Despair (Korekce)

58. Část *Pohled Louise*

„Tak vrátíš se tam nebo ne?" křičel na mě James a já se na něho úpěnlivě díval. „Sakra já nevím, jasné? Mám tady povinnosti, a jak řekla sama Bodie, já tady patřím, ona ne," odsekl jsem mu naštvaně. Byl jsem protivný a nevrlý. Neměl jsem na nic náladu a to jenom proto, že jsem ji nechal odejít, už zase. Vždycky mi proklouzla mezi prsty, ale tentokrát jsem to vážně podělal.

To, co jsem jí řekl, tak to jsem doslova a do písmene dosral. Jak jsem tohle mohl vůbec říct holce, kterou miluju? Odehnal jsem ji od sebe a už to nemůžu jenom tak napravit. Zranil jsem ji, a proto jsem se rozhodl, že se na to prostě vykašlu a nechám ji na pokoji. Beze mě jí bude lépe, najde si někoho jiného. Je živá, patří mezi lidi a ne sem, já ano. Měla pravdu a já jsem jí to dal dostatečně najevo. Jsem idiot, ale jsem také někdo, kdo se nezaslouží někoho, jako je ona.

Uběhl týden, co zmizela a já se pomalu smířil s tím, že ona už se prostě nevrátí a já už se nechci ani podívat domů. Nesnesl bych pohled na ni, kdyby mě jenom spatřila. Zapomene na mě a já zapomenu na ni, možná, že to tak bude lepší. Tohle už je můj domov, mám tady povinnosti a ty hodlám plnit.

„Ty pitomče, jeden! Pořád si namlouváš to, jak je to pro vás lepší, ale není. Určitě se trápí, stejně jako ty a popravdě. To tvoje vladaření stojí za hovno. Vychází z tebe zlá energie, až je mi z toho někdy špatně, jak to jde cítit," pronesl James a já si odfrkl. Už od té doby, co odešla, mě nutí, abych šel za ní, jenomže já nemůžu, on to prostě nechápe.

„Řekl jsem, že zůstávám tady," sykl jsem už mírně podrážděně. „Jsi vážně idiot, když si nechal odejít holku, jako je ona. Bodie byla výjimečná a ty to víš. Kámen jí daroval další život a tys jí dal důvod na to, aby ho prožila, ale bez tebe. Bez ní si nikdo, Louisi. Ona je možná živá a člověk, ale sem se může kdykoliv vrátit, s tím se smiř a až se jednou ukáže a ty ji spatříš, pak teprve ukážeš to, jak si slabý," řekl James a bez dalšího slova odešel.

Možná, že měl pravdu, ale co jsem měl dělat? Vrátit se domů, nechat Jamese, ať to vezme za mě, když budu pryč a dolézt za Bodie, jako nějaký ubožák? Ne, musíme se naučit žít bez sebe. Tak to bude mnohem lepší. Vyšel jsem ze své pracovny, unavený a pěkně podrážděný od Jamese. Sešel jsem do prvního patra, kde byla kuchyně a schoval se do ní. Právě v tuhle dobu tam nikdo nebyl, protože všichni, co tady pracovali, měli přestávku. Popadl jsem koláče, které byly na stole, a jeden rychle snědl.

„Tyhle milovala i Bodie," řekl Haroldiens, který vešel do kuchyně. Toho pitomce jsem zaměstnal, abych měl čisté svědomí. Vážně jsem toho kluka neměl rád. Vyzařovalo z něho až moc dobré energie. „Co tady chceš?" zamumlal jsem s plnou pusou. „Pracuju tady. Spíš bych se měl zeptat já tebe. Jeden by neřekl, že tě zrovna potká tady," pronesl a zasmál se. Protočil jsem očima a zhnuseně se na něho podíval.

„Měl jsem hlad. A nezmiňuj laskavě Bodie." Nesnášel jsem, když o ní někdo mluvil a zrovna dneska jsem měl toho až dost od Jamese. Cítil jsem se šíleně unavený a vysílený z toho, jak jsem všude lítal a všechno vyřizoval. Marcoln se smířil s tím, že jsem převzal jeho místo a právě si užívá volna, které má. Vydal se za jeho bývalou manželkou. Aspoň o jednoho méně.

„Proč ne? Byla to moje kamarádka," pronesl. „Jo a moje to byla holka," vyplivnul jsem. „Máš pravdu, byla," řekl a už nebyl tak veselý, jako před chvíli. „Ještě jednou a vyhodím tě," pohrozil jsem mu a zamračil se na něho. „Víš, když tady byla ona, tak si byl takový veselý, lepší a hodnější, ale od té doby, co tady není, je to s tebou k nevydržení. Ta zlá energie z tebe přímo sálá," odvětil a já si hodil do pusy další koláč.