Celou dobu tu šlo jenom o to. Neměla jsem ho chránit před lidmi, co mu chtěli ublížit za to, co jim už provedl, nebo ještě provede, ale já ho musím chránit před jeho samotným. Chlad ho užírá zevnitř, jako smrtelný jed, který vás zničí, a vy podlehnete.
Jestli se Louis nenaučí znovu milovat, už nikdy nebude takový, jaký býval dříve. Bude ještě chladnější, bezcitnější a navždy zůstane sám a tomu já musím zabránit. Nemůže od sebe odstrkovat lidi a být na ně hnusný jenom za to, že on nenávidí vlastně sám sebe. Sám sebe za to, že podlehl člověku, kterému věřil, ale on ho zradil a tím ho natolik ranil, že se změnil. Ponese trvalé následky, jestli se brzo nezmění. Musím mu pomoct, i kdyby mě to mělo stát spousty úsilí.
Tenhle kluk si zaslouží lepší život a ví to všichni v jeho okolí. Jestli se takhle změnil jenom kvůli holce, která ho ranila, musela to být zlá situace. Neničil ho jenom chlad, ale také bolest, kterou mu způsobila ta dívka. Proto nechce milovat, cítil by znovu tu bolest. „Potřebuješ pomoc," zašeptala jsem a podívala se na Louise, který akorát vyšel z koupelny čistě oblečený.
Vlasy měl sčesané na bok a vypadal tak nějak jinak. Jemně jsem se pro sebe usmála a prohrábla si rukou vlasy. Jaké by to asi bylo, vidět ho, jak má rád ostatní kolem sebe a pořád se jenom směje? Jaký je to pocit být milována osobou, která působí tak drsně, ale i přes to všechno dokáže cítit tu lásku vůči vám? Nedivím se mu, že si dává pozor na své srdce.
Láska je ta bolest, která vás užírá. Láska je něco, co dělá mezi lidmi peklo a vy se pak trápíte a nevíte, jak se z toho dostat ven. Jakmile do toho jednou spadnete, není cesty ven a vy se topíte ve vlastních pocitech.
Byl to cit, kterému jsem se já vyhýbala a snažila si na to dávat pozor, ale většinou to přijde a vaše tělo ovane tahle euforie, které se už později do konce života nezbavíte. Já to nikdy nepoznala a už nikdy ani nepoznám, a to bylo něco, za co jsem byla vděčná. Dívat se na holky, které brečely kvůli klukovi, který je nechal pro hloupost, to nebyla láska. To byla pouze touha toho kluka si dokázat, že dokáže být zlý a má navíc. Louis byl někdo, kdo tu lásku cítil, ale jeho nenávist ho natolik pohltila, že i ten cit mu ustoupil z cesty a on si mohl být jistý, že už do toho nikdy nespadne.
Louis se posadil na postel a chytil se za hlavu. Zakroutila jsem hlavou a sešla dolů. Prohledala jsem skříňky, až jsem konečně našla to, co jsem potřebovala.
Popadla jsem první skleničku a nalila mu do ní čistou vodu. Vzala jsem prášek a položila mu to nachystané na stůl. Byla jsem jako jeho náhradní máma, co se stará o svého syna, co vyvádí jenom samé hlouposti.
Posadila jsem se na kuchyňskou linku a houpala nohama ve vzduchu. Po chvilce jsem zaslechla kroky na schodech. Stočila jsem pohled na Louise, který se netvářil, že je úplně v pořádku. Prošel kolem mě a na to se hned zastavil a otočil. Udělal krok zpět a zadíval se na prášek, který ležel kousek ode mě. Opatrně ho vzal, prohlédl si ho z každé strany, jako by na něm hledal chybu. Uchopil sklenici s vodou, prášek spolkl a následně to zapil.
„Nemáš tolik pít. Copak si myslíš, že tím zapomeneš na své trápení? To asi těžko, jenom ses chtěl uvolnit a zase to nese následky," řekla jsem mírně naštvaně a zadívala se na něho, protože sebou prudce škubl a díval se, jako by nad něčím přemýšlel.
„Už na mě mluví mé svědomí. Myslím, že už nejsem v pořádku," pronesl a já se zamračila. Svědomí? Jak na něho může mluvit svědomí? Jediný, kdo na něho mluví, jsem já. Zamrkala jsem a následně seskočila z linky. On mě slyší. Podvědomě mě slyší a myslí si, že na něho mluví svědomí. Inteligentní člověk se pozná už od pohledu.
I přes to, jak jsem věděla, jak na tom Louis je a já mu mám pomoci, jsem měla tendenci si z jeho osobnosti dělat srandu, protože člověk, jako on, se jenom tak nevidí. Byl tak originálně neoriginální, že mi u něho nedávalo smysl vůbec nic. Byl uzavřený do sebe a trpěl silnou samomluvou. Blouznil ze své touhy pomstít se za tu podlou mrchu všem holkám, co mu skončily v posteli.
Představa, jak si Louis užívá v posteli s jinou, byla otřesná, ale přes to tak reálná. Louis byl tak temný, že on sám by mohl zastupovat smrt, se kterou jsem se já dávno seznámila. Nebylo to nic příjemného, ale už je to za mnou. Každého to potká. Nikdo se tomu nikdy nevyhne, jedině, že by požil elixír života, ale to nezvládne namíchat ani zkušený chemik, který má léta praxe.
Snažila jsem se najít na Louisovi něco dobrého, ale bylo to, jako bych hledala blechu mezi slony. Téměř nemožné, stejně jako bylo nemožné poskládat Louise dohromady. Byla to skládačka, které jeden díl chyběl a u Louise ten díl byl srdce, které dalo přednost skále, místo aby se přidalo k ostatním dílům a tvořilo celek.
„Ty jsi myslíš, že to je svědomí? Svědomí ti asi těžko uklidí dům, nebo nachystá prášek na bolest hlavy. Měl bys někdy taky zapojit ten svůj mozek, teda pokud tam nějaký máš. Ale asi ne, podle toho, jak se chováš. Rozhoduje za tebe tvé srdce z kamene, a ne tvůj mozek, který už nepracuje ani na půl úvazku," řekla jsem naštvaně a opřela se o linku.
Dokázala jsem s ním komunikovat tak, aby mě slyšel, a to mi vyhovovalo. Mohla jsem mu říct, co si o něm myslím, aniž by mi něco mohl udělat, a to se mi zamlouvalo. „A co ty? Hraješ si na někoho, kdo ani nejsi. Nevím, co máš za lubem, ale radím ti, aby ses ukázal, nebo si tě podám," zakřičel na celý dům a rozhodil rukama. „Aby ses ukázala. Jsem ženské pohlaví," upozornila jsem a jemně se usmála. Povedlo se. Ono se to vážně povedlo. Mohla jsem s ním komunikovat. Už bylo na čase.
Takže tady máte novou část. :D Kdo chce věnování na další část, tak ať si napíše do komentáře. :)
LOVE YOU GUYS! :* <3
ČTEŠ
Despair (Korekce)
Fantasi*Příběh je v korekci.* Dva světy, které se sejdou. Ona nedýchala. Ona byla vyvolená. Ona značí význam. On ubližoval, On měl srdce, ale chladné jako led. On byl chráněn, i přesto, jaký byl. Kapky deště jsou vzpomínky lidstva téhož ste...
