„Jdeš se mnou nebo ne?" Dívala jsem se na Louise, který stál v mém pokoji. V jeho přítomnosti jsem byla neustále nazlobená a nesvá.
„Kolik je hodin?" Neodpověděla jsem na jeho otázku a nadhodila svou. „Jdu za Lukem. Máš dvě minuty. Čekám dole," neodpověděl pro změnu on mně.
Váhala jsem. To, co včera provedl, ano, zlobila jsem se na něho a nechtěla s ním dnes vůbec být, ale stala jsem se jeho ochráncem. City musely jít stranou.
Sešla jsem dolů, rozhlédla se po domě a došla za Louisem, který na mě čekal u dveří.
„Nemíníš se dnes se mnou bavit?" optala jsem se ho, když jsme zastavili před školou. Celou cestu jsme ani jeden neřekli slovo. „Ne," odsekl a posadil se na patník chodníku. Já jsem se opřela o jeho auto a ruce si založila na prsou. Rozhlížela jsem se kolem sebe a čekala, kdy konečně vyjde ze školy můj brácha.
Trvalo to dlouho a já se snažila nedívat na Louise. Už se v něm opravdu nevyznám a vzdávám to. Už se ani nesnažím ho pochopit.
„Kde jsi zase dnes byl?" zeptal se ho Luke, který mě vytrhl z přemýšlení. Zadívala jsem se na něho a pro sebe se usmála.
Vedle něho stál Niall a rozhlížel se kolem sebe, jako by někoho hledal. „Vykašlal jsem se na to a byl doma," odsekl Louis a převrátil očima. Stoupla jsem si vedle něho a jemně do něho bouchla. Otočil se na mě a prohlédl. „Pozdrav prosím Nialla," vyjekla jsem a usmála se. „Nebudu ho pozdravovat od někoho, kdo nedýchá, nežije a neustále mi hraje na nervy," sykl a já se zamračila.
„Je tady?" optal se Luke a já v jeho tváři zahlédla nadšení. „Ona je úplně všude," zavrčel Louis, otočil se a bez jediného slova se posadil do auta. Luke s Niallem se na sebe jenom podívali a posadili se do něho také. Luke se posadil na místo spolujezdce, já si sedla vedle Nialla dozadu a koukala ven z okna.
Venku se zatáhla obloha a já sledovala, jak se kapky snášejí pomalu na zem. O necelou chvíli se spustil pořádný déšť. Zavrtěla jsem se nepohodlně na sedačce. „Co jsem ti udělala?" zeptala jsem se Louise, protože už mi to nedalo. Jeho pohled spočinul ve zpětném zrcátku. Podívala jsem se na něj a naše oči se střetly. Neodpověděl a dál mě ignoroval.
„Tak co? Co jsem provedla? Nedokážeš se smířit s faktem, že máš v domě holku, na kterou bys ani sahat neměl? Pořád jenom provokuješ místo toho, aby ses trochu choval někdy jako člověk!" zakřičela jsem na celé auto a Louis sebou trhl. „Co to zase provádíš?" vyjel po něm Luke a Louis auto zpět srovnal. Ubral na plynu a zíral před sebe na cestu. Stěrače jezdily sem a tam a já je pozorovala.
Hltala jsem každou kapku a snažila se uklidnit.
„Nejde o to, co si provedla, jako spíše o to, že mě už tvá přítomnost unavuje a někdy opravdu děsí," zasyčel a já nadzvedla jedno obočí. „A ty si jako myslíš, že to někdy nemám stejně? Že mě pořád baví za tebou chodit a hlídat tě? Někdy si opravdu přeji, abych už zmizela. Jsi jak malé dítě, myslíš, že ti svět leží u nohou," odsekla jsem mu a v rukou drtila pás.
„Je to definitivní. Zbavím se tě. Je mi jedno, jak to udělám nebo kdy a kde, prostě zmizíš z mého život a přestaneš mi ho řídit. Možná mi neleží svět u nohou, ale pořád jsem živý, což se o tobě říci nedá, tak si dej laskavě pohov," odvětil Louis s ledovým klidem v hlase. Luke mlčel a Niall se díval zmateně kolem sebe.
„Víš co? Ono je možná dobře, že ti to ta holka provedla. Jestli si byl aspoň trochu takový předtím, jako jsi teď, byl si snadná kořist. Zasloužil sis to. Byl si snadná oběť, Louisi. Necháš si řídit život celkem snadno a ona ti ho ovládala. Nic si s tím neudělal, jenom si zebe udělal chudáka," odvětila jsem mu. Můj hlas jako by ani nebyl můj. Slova mi unikala z úst a nedalo se to zastavit.
Louis prudce dupl na brzdu, až to Luka a Nialla vystřelilo dopředu.
„Okamžitě vystup, hned!" zakřičel a já naštvaně otevřela dveře. Třískla jsem s nimi a už jenom sledovala, jak se auto ode mě vzdaluje.
Kapky deště mi dopadaly na tvář a celá jsem mokla. Necítila jsem nic, jenom to, jak stékají po mém těle a následně dopadají prudce na zem. Vlasy se mi lepily na tvář a já se otáčela kolem sebe. Stála jsem na chodníku v jedné ulici. Všude kolem byly domy a venku prudce pršelo.
Povzdychla jsem si, odhrnula si vlasy z tváře a dala se do kroku. Po tom, co mi řekl, mě určitě hledat nebude a já se k němu už vrátit nechci.
Vyšplhala jsem na vrchol útesu a stoupla si na okraj. Skála se nemohla bortit, jelikož je to, jako by ten kousek ovál vítr a nic jiného. Stromy se houpaly do rytmu silného větru a kapky dopadaly na zem.
Právě teď milióny lidí přicházelo o své vzpomínky. Hleděla jsem na rozbouřené moře přede mnou. Vlny do sebe narážely, jako by se snažily vyvolat ještě větší rivalitu mezi sebou. Na nebi pluly tmavé mraky, které se hádaly, který z nich je silnější. Přišlo mi to všechno jako přírodní válka, kdy se zemské jevy hádaly, který je nejlepší.
Louis byl jeden z přírodních jevů. Dokázal být klidná a lidé ho milovali, ale také bouřlivý, neústupná a za to ho lidé nenáviděli. Momentálně jsem si přála, aby mi už nikdy nešel na oči. Už jsem ho prostě měla dost.
Snažila jsem se dělat, že mě nebolí to, co řekl, ale uvnitř mě drásala jeho krutá slova. Nenáviděla jsem ho.
Ale zároveň mi chyběl, chyběl mi a já naštvaně kopla do kamene, který ležel přede mnou. Nesměl mi chybět, nemohl mi chybět. Jeho slova mě ranila, ublížila mi a mu to bylo všechno jedno. Byl to Louis a já ho nenáviděla.
Otočila jsem se zády k útesu a vydala se pryč od toho místa, pryč od vzpomínek, daleko od místa, kde to vše začalo.
Počasí se uklidňovalo a já právě stála v obchodě a vybírala, co si dám k jídlu. Nebylo mi moc do chuti, ale i tak jsem si něco vzala a odešla s tím pryč. Neexistovaly pravidla, nefungovaly zákony. Existovala jsem pouze já a mé blouznění.
Sedla jsem si na lavičku do parku, kde jsem otevřela bonbóny a jeden si strčila do pusy. Rozhlížela jsem se kolem sebe a netušila, co budu dělat. Takhle jsem si svůj úkol nepředstavovala.
Ale někdy prostě musíte skončit. Už nemáte sílu ani chuť pokračovat v něčem, co by vás mělo naplnit a k něčemu vám dopomoci. Já to vzdala, už podruhé a řeknu vám, spokojená jsem tedy moc nebyla. Ke spokojenosti jste museli prostě zatnout zuby a pokračovat, i přes ty překážky, které vám vytvořily.
Moc se omlouvám, že je krátká, ale po téhle kapitole následuje pohled Louise, který je také krátký. :) Už se těším, až vám se budu přidávat ty dlouhé pohledy Louise. :)
Věnování: GabcaBoruvkova :) Tady to máš. :) Sice krátká část, ale jinak děkuju za komentář. :)
LOVE YOU GUYS. :) :* ♥
ČTEŠ
Despair (Korekce)
Fantasy*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
