Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola třicátá

Král usnul na kraji Noelanovy postele. Odmítal jít do své komnaty.

Ačkoliv lože služebných nebyla nijak bohatá, která by byla pro krále pohostinná, zůstal tam, aby byl se svým Zlatem.

Byla již druhá noc. Vždy Caesis odešel na pár chvil, aby pobyl se Sirénami, ale vždy odešel. Určitě to všem připadalo divné, ale Caesis se nezajímal.

Uslyšel kroky.

Chladně otevřel oči, připravoval se na ochranu svým tělem to Noelanovo, křečovitě zpevňoval svaly na nohou, ale bylo to nezbytné, jakmile uviděl po zaklepání známou tvář.

Trochu se uvolnil.

„Alshako?" zamumlal.

Světlovlasá královna Sirén se usmála. Poté očkem hodila po ležícím těle. Stála stále u dveří a mlčela.

Caesis se znovu podíval na trpící chlapecké tělo a tiše vypustil vzduch, potom sevřel čelist. Oči mu chladně blikaly láskou a čekáním.

Alshaka ho celou dobu pozorovala. Snažila se pochopit svého syna, sledovala všechny jeho grimasy i v těch nejmenších detailech tváře. Poznala, že trpí jediným pohledem na toho nemocného chlapce.

Přivřela víčka a její tělo pokleslo nad smutkem, který sdílela s Caesisem. Nejen s ním, ale viděla jeho magii, která ležela na jeho Levé ruce a starostlivě ho objímala. Dávala do něj svou sílu; podle toho Caesis taky vypadal. Měl kruhy pod očima, a jediné, co ho zajímalo, bylo hlazení chlapeckých prstů a sledování tváře.

Povolila ramena a smutně zvedla koutky.

Tiše zvolala jeho jméno. Vzhlédl a podíval se na ni. Vůbec se nepřetvářel jako v sále. Tady před ní mohl být svým, protože se znali jako matka se synem.

„Smím?" zeptala se tiše.

Věnoval pohled Noelanovi, potom mlčky kývl.

Přistoupila pomalým kroky, naprosto neslyšně, aby nevyrušila víly jeho magie na Noelanovém těle. Alshakiny víly chtěly též pomoci, ale Alshaka je u sebe držela pod zámkem. Caesis by mohl vyletět, ať už by byla jeho nejbližší osoba nebo ne.

Ta osoba na posteli byla přednější než Bůh a hvězdy. Rovnala se ceně, za kterou by Caesis položil život.

„Cae." zašeptala s očima na svého syna. Nereagoval, stále lpěl smutným a zdrceným pohledem na svém mláděti pod křídly.

Natáhla ruku, bříšky prstů ho pohladila po ostře řezané líci a natočila jemně k sobě.

Zvedla koutky tak, aby věděl, že je s ním a navždy bude.

„Bude v pořádku, zlatíčko." pověděla mu. Zornice se mu rozšířily a víly zatřepotaly.

S přivřenýma očima, které zeleně zářily v přítmí, se otočila k Noelanovi, který byl v jednom ohni. Pomalým pohybem ruky se dostala k jeho dvoubarevným vlasům, z čela mu láskyplně pohladila pramínky na stranu a doteky odměňovala jeho rozpálenou a zpocenou kůži.

Caesis si skousl ret.

Jenže Alshaka věděla, co dělá. Těmi doteky synovi chtěla naznačit, že mu neublíží, že ví, čím pro Caesise je.

Zavřela oči a poslala přes prsty vlnku své moci, která hned přetekla ke Caesisovým vílám, které pomoc přijaly.

Mladý král byl na pokraji. Alshaka to z něj cítila, proto se raději řídila gestikou než mluveným projevem.