky dost, takže jsem ji docela chápal, a to byl důvod, proč jsem nešel vyrazit ty hloupé dveře.
Robert, on si sem napochoduje, namluví nám nesmyslné řeči a myslí si, že je něco víc. Pravdou však je, že v našem světě neznamená vůbec nic. A v tom jeho? Vsadím se, že ho nemá nikdo rád.
Začínal jsem mít pocit, že jsem ještě nikdy nikoho nenáviděl tolik, jako Roberta. Bral mi mou Bo, ubližoval jí a ničil nás oba dva. Jeho přítomnost nás rozladila na špatné strany a ani jeden jsme neměli na něho náladu, jeho problém však byl, že si to neuvědomoval. Je tak posedlý tím, aby nás dovedl do Společenství, že si ani neuvědomuje, jak v tomhle úkolu postupně selhává. Ani já, ani Bo mu nevěříme. A to je chyba, jeho chyba. Chová se tak zle, až mě ovíjí takový pocit, že se neudržím a pošlu ho nedobrovolně zpátky tam, odkud pochází.
Ano, je tady ta kniha, která dokazuje, že možná nějaká Temnota nebo Společenství existuje, ale kniha? Vážně? Čekal jsem něco lepšího. A má rodina? Pán Temnoty a moje matka nejvyšší žena Společenství. Zní to šíleně, já vím. Vždyť já jsem Louis a oni jsou oni. Pro mě cizí, zvláštní a nedosažitelní lidé.
Od mámy jsem se dozvěděl, že mě našli a vychovali. Takže kde je můj nepravý otec, o to se už nemusím zajímat. Můj pravý otec je evidentně mrtvý a byl vládcem Temnoty. Robert ho zabil, skvělé. Vážně ironicky skvělé.
Je mi sice jedno, co se s mým biologickým otcem stalo, ale moje matka. Co jsem se tak dozvěděl, odložila mě pryč, aby nepřišla o svůj pracovní post ve Společenství, nemusela se stát člověkem a starat se o mě. Opravdu, zasloužila by si titul matka roku.
A co teprve, když jsem se dozvěděl, že mám dvojí krev a jsem potomek. Další z mála věcí, které jsem se snažil uvěřit, ale jak byste se cítili, kdybyste celý život žili ve lži, s rodinou, která nebyla ani vaše a nakonec, jako dokonalá třešnička na dortu zjistili, že máte jinou krev a jste rovnou ze dvou rodů navzájem?
Nechci do nějakého Společenství. Děsí mě představa, že bych měl odejít a čelit tak možná pravdě, která se mi dostává postupně do těla. Půjdu, jedině když půjde Bo. Bez ní to nejsem já, bez ní nejsem celek a sám bych to nezvládl. To ona mě drží, abych neudělal nějakou hloupost. Bez ní, nešlo by to. Ztratil bych se a opilý okolním světem se se zoufalstvím pomalu propadal ke dnu.
Bo měla pravdu. Úplně ve všem. Ona pro mě znamenala mnohem více, než Clea, i když se mi to připouštělo těžko, že by se mi mohl líbit někdo jako ona, ale stalo se. A já si to plně uvědomoval.
Musím to skončit s Cleou. Ranil bych její city a já to už udělal tolikrát, že jsem se najednou cítil provinile za to, do čeho jsem se vůbec pustil. Clea je úplně jiná, než Bo. Nechápu, jak jsem si mohl namlouvat, že by jí mohla být někdy podobná. Ty dvě se nemohly nikdy sobě rovnat.
Každá holka je v něčem jiná, a to je něco, co jsem si uvědomil, když trávím chvilky s Bo. Ona je svá, a to, jak je drzá, to je něco pro mě. Clea je tichá a nedává o sobě moc vědět. Potřebuje kluka, který se jí bude každý den věnovat. Toho já nejsem schopen, protože je tu dívka, která mi zamotala hlavu. Je tvrdohlavá, stojí si za svým názorem a její drzost mě dohání k šílenství. Bodie Lesterová. Nejvíc šílená bytost, která mě kdy okouzlila.
ČTEŠ
Despair (Korekce)
Fantasy*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
