Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola čtyřicátá

Lid se shromáždil před palácem, aby svou přítomností dali vědět, že všechny oči budou pozorovat odjezd velké královny a Sirén, dokud je vlny moře nezachytí ho svých sítí. Takhle to působilo navenek, ale zevnějšku...

Každá srdce divoce tloukla právě pro tyto překrásné bytosti, s nimiž mohli zažít takové skvělé momenty, které zůstanou jen v pamětí jednotlivých.

Alshaka se zářivě usmívala na všechny Caesisovy obyvatele Korálového ostrova. Věnovala pozornost každé živé duši, z čehož srdce všech plesala při tak velkém královském pohledu.

Každý by si o Sirénách smyslel, že jsou zlé. Svým způsobem jsou. Rády vyvolávají hádky, kochají se v dramatech, loví lidské muže svým zpěvem na bouřlivém moři, ale když chtějí, jsou milé a takové, jak je Bůh moře stvořil.

Taková byla Alshaka.

Velká královna, v očích svého lidu mocná milující bytost, která byla možná kdysi válečnice s pozemskými bytostmi moře, než ji Odon pověděl, jaká nádherná bytost z ní je - která krásná žena by měla držet ve svých nevinných rukou meč a na svém skvostném těle zbroj?

Caesis si držel na tváři kámen, ale Noe věděl, jak divoce mu tlučelo srdce životem a láskou k této ženě.

Noelan držel elegantní postoj po boku jeho krále jako vzorná Levá ruka králova. Snažil se neusmívat přesně jako Caesis nebo Arcanus. Držel své emoce na uzdě, jediné, co mohl, bylo, si to přehrávat vše ve své mysli. Veškeré scény, vzpomínky a poznání. Názor o Sirénách se mu obrovsky změnil, nato, jaký měl zpočátku strach.

Ale poznal, že královna Alshaka je úžasná žena a královna, jejíž láska s Atlasovi nebyla tajemstvím. Všechny Sirény viděly chemii mezi její vůdkyní a jediným mužem v podvodním království.

Noe si poslechl o Bílém drakovi a Siréně.

Atlas nebyl hadem, ale drakem, kterého zraněného našla právě Alshaka. Díky její péči vzal drak svou lidštější podobu a zasloužil si místo vedle Alshakiného postavení - jako bojovník a ochrana královské krve. Od mnohých Sirén Noe slyšel, že Atlas chtěl s velkým vděkem odmítnout a odejít, ale Alshaka to nedovolila.

V duchu se Noe usmál a zíral na Atlase a Alshaku - ve mocný pár, stvořen z jisker osudu na hladině temných vod.

Královna Sirén se obrátila ke Caesisovi, hlavou složila poklonu a odhalila zář svých světle zelených očí. Caesis bez mrknutí zíral do těch jejích, pak také pokývl, vzal její ruku do své a na hřbet ji políbil.

Alshaka se uculila s dětskou tvářičkou, prsty si odhodila vlasy dozadu, a věnovala pohled Arcanusovi. Ten nevydržel dlouho, sklopil zrak a poklonil se.

S úsměvem se koukla na Noea. Ten byl tak okouzlen jejíma očima, že málem zapomněl, jak se dýchá. Na své postavení rázem zapomněl - po několika minutách, kdy mu snad královna posílala očním kontaktem vzkazy, se Noe vzpamatoval, zamrkal a poklonil se.

Jakmile se postavil, Alshaka k němu udělala krok, až chtěl Noe zběsile ustoupit, sledoval její blížící se tvář a s rukou na jeho čele mu vtiskla polibek jako tehdy Cae, když byl nemocný.

Jenže tohle byla jiný symbolika - první polibek na tvář totiž patřil jejímu vyvolenému.

Noe zrudl panikou, že to bylo až moc velké gesto, ale královna se ušklíbala a všichni lidé kolem také.

Naposledy věnovala Caesisovi mateřský pohled, než se otočila ke svému kočáru, jejíž dvířka držel poctivě Atlas se svým typickým chladným pohledem ochránce a sklopil hlavu, když stoupla na první schodek. Mezitím se daly Sirény do pohybu, do sestavy chránit svou královnu, dokud nedorazí domů.