Král moře a soli

〤1. Služebník a Pán | kapitola třetí

Teplo se nevytrácelo ani po okamžiku, kdy král Caesis odstoupil; byl stále v blízkosti Noea, pořád u něj byl, proto se zdroj teplo nevytrácel. Noelanova magie jej vítala s otevřenou náručí.

Neměl žádnou sílu, aby zvedl pohled. Ne; nemohl a nesměl.

Král Caesis by lhal, kdyby řekl, že si to neužíval. Jeho zálibou bylo a bude vždy pozorování zlatých rybiček v kouzelném rybníku. A co dělají ryby, když postřehnou, že je chce někdo ulovit? Vyplaší se, zatřpytí se těsně pod hladinou a uplavou pryč. Některé z nich však takové štěstí nemají a jsou lapeny do sítí, přičemž obyčejní lidé získají neskutečné bohatství.

Caesis nebyl ale obyčejným člověkem, který toužil po bohatství; byl králem, a právě ztracené zlato spatřil před sebou, z čehož měla jeho osobitá královská magie v podobě víl neskutečnou radost.

Lehce ostré rysy, plné růžové rty, oči zelené jako poklad plný smaragdů, vlasy hnědé protkané bílými prameny slunce. Ruce hubené, přesto plné mužné síly, ale prsty pevné a štíhlé stejně jako tělo. Musel zhubnout, zatímco duševně trpěl, jakmile zjistil, že se jeho otec, generál královských stráží, již nevrátí domů.

Osobně ho překvapilo, že Noe nepřistoupil blíž, jak řekl. Copak byl smířený se svou smrtí? Vypadal na to, neboť jeho síla byla slabá a třesoucí se s poslední špetkou naděje.

Král Caesis si olízl spodní ret a pohledem se soustředil na Noelanovo rameno, které král odměnil lehkým dotekem, přičemž Noelanovi vyrazil dech. I přesto se nepodíval na svého krále, jak drzé.

Caesis povytáhl koutek úst a oči mu získaly tmavší nádech čisté noci. Udělal krok a natáhl pravou ruku — na které se linulo tetování od dlaně po prsní sval — k ostře řezanému mladému obličeji s dvoubarevnými vlasy zlaté rybky.

Dotek byl na králův způsob příliš jemný, o čemž pochyboval, že se jako fyzický kontakt choval. Přesto mu srdce radilo, aby nikam nepospíchal a byl pomalý, neboť je možnost, že rybka se vyplaší a zmizí. Oči mu získaly laskavý pohled, čehož si však Noe nemohl všimnout.

Dotek na bradě Noelanovi rozšířil zornice, protože ho král donutil pozvednout hlavu, aby na něj pohlédl. Král povytáhl obočí, na tváři mu hrál tak malý úsměv, že to málem Noe nezaregistroval.

„Budeš můj služebný, zlatá rybko."

Noe vykulil oči, mihlo se v nich překvapení, až zatajil dech.

„A trest?" zašeptal nevěřícně, což Caesis pochopil. Noe si myslel, že bude potrestán za svou návštěvu Smrtelné větve.

Noe vypadal, že se styděl za svá slova, protože sklopil zrak. Byl zmatený a překvapený.

Král naklonil hlavu na stranu.

„Žádný trest nebude, rybičko," řekl Caesis a sledoval jeho reakce, zatímco mu stále lehce svíral ukazováčkem bradu.

Opět byl Noe ztracený. Proč zlatá rybka? Proč ryba z legend, která byla tak plachá a nedosažitelná, která byla kouzelná a mocná?

Noelanovi se zamotala hlava, nenacházel svůj hlas.

„Proč?" šeptl chraplavě, až téměř plačtivě. Byl hříšník, byl připraven na trest. Proč se má stát služebným?

Caesis měl na sobě kamennou masku, oči mu jiskřily silou a zřejmě i pobavením, kterou však jeho rty neukazovaly. Zavřel modré oči.

„Protože vše vím," pověděl král a Noe se zatvářil až zoufale, protože zato on nevěděl vůbec nic.

Co má znamenat to „vše"?