Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola dvacátá druhá

Nepřevlékl se a přesto vyšel na veřejnost. Netušil, zda se vztahovalo pravidlo o Nikdo mě nesmí vidět do příjezdu Alshaky i na něj, ale pokud ano, nebyl tím informován a popřípadě složí... králi omluvu. I když v tu chvíli trochu zapochyboval, že to vyjde. Protože vždy ve vážných omluvách našel Caesis smyčku, kterou převrátil k obrazu svému jako by Noe neřekl vůbec nic.

Když procházel písečnou pláží, otočil se k cestičce, vykládanou malým šedo-bílým kamením a vydal se po ní.

Nepřemýšlel o dětství, kdy tudy procházel, ale o královně Alshace.

Znamenaly jiné myšlenky o úspěšném „léčení"?

Jaká bude? A jak blízko má ke Caesisovi? byly první otázky, které vypluly na povrch, jakmile jeho hlava odmítala vytvořit představu o onen královně.

Jako malý o ní slyšel. Král Odon s ní a jejím rodem Sirén utvořili mír, který se každoročně slavil na střídačku - tento rok vyšel na Korálový ostrov, který se připravoval jako by se chystal další Festival Velrybího roje.

Ale Roj byl více pestřejší a barvitější. Ano, tato slavnost se blížila k tomu, co se událo před týdny, ale ne tak zdaleka.

Velrybí roj spojoval lidi, posílal vzkazy, mapy a moudrosti z cest kolem světa. Byla to osobní záležitost každé bytosti ostrova, magická víra, která proplouvala nebem.

Příjezd a oslavy Sirén bral jako královskou záležitost, která se jen dotýkala lidí. Takže čistě politická věc.

Ale možná se jeho úvahy změní, jakmile toho bude účastí.

Taky možná byl ještě ospalý, takže přemýšlel o věcech, které by ho normálně nenapadly.

Křižovatka, po které se na nerozhlédl, tvořila tři cesty. Po levici a pravici se rozprostírala oblast bytečků a prostřední cesta byla směrem k náměstí, kam měl namířeno - jistá osoba tam prodávala nebo teprve chystala na prodej své maličkosti.

Opět spousty stánků. A spousty myslel opravdu spousty. Ukázat a pohostit sirény byla asi velká událost, aby mohli nabídnout to nejlepší, aby se o nich povídalo všude, což se mohlo stát.

Rozhlížel se po stáncích, pokyvoval lidem, které znal, ale stále nenašel tu osobu, kterou hledal.

Našel prázdný stánek, kde bylo rozprostřeno několik krabic s talíři, kamenné válce s vodou, kde plavaly ryby. Před stánkem se nacházely stoly se židlemi.

Vypadalo to, že stánek stojí o samotě dlouho.

Takže se asi vrátí-

„Noe?"

Zběsile se otočil a setkal se s Kijaninou tváří, na níž se hned rozlil kouzelný úsměv. Proklínal se, že opravdu usnul; nevyspaností přemýšlel nad hloupostmi a navíc jeho reakce stály za starou bačkoru.

Na pozdrav kývl a jemně se pousmál. Pohrábl se ve vlasech a pohlédl ke stánku.

„Neseš ještě nějaké věci?" zeptal se - avšak ztuhl při pohledu na její tvář, která... byla rozzářená, ale zároveň naprosto šokovaná, až bledla. Noe se vylekal a přistoupil k ní, než však stačil něco udělat, mrkla na něj a zhluboka se nadechla jako by tu minutu opravdu nedýchala.

„Paní Kija-" zastavil se uprostřed svého proslovu, těžce polkl a sledoval její reakci. Pozvedla obočí a vařečka v její ruce vypadala hned jako nástroj k vraždě.

Nevinně se zazubil, koukl se do země a odkašlal si.

„Kijano." opravil se a Kijana ho odměnila úsměvem, který už nevykazoval žádné zlé plány s jeho osobou, která zase pochybila její oslovení. Zvyk byl zvyk.

S úsměvem si vybavil, že bude mít stejný problém s oslovením krále.

„Tobě to tak," zdůraznila poslední slovo jako by si ho vychutnávala a dávala ho na jazyk i jemu, aby poznal, jak moc myslí na to, že vypadá jako by byl vyrůstal ve vyšší kastě, „ale tak moc sluší, Noe."

Noe zamrkal.

Koukl na svůj oděv; modré slavností služebnické šatstvo. Zapomněl. Další důvod, proč se za ním lidé ohlíželi.

Vzápětí zrudl. Zahodil nutkání se podívat po lidech, jejichž pohledy cítil jako hroudu párů očí na své maličkosti.

Kijana se zasmála, když civěl stále do země a prozradily ho jeho rudé uši.

"Ne ne, již nic nenesu. Připravuji věci i," ukázala na královský korálový palác, "v královském sále, kde se poté večer přesuneme, abychom obsloužili a oslavovali se Sirénami." pověděla.

Aha. Takže jakmile přijedou, tak tyhle stánky byly jen malou rekvizitou.

Větší akce se bude pořádat v paláci.
Když se díval do nadšené Kijaniny tváře, jeho pochyby o politické slavnosti ho rázem opustily. Tohle nebyla jen královská věc, ale týkala se lidí Korálového ostrova stejně jako Roj. Avšak Roj byl stále na prvním místě, toho se držel.

Při zkoumání ostatních lidí si to prověřil. Veselé diskuze o Sirénách, o tom, jak se budou bavit s kráskami pohlazené měsíčními paprsky, mu doléhaly k uším, aniž by se nijak snažil.

Pousmál se a znovu se poškrábal na temeni hlavy.

Potom zvedl zrak a pohlédl na Kijanu, která se stále pohledem toulala na jeho těle a u toho se s veselím šibalsky usmívala.

Asi se měl převléct. Takhle přitahuje pozornost, o kterou by nikdy nežádal.

Pak ztuhl.

Pokud takhle přitáhne pozornost i Sirén, bude to průšvih. To uteče hned, jakmile na něj uvízne jediný pohled mořských žen.

Vzápětí se mu v hlavě vynořily hlasy lidí, když chodil s matkou a Rúsou na procházky.

Vypadá jako syn Sirén.

Se semknutými rty se chladně usmál s ohromným nadšením.

"Taky ale nesmím dovolit, aby se levá ruka krále ušpinila." ušklíbla se a Noe si hned získal její pozornost.

Polkl.

Kdo by si představil, že tohle uslyší?

Přesně tohle si říkal v podobným smyslu i Noe u krále.

Potom ho zaujalo ale něco jiného.

Zvedl pohled.

Doteď svítilo úspěšně slunce a daroval jim teplá pohlazení. Ale stačila sekunda a jeho kůže pocítila chladivý šepot větru, který laskal jeho pokožku jako zlá macecha.

Otřepal se.

Pomalu plující temné mraky vytvořily mužský hrdelní sbor doprovázený vysokými dětskými hlásky přidušených slunečních paprsků.