Král moře a soli

3. Stříbro Sirén | kapitola dvacátá pátá

Poté, co dva královské rody představily své velké ryby, Sirény a lidé Korálového ostrova se smíchali do jedné směsice bytostí, které se rozešli směrem k náměstí, kde stálo několik čísel stánků, které pohostí.

Vítr se rozfoukal.

Snad jako by stály venku hodinu - protože nějak brzo se stmívalo.

Alshakiny vlasy zavlály v poryvu a ona se pohleděla na pomalu mračící se nebe.

Avšak pozitivní a veselá stránka ji nezmizela z tváře.

„Že by Zlobící se bohové* dorazily tak brzy?" zeptala se.

Caesis se též podíval nahoru; mezitím mu počechral vlasy větřík. To ale Noe neviděl, protože se propadal studem do země kvůli svým očím, které přilákaly samotnou královnu - myslel si, že odpadne, jak se mu zamotal svět.

Atlas, Hadí muž, přišel s tmavě šedým kabátem, přesně jako oděv, a poklonil se královně.
„Královno, přijmete můj kabát? Začíná se čepýřit vítr a nepřál bych si, abyste podlehla nemoci."

Alshaka si schovala úsměv pod prsty a s hravým ruměncem se podívala na Caesise, který měl pozvednuté jedno obočí.

Noea to zaujalo, takže nepozorovaně pozvedl zrak - doufal, že nikoho nevyleká, protože jak se znal, je bledý a zároveň rudý jako dvoubarevná mušle.

Atlas, chladný Hadí muž, se dvořil samotné královně?

Atlase to však netrápilo, bral to zřejmě jako svou povinnost a nebo to pro něj nevyznělo tak, jak to vyznělo pro Caesise, Noelana, Arcanuse a Alshaku.

Noea napadla vážná myšlenka; třeba to není jen její služebný přesně jako Noe není služebný pro krále.

Hned nato ale zase sklopil zrak k zemi, celý rudý nad myšlenkami, které se mu vířily hlavou jako splašené sardinky.

Pokud si toho jeho divného chování ještě nikdo nevšiml, tak děkoval všem kouzlům osudu, že to nechává být.

Král sebou škubl a očkem se podíval na Noea, který zíral do země jako pštros, který uvažuje, zda zabořit hlavu do písku nebo ne.

Noe, ozvalo se služebnému v hlavě, nad čím to uvažuješ? Právě jsem viděl rudě, jsi v pořádku?

Služebný stále s pohledem do země se podíval na krále, ale neviděl mu přes vlasy pořádně do tváře. Choval se dětinsky.

Zrudl ještě víc.

V hlavě opakoval snad stokrát ano, ano, ano, protože si nebyl jistý, zda to král v té své slyšel, protože ani nevěděl, jak se to dělá.

Když skončil, ještě k tomu přidal omlouvám se.

To taky vlastně nevěděl, jestli král slyšel.

Choval se tak hloupě, že král viděl rudě přesně tak jako Noe - a co kdyby král nestál, ale někam šel? Mohlo se mu něco stát.

Měl by se uklidnit. Neudělá tak dobrý dojem.

Sotva se Alshaka představí, Noe dělá takové závěry, které by opravdu mohlo napadnout pouze dítě.

Byl ale vděčný za to, že stáli a on mohl tak křečovitě držet postoj Levé ruky.

Za chvíli se ale dají do pohybu, to čpí ve vzduchu.

Jako by to Noe přivolal, král Sirénu a Hada vedl do Korálového paláce - kudy oni dva s králem přišli.