Král moře a soli

4. Severní princezna | kapitola čtyřicátá šestá

Platilo, že na Korálovém ostrově pobude rodina Thosei dva dny. Ani o den méně či více. Za tu dobu má Caesis najít princezně vhodného manžela.

Noelanovi stále nechtěl říct, o koho by se mohlo jednat, i přestože to Cae moc dobře věděl na samém začátku.

Král pozvedl koutek úst a opřel si hlavu o dlaň, zatímco ležel na polštářích. Udělal se tak vyšším nad Noeem, který ležel pod ním a koukal na něj seshora. Noe byl rád za pohled, jak se Caesisovi ulevilo, jako by se před několika hodinami nestal pochodující smrtí.

Mohl za to právě Noe? 

Zrudl nad tím pomyšlením.

Caesis se tváří přiblížil k té jeho a prsty mu promasíroval spánek, aby zdůraznil svá následující slova. „Čtu tě, rybičko." Zazubil se, když Noe zrudl ještě víc; vzal si polštář a schoval si do něj tvář.

Černovlasý král naklonil hlavu na stranu a skousl si ret; nenápadně se přiblížil k Noelanovému krku a zakousl se — tak jemně jak jen dokázal, ale aby ho donutil zalapat po dechu — přičemž Cae dostane výsledek, že si Noe musí sundat polštář z tváře. 

Líbilo se mu to, i když mu chyběly Noelanovy grimasy, které vždy sledoval celkem pyšně, jelikož mohl za to on, kdo ho tak těší. 

„Jak sladké," zašeptal Caesis a ukázal zoubky, které si oblízl a ochutnával Noelanovu kůži; nenasytně, s radostí a pýchou.

Noe dýchal čím dál hůř, cítil horkost ve své tváři a jak se mu prokrvují dlaně tak šíleně, až nestíhal vnímat Caesisovy pohyby. Jakmile se král dostal k ušnímu lalůčku, Noe se ostře nadechl a shodil ze sebe polštář kdo ví kam — momentálně to bylo oběma jedno.

Ne, nebylo.

Noea pohltila myšlenka na to, že je v paláci rodina, která si chtěla Caesise podmanit a on se nenechal; přitom lze vidět, jak mocný je. A nejen on, ale i jeho lidé jako byl Hamon, Alshaka, Arcanus. Všichni to byli lidé, kteří pevně Caemu věřili a pokud se Noe nemýlil, tím samým byl i král Odon — příběhy o něm se dostaly do Neviditelného oceánu jako četba pro mladší, kteří se dychtivě jím chtěli stát nebo jej alespoň potkat.

Noe skrz pootevřená víčka pohlédl na Caesise. Kdyby ho všichni v malé míře poznali tak jako Noe... ano, na samém začátku se ho Noe bál. Teď ho měl plnou hlavu a srdce.

„Na co myslíš," zavrněl mu Caesis u ucha a Noelanovi naskočila husí kůže. 

„N-na nic," zrudl a ošil se; dvoubarevné vlasy mu spadly do čela, čehož si Caesis všiml a natáhl ruku. Tak jemným pohybem bezchybných prstů si prameny podmanil a Noe v sobě držel vzdech. Na doteky ve vlasech byl... 

„Plnou hlavu a srdce, ano?" usmál se a oči se mu zúžily do sotva viditelné svislé čárky. Tehdy v síni připomínal bestii s plánem zabít, ale tady to bylo z čistě jiného důvodu. 

Nečti moje myšlenky, zabručel Noe ve své hlavě a opakoval to pořád dokola, protože nevěděl, jak se s touto magií pracuje. Snad to brzy zjistí.

Caesis se zasmál tak roztomile, až si Noe toužil přivlastnit další polštář, aby skryl červeň, ale Cae mu to nedovolil; tělem znehybnil všechny podušky, vycenil hravě zoubky a šikovnými prsty se hrál s Noelanovými vlasy. Noe tiše vzdechl.

„Tak kdo je ten, koho jí vybereš?" zamumlal Noe v nepředstíraném zájmu zjistit to, o co se snažil od samého začátku.

„Hmmm," hrál si zrovna král s blonďatými prameny, „netuším."

Noe našpulil rty a pohnul se; Cae vytřeštil oči, jakmile se zády dotkl vlastní postele a Noe visel ve vzduchu — nad ním. Obkročmo se posadil na jeho vypracované nahé břicho, letmo se dotkl tetování Boha moře a pak ke králi upnul podmanivé oči. Blížil se k ostře řezanému obličeji, tak provokativně pomalu, až se Caesis nestačil divit. Jakmile se Noe blížil, aby ho políbil po ryse brady, rychle sklopil hlavu ke královému krku.

Caesis se chraplavě zasmál, když ucítil, jak Noe hoří studem.

„Pokud to nebyl špatný, zlato." Dokonce se mu to líbilo. Zatraceně, až moc. Teď to z hlavy nedostane.

Noe zavrčel do jeho krku. Pravděpodobně něco řekl, ale nešlo mu rozumět.

Král zvedl dlaň ke Noelanovému spánku, rozepjal prsty a pomalu vjížděl do dvoubarevných vlasů, přičemž musel Noe zvedat hlavu společně s jeho rukou.

Rudá tvář, tmavě zelené oči s přivřenými víčky, a teď ty vlasy sčesané vzadu...

Caesis si skousl ret a převrátil hlavu dozadu, aby ho Noe neviděl. Chyba byla na králově straně; pustil Noea do hlavy.

„Ha," vyjekl tiše. „Už na to přicházím!"

Cae se uklidnil a se zkoumavě povytaženým obočím a hravým úsměvem se na něj podíval. „Vážně?" Ukázal lesklé zoubky.

Noe se zvedl koutek úst a opřel se o ruce, přičemž hleděl na krále naprosto z výšky. Cae mu koukal vyrovnaně do očí, podmanivě, plný chuti po jeho kůži a s očekáváním, co přijde. Král je dominantní, ale tohle mu dělalo takovou radost, že si jeho rybička dovolí jej překonat; začínalo se mu to líbit čím dál víc. Tak toužil se rychle zvednout a zabořit mu zuby do té jizvy, aby zažili propojením obojetnou slast, ale Cae si uvědomoval, jak je Noe plachý. Musel pomalu.

„Přečtu tě, když mi to dovolíš. A taky," olízl si rty, „když pociťuješ silnější emoce."

Caesis se doširoka usmál, hruď se mu nadzvedla, a jednou rukou se vyvážil tak, aby se dostal blíže k Noeovi. K jeho oušku. „To jsem ti říkal na samém začátku."

Noe se otřásl a zhluboka se nadechl. Ztrácí se; jeho jizvičky na dlaních ho začaly pálit, jak se do rukou dostala krev horká jako láva.

Noe se začínal třást a už neudržel rovnováhu; spadl Caesisovi na hruď, on jej zachytil volnou dlaní a políbil ho do vlasů s lišáckým úsměvem.

„Sladké," zamumlal opět, ale to Noe neslyšel. 

Noe zabručel do jeho hrudi, Caesis ztuhl, když se mu po těle rozběhla husí kůže; málem se chtěl otřepat, ale neudělal to. Jen zíral do prázdna a prudce vydechoval.

Zabručel mu na tetování. Ten kluk neví, co s ním dělá. 

„Tak povíš mi to?" nedal se Noe a zvedl pohled; zírali si přímo do očí. Vydrželi tak pět sekund, než se oba odvrátili na jinou stranu, zatímco si Caesis tiše zamrmlal: „Zatraceně." 

Dneska bylo propojení u obou silnější — každým dnem. A bylo to celkově čím dál kouzelnější a krásnější. Poznávat.

„Jsi neodbytný, co se děje?" zeptal se král, když se otočil a s pohledem na zeď políbil Noelanovu kůži na zádech. Husí kůže. Sakra, dnes je pouto obzvlášť intenzivní.

„Nic," řekl pravdivě. „Jen chci znát, jestli dopadne dobře nebo špatně, jakmile princezna odjede."

„Hmmm," udělal král a Noe na něj koukal výrazem Ještě jedno ,hmmm', tak to bude špatný. Cae se na něj zazubil.

„S někým, koho znám a vím, že se o ni postará. Nemusíš mít strach, Noe. Bude se mít skvěle, princeznička."