Král moře a soli

4. Severní princezna | kapitola čtyřicatá třetí

Foukal jemný, přesto mírně mrazivý vítr, který kousal nepříjemně do tváře a způsoboval, že si Noe toužil dřepnout, objat kolena a chránit tělesné teplo.

Po chvíli měl strnulou tvář zimou, takže když mu Arcanus povídal o tom, že on jako Pravá ruka chrání tělo krále, jak by ho měl odvést do chodeb ostrova, kdyby přišlo na nejhorší, jen dvakrát hloupě přikývl.

Prameny dvou barev se mu větrem míchaly do jednoho spletěniště kadeře, z dálky působící jako by byl barvou špinavý blond.

Přes čepýřící se vlasy pohlédl na krále, který zaujal postoj etikety a navlékl si maškarní masku chladu a moci. Jenomže nyní přibyla další vlastnost.

Zlost.

Tichá a nenápadná zlost smíchaná s bouří, u níž stačilo jediné špatné slovo a spustí se tornádo se smrtícím cílem.

Kočár se ani zdaleka nepodobal Alshakinému. Povoz táhly kosatky, které moře informovalo o svém příjezdu typickým kňouravým hláskem.

Kočár a lidé na kosatkách byli laděni do tmavě šedých a bílých barev tak, aby úplně rodina nesplývala s živočichy, kteří vypadali jako jejich sluhové. Noe si v duchu přiznal, že tato barevná kombinace s kosatkami mu nikoho ze severu nepřipomínala.

Sestava stráže byla vzhledově chabá, ale zato velmi účinná, neboť lidé Korálového ostrova ustoupili o krok vzad, což se Caesisovi přestávalo líbit o to víc.

Krále napadlo, jestli s takovým počasím, ač slunilo, ale foukalo, nepřišli se zprávou o vyhlášení války. Jenže měl málo informací, takže netušil, jestli tohle nemohla být severní formace; zastrašování a důkaz o tom, že jsou mocní.

Což dozajista byli, musel to sám Caesis uznat, ač to sám nepocítil, protože byl na jiné úrovni než oni, ale jeho lidé ano. A co cítí lid, on nad tím nemůže mávnout jen tak rukou.

Noe byl taky na trní a špatně se mu dýchalo; přesto si všiml, jak ukazováčkem král povolal jednoho z Arcanusových služebníků a šeptl mu něco do ucha, přičemž se stále ostřím zrakem díval na příjezd královské rodiny.

Služebný kývl, poklonil se a zmizel v paláci.

Noea obklopil zvláštní pocit, ale nechtěl se do toho míchat, a tak se poddal myšlence, proč Caesis, jakož král, chtěl být v kontaktu s cizincem z očí do očí. Co když mají cizinci něco za lubem? Co když stráže včas nezareagují?

Noe těžce polkl; odehnal veškeré zle myšlenky z hlavy, než se to projeví na jeho postoji a nedej bože, aby se to skrz propojení mysli dozvěděl Caesis.

Až zblízka si lidé všimli, že kosatky ve skutečnosti trpěly, protože aby splnily svou práci, byly ke kočárům a svým jezdcům připevněny řetězům z mořského kamene. Starší obyvatelé, ti, kteří byli spjati s mořskou krví nejen vzhledem, odvrátili zrak, jelikož slyšeli pískot kosatek, který plakal a naříkal. Jedna z největších kosatek, která táhla královský kočár, byla zjizvená a očima hleděla na krále Caesise téměř bez emocí; jako by byla sotva při životě.

Králova zlost ještě nabrala více síly, přičemž Arcanus měl co dělat, aby si udržel odstup od zlověstné energie plápolající z Caesise. Noe to vstřebával, protože ho chápal, všechny královy emoce viděl ve své hlavě, ale cítil, jak se mu podlamují kolena.

„Králi," zašeptal Arcanus, jehož tvář hned Caesisovi prozradila, co se děje. Noe vděčně na Pravou ruku přikývl a společně se začali soustředit na hosty, kteří nebyli zváni a přesto si elegantně vystupovali z kočáru jako by se nic nedělo.

Stráže stáli jako sochy, ale všichni věděli, že jsou vycvičeni k rychlým manévrům; nenechají krále zemřít, kdyby se to celé podělalo. I kdyby se cokoli stalo, Noe si byl jistý, že by král neutekl do tajných chodeb ostrova a nenechal by své lidi samotné.

První, kdo vystoupil z kočáru, byl vysoký muž, který byl stejně zjizvený jako onen kosatka, načež se Caesis zamračil, protože ihned poznal, že se nejedná o člena královského rodu — nedmula se kolem něj ta charakteristická magie, která patří jen králům a která obklopovala celou formaci.

Služebný se otočil, sklopil hlavu a natáhl dlaň, aby mohli vystoupit dva členové, které si Caesis změnřil od hlavy až k patě. Zamračil se; něco mu na nich nesedělo, ale nehodlal to pro nyní řešit. Čekal na konečnou fázi, kterou vyčetl, aby Korálový ostrov napjal, ale Caesis to očekával. Tato rodina byla čitelná a nehezky arogantní, pakliže se tak se svou mocí předváděli, až přinutili couvnout jeho lidi.

Noe po očku Caeo sledoval a nemohl nic vyčíst. Mohl jen sledovat, jak se král  soustředí pohledem na hosty a upíral k nim takovou agresi, že se ji nesnažil skrýt. Levá ruka z toho byla na větvi, protože věděl, že kdykoliv může přijít výbuch, který u krále ještě nezažil, ale byl pověstný a děsivý.

Královská rodina byla dost troufalá, kdyby se alespoň ozvala předem, ale tohle si vyloženě žádalo o malér, jestliže vstoupili na cizí královskou půdu bez králova svolení. 

Jak Caesis předpokládal, jako poslední vystoupila z kočáru hlavní prvek dnešní návštěvy, který držel bradu vzhůru a hleděl na obyvatele jako na mravence, kteří se princezně musí klanět.

Je to princezna a její rodinný doprovod, informoval Caesis Noelana, který vytřeštěně hleděl na vystupující mladou ženu s kudrnatými vlasy barvy slunce, s rty tak nadýchanými a očima velikýma, až chtěl couvnout. Jako žena byla krásná. A věděl, co to znamená. 

Vylekaně se podíval na krále. Je to to, co si myslí?

Zjizvený služebný se Caesisovi poklonil a král se okamžitě zamračil, když tak učinil jen služebný, nikoliv doprovod vyšší vrstvy. 

Caesis po malými doušky vysílal do vzduchu svou sílu, která všechny objala tak mocně, že měli tu čest pocítit jeho linoucí se vztek. Zvedl bradu výše na důkaz, že je na svém území a že je mocnější než oni.

Noe si pořádně prohlédl tři lidi, kteří pravděpodobně patřili k vyšší kastě. Žena a muž staršího věku se sebe ani nedotkly, ale na tvářích jim lomcoval chlad a nějaká věc, která se nikomu nebude líbit, ale jim přinese ovoce.

Noe i Arcanus zpevnily svá těla, kdyby přišlo na nejhorší.

„Králi Caesisi," pokývl pouze hlavou starší muž v čele rodiny, zatímco dceru a ženu nechal těsně za svými zády. „Jsem rád, že Vás konečně poznávám. Pamatuji si Vás jako malého prince, zatímco král Odon vládl."

Caesisovy oči jako by nešly vidět, protože tak přivřel víčka, že nebylo těžké říct, že se velmi zlobil nad zdůrazněním, že si jej cizinec pamatuje jako malé dítě a jeho otce jako krále. Modré oči vysílaly bouři nebezpečnou a smrtící, která zatím jen tiše přiblíží a čeká na okamžik, kdy zasáhne.

Blíže přistoupila princezna se slunečními vlasy a pohádkově nadýchaným šatem. Noe vytřeštil oči společně s Arcanusem, když si dívka držela odstup dva kroky od krále, s čímž se Caesisův vztek značně měnil na skutečnou bouři.

Dívka se samolibě pousmála a pohlédla králi přímo do očí. „Jsme zde, přesně v tento den, který byl předem dán a podepsán, abychom zpečetili Náš svazek."